Češi na Marsu hned tak nestanou a i kdyby stanuli, kolonii tam hned tak nezaloží. Pro klid duše, pokud se někdo bojí, aby se nepromrhalo patnáct miliard: naprosto a absolutně nehrozí, že se přinejmenším u nás bude Zemanův kanál stavět. Není to vina ani Karla Havlíčka ani Andreje Babiše. I kdyby chtěli dostat Miloše Zemana do sedmého nebe radosti, platí zásada, že v Česku je systém nastaven tak, že žádná významná stavba nemůže být úspěšně započata, natož pak dokončena. Proboha, vždyť nejsme schopni překonat 30 km mezi Pohořelicemi a rakouskou hranicí, jak se někdo může odvažovat vyslovit blábol o splavném kanálu Odra – Labe? Nebudu se ptát, zdali Karel Havlíček někdy viděl mapu. Jistě že viděl a nepochybuji, že si myslí totéž co Pekarová Adamová a s ní každý, kdo má pět pohromadě.
Ne snad, že by to technicky nešlo. Na Mars se taky dá letět, podle původních plánů tam měly být šlápoty už třicet let. Ale systém je nastaven tak, že rozhodovací proces je paralyzován a nikdo se neodváží ho změnit. Sledujme osudy stavebního zákona, který měl odstranit obstrukce bránící rozvoji bydlení. Ve stejných bažinách je zákon o liniových stavbách. V této souvislosti je projekt kanálu Odra Dunaj groteskní fikce. Takže znovu, proč musí touhle ptákovinou Andrej Babiš podkuřovat dětinskému prezidentovi, který sní o tom, že se zapíše do historie vodní cestou, jako se Karel IV. zapsal kamenným mostem přes Vltavu?
Jaké je hnutí ANO
Máme za sebou volby a kdo čte naše média, dozví se, že vítězi jsou všichni, kromě ANO, které dostalo nejvíc hlasů v 10 krajích z 13, to že je jediný poražený. Asi to tak nakonec dopadne, protože má malá koaliční potenciál a málo kdo s ním chce jít do spolku. Ale o tom zase jindy, teď jde o to, jaké to hnutí ANO vlastně je. Už dlouho ho vnímám jako formaci s jasně sociálně demokratickým obsahem a bral jsem jaksi za jednoznačné, že ANO vyfouklo sociální demokracii obsah a ta tu zbyla jako dutá kraslice bez váhy, zralá na to, aby na ni někdo šlápnul. Nicméně podnět k přemýšlení mi poslala naše čtenářka E.K., z dopisu reagujícího na můj úvodník vyjímám:
Dovolila bych si polemizovat s tvrzením: „Hutí ANO úspěšně vyluxovalo voliče sociálním demokratům prostě tím, že jim převzalo agendu a volič pak volil kováře a ne kováříčka: Babiš jim ty prachy dá taky a je na něho víc vidět, to je ta logika.“ Část voličů takto pravděpodobně může uvažovat. Ale voliči ANO jistě nejsou homogenní skupinou občanů málo prosperujících a tedy toužících po sociálních jistotách. Co když někteří vnímají ANO ještě jako tu původní středopravou stranu, kterou doleva vychyluje rozhazovačná sociálně demokratická koaliční přítěž? A co když by alespoň v krajích rádi viděli silné středopravé koalice, které se nepodařilo sestavit ani po posledních volbách parlamentních? Co když to, že „lidem nevadí STBák a podvodník“ není nutně obrazem jejich porušené morální integrity, ale prostě důsledkem rezignace na stav, kdy mnoho kariérních komunistů zastává důstojné posty a to zcela bez mediálního povyku? S čerpáním dotací se to má mnohdy podobně.
V očích lidí, kteří četli mezi řádky Rudého práva, tak média Babišovi (a dalším) svými filipikami nechtěně vytvořila aureolu mučedníků. A ta září víc, než plamenné, ale prázdné proslovy lídrů takzvaného demokratického bloku. Budou-li chtít středopravé strany tyto (původně své) voliče zpět, budou muset nabídnout program a ne jenom kritiku. Ale je otázka, zda bude volič volit toho, kdo na něj hledí jako na koblihu.
Tolik tedy paní E.K. Velmi oceňuji vlídné upozornění, že volič ANO není primitiv, prahnoucí po koblihách. Mám na věc svůj názor, ale nesluší se něco zveřejnit a hned to vyvracet. Přeberte si to sami.
Odpoledne jsem byl s pejsky na Woodstockové louce na Olešku. Z dálky jsem viděl, že se pod lesem něco pohybuje. Nejsem Sokolí Oko a vnímal jsem jen mlhavě, že je to množina čehosi. Až časem se vylouply jednotlivosti.
Hlavní jednotlivost byl pán tlačící kočárek. Jsem emancipátor a chválím, když tatínkové tlačí kočárky, taky jsem tlačil kočárky a chodil s dětmi do poradny a mistrně přebaloval mimina, tehdy ještě pořádnými pracími a žehlicími plenkami a vlídně jsem odmítal nabídky přítomných dam, že mi fakana pomůžou přebalit. Ale zpátky na louku. Pán šel a tlačil kočárek a provázelo ho pět psů! Jeden velký, jeden střední a tři mrňousové. Gari s Norou zůstaly v zpovzdálí. Usoudily, že nemusí být u všeho. Jen jsem se ubezpečil, že všichni jsou toho pána a on důstojně odvětil, ano, že všech pět je jeho. Neznám ho. Myslím ale, že musí mít nervy z armovacích drátů.