S jiným nasazením zájmu sledujeme události ve Spojených státech a tady je zájem spojen s reálnými obavami. Aktuální hra o obsazení postu v Nejvyšším soudu je politikum nejvyšší třídy. Prezident Donald Trump odmítl napodobit rytířské gesto Baracka Obamy a nechce počkat po volbách. Na místo uvolněné po zesnulé Ruth Baderové navrhuje nahradit Amy Coney Barrettovou. Bez ohledu na to, jaké jsou její kvality, a nepochybujme, že skutečně vynikající, těžko se zbavit pochybností.
Obecně vzato, mnohdy se stává, že se to či ono prosadí jaksi ne-gentlemanským způsobem. Mnohdy se to ale vymstí. Všelijaké ty zákony přijaté ve tři ráno usmolenou většinou pak jsou napadány – viz u nás zákon o církevních restitucích. Machinace se soudci – v Polsku nanominovala ve volbách poražená levice svoje lidi a vítězné Právo a spravedlnost ve snaze machinaci zvrátit zavdalo příležitost k pochybnostem o právním státu. V napjaté atmosféře současných USA bude toto nominování a tím spíš pak eventuální zvolení vnímáno jako rána pod pás. tím spíš, že jsou zpochybňovány volby ještě dřív než začaly.
Znalci tamních poměrů vyjadřují naději, aby volby dopadly nějak výrazně, aby hodně a nezpochybnitelně vyhrál jeden nebo druhý. Nejhorší možná varianta: vítězství podle hlasů v urnách připadne Trumpovi, po sečtení korespondenčních hlasů to připadne o malou většinu Bidenovi. Nastane vřava, do které bude muset mimo jiné zasáhnout i Nejvyšší soud. Pokud teď, před volbami, Trump dosáhne svého,, bude mít tento velebný institut oslabenou důvěryhodnost. S fatálními důsledky pro Ameriku a následně pro celý svobodný svět, který je na ni osudově navázán.
Osudově a existenčně, posledních sto let. Rozvrat v Americe, to je ten čert, který se na zdi rýsuje den ode dne víc a čarováním kolem Nejvyššího soudu zdůrazňuje jeho kontury.
Šel jsem s pejsky obvyklou večerní cestou, když najednou vidím mrňavého černého psíka. Proběhl kolem nás a zmizel. Za chvilku přiběhl a začal se kamarádit. Už jsem mu sahal po obojku. Zdálo se mi, že má na něm štítek s telefonním číslem. Jenže to už zasáhla Gari. Připadalo jí, že je nějaký drzý, houkla na něho a on zmizel. Uprchlík? Ztracenec? Nebo jenom poděs, neboli, jak tomu jevu s Ljubou říkáme, samovenčící pejsek?
Ne všechno se dozvím. A tak jen doufám, aby ta poslední citovaná možnost byla ta správná.