Jestli u nás něco v souvislosti s covidem ztroskotalo, tak je to trasování. Pracovníci hygieny za to nemohou. Prostě to nestíhají. Příklad z mého okolí: v kolektivu se vyskytl jedinec s pozitivním nálezem, soukromou cestou šla hláška a pracovníci se nechali testovat, platil to firma. Je to jedenáct dní, co se to stalo. Hygiena se s trasováním neozvala. Není to vina pracovníků hygieny, toto důrazně opakuji. Kýblem ale hořící mrakodrap neuhasíte. Je jich málo, nestíhají.
Takže aby praktičtí lékaři otestoval celou populaci? Na jednoho lékaře připadá odhadem 2000 pacientů. Ve Sdružení praktických lékařů, které mimochodem o projektu ví z novin, jak sdělil ČTK jeho předseda Petr Šonka, je aktuálně 4800 členů, to je 90% skutečného počtu. Že by tedy každý z nich otestoval vedle své standardní praxe 2000 pacientů, to je opravdu ambiciózní vize. Dejme ale tomu, že by to stihli, kdyby pracovalo 16 hodin denně. Jistě by to zvládli, jejich průměrný věk je 58 let a 20% z nich jsou v důchodovém věku, tedy jurové sršící energií. Co ale by se stalo s vyhledanými daty? Kdyby ty 16ti hodinové směny trvaly – dejme tomu – dva měsíce, k čemu by byly výsledky z prvních náběrů, kdyby se zpracovávaly tempem, jakým se dnes zachází s trasováním?
Čistě teoreticky je to skvělý nápad, stejně jako je skvělá vize, že lodí přeplujeme z Polska do Rakouska. Hluboké pochybnosti ale neplynou ze zlomyslné předpojatosti, ale čistě ze smutných zkušeností ze současného stavu.
Fungující hygienická služba se ale nevytvoří během půl roku pandemické krize. A navíc, není to jen o tom,. Připomeňme, že covid se vymknul z rukou i Izraelcům. O jejich schopnosti organizovat netřeba pochybovat. Ale narazili, říci to slušně, na kulturní bariéry.
Těch se u nás taky najde pěkný počet.
Odpoledne jsem byl s pejsky na Woodstockové louce na Olešku. Z dálky jsem viděl, že se pod lesem něco pohybuje. Nejsem Sokolí Oko a vnímal jsem jen mlhavě, že je to množina čehosi. Až časem se vylouply jednotlivosti.
Hlavní jednotlivost byl pán tlačící kočárek. Jsem emancipátor a chválím, když tatínkové tlačí kočárky, taky jsem tlačil kočárky a chodil s dětmi do poradny a mistrně přebaloval mimina, tehdy ještě pořádnými pracími a žehlicími plenkami a vlídně jsem odmítal nabídky přítomných dam, že mi fakana pomůžou přebalit. Ale zpátky na louku. Pán šel a tlačil kočárek a provázelo ho pět psů! Jeden velký, jeden střední a tři mrňousové. Gari s Norou zůstaly v zpovzdálí. Usoudily, že nemusí být u všeho. Jen jsem se ubezpečil, že všichni jsou toho pána a on důstojně odvětil, ano, že všech pět je jeho. Neznám ho. Myslím ale, že musí mít nervy z armovacích drátů.