Opatření komentovat nelze, protože je neznáme. Víme jen to, že ta dosavadní, zdá se, nezabrala, když počet nově nakažených přeskočil čtyřtisícovou hranici a nedávná – a jediná – dobrá zpráva o poklesu vznikla tak, že nefungovalo počítání. Rouškujeme se, rozestupujeme, stoly v hospodě nesrážíme – a přece počty lezou nahoru. Statistika nás zařadila na nejhorší pozici v Evropě. Pro někdejšího premianta je to nepříjemný pád.
K tomu je třeba podotknout, že na jaře, když se zápas dařil, byť za cenu enormních ekonomických ztrát, panovala většinová shoda, že vládní opatření jsou rozumná, lidé se podřizovali i velmi nepříjemným omezením v dobré víře v rozumnost rozhodnutí a v příznivý výsledek – a ten se dostavit.
Tohle, jak se zdá, teď nefunguje. Přibývá nedůvěry a nevole. Jistě to živí i akce typu Petice Šmucler & Pirk. Ta vyvolala protiakci, jiní odborníci poukázali na obludnost teze, že „člověk zesnulý s přispěním covidu by tak jako tak brzo umřel“ (ta teze, kdyby se měla ujmout, by odsoudila k útrapám, případně dokonce smrti až dvacet procent obyvatelstva – staré lidi, s nadváhou, srdcaře, cukrovkáře a podobně postižené). Naproti tomu by bylo směšné, že za nedůvěru může duo Šmucler & Pirk.
Každopádně je nutné, aby kromě nových opatření vláda a konkrétně ministr Prymula přišel s věrohodným vysvětlením, proč to zatím jde od deseti k pěti, kde je vina, proč se to nedaří. Jistěže to nedůvěru nerozptýlí úplně, ale když to neudělá, důvěra zcela jistě poroste.