Vítězové a nevítězové
Vítězné ANO sice nadále má celkově vzato skoro dvakrát víc hlasů než oni, nicméně piráti mají o třetinu víc než ODS. Ta se až dosud za hlavní opoziční stranu deklarovala. Jistě se bude takto prezentovat nadále, ale je otázka, do jaké míry do bude přesvědčivé. Mikrofon demobloku tradičně třímal Petr Fiala, kdežto Ivan Bartoš stál vždycky pěkně na kraji a mračil se. Kdo bude teď stát uprostřed a mluvit, až se bude obyvatelstvu vysvětlovat, že je Babiš oligarcha se střetu zájmu a policejním vyšetřováním na krku? Počkáme si na nejbližší vystoupení a uvidíme.
Do první povolební debaty vstoupili všichni zúčastnění, ovšem největší pozornost připoutal Andrej Babiš. Přestože jeho ANO zvítězilo, neslyšeli jsme vítězný pokřik triumfujícího lídra. Jako politický předák mívá sklon k plačtivosti, ovšem tentokrát jeho výrok o spiknutí nenávisti lze považovat za další „nej“ těchto voleb. Konstatování slabého koaličního potenciálu ANO je holý fakt, nikoli projev nenávisti. Určuje tvář naší celostátní politiky, vždyť Babišova vláda je menšinová a funguje jen díky podpoře komunistů, kteří na vládní skoro-angažmá vsadili jako na prostředek k záchrany. Krajské volby ukázaly, že jim to nepomohlo. To jsou holé skutečnosti a s nenávistí nesouvisí. Demokratický blok není spiknutím, které teď nějak spadlo z nebe. Jeho nářek je další z nešťastných vyjádření, která budou rezonovat a poslouží jako součást tlaku namířeného proti jeho formaci.
Jiné to nebude ani za rok, až se budou konat parlamentní volby. Znepokojovat ho musí hlavně vzestup Pirátů. Hutí ANO úspěšně vyluxovalo voliče sociálním demokratům prostě tím, že jim převzalo agendu a volič pak volil kováře a ne kováříčka. Naopak Piráti našli rétoriku, kterou zjevně dokáží určitý typ voličů zaujmout. Určitě to nejsou jenom mladí lidé. Ten typ voliče se ztotožní s „tak nějak moderní stranou“ – něco takového jim třebas zrovna ODS nenabídne: ta jim nabídne splnit to, co neplnila, když byla po dlouhá volební období u moci.
Kdo bude dvojka
Skok Pirátů je další z řady volebních „nej“. Nejdřív byli vnímání jako pražská intelektuálská hříčka, mírně provokativní. Co jiného než provokace je sám jejich název. Teď už je jasné, že je třeba s nimi počítat na všech úrovních. Občana obeznámeného s pražskými poměry může překvapit, že počínání pirátského primátora Hřiba neodradilo od volby formace označované v grafech černou barvou i voliče v krajích, ale divení se je to jediné, co s tím lze dělat. Do popředí se dostalo i starostenské hnutí STAN. Jedni i druzí mají společné – přinejmenším vizuálně, pokud jde o STAN – je nejsou poznamenáni minulostí. Piráti tedy vůbec ne a hnutí STAN fungovalo jako jakýsi přílepek TOP 09. Jeho dobrou budoucnost signalizovaly už výsledky komunálních voleb před dvěma lety, ale i ty se daly bagatelizovat jako lokální záležitost.
Piráti dávali najevo zdrženlivost vůči integračním snahám demobloku. Nicméně tyto volby, zdá se, je přiblížily ke STAN více než ke komukoli jinému. Integrace opozice, to byl mnohokrát opakovaný slogan posledních týdnů a měsíců. Formát „dva a tři“ je, zdá se, reálnější než formát „pět“. Brzy se ukáže, jaké místo si dvojka Pirátů a STAN vydobude na politické scéně. Sázka na vůdčí úlohu v opozici nenese velké riziko.
Nejbližší dny, někde jich bude víc, potvrdí oprávněnost nářků Andreje Babiše nad vlastní osamoceností. Přál by si, aby vítěz bral vše, ovšem to by se musely změnit zákony. Není tomu tak a je tedy jisté, že jeho zvolení zastupitelé v mnoha krajích budou odsunuti do opozice. Vinu ovšem může přičíst jen sobě. Před vstupem do politiky se měl vzdát podnikatelského angažmá a už vůbec se neměl plést do médií.
Pád sociálních demokratů je poslední, věru smutným „nej“ těchto voleb. Čekalo se, že to nebude sláva, ale že vyhrají jen v jediném okrese, to je skutečně překvapení. Těžko soudit, co by jim pomohlo k resuscitaci: určitě ne následování hraběcích rad prezidenta Zemana, který vinu dává místopředsedům strany.