Je to jen náznak, nicméně silně znepokojivý. Statistika počtu nestátních neziskových organizací uvádí k letošnímu březnu 135394 takových organizací. Aktivní je čtvrtina z celkového počtu. Šíře jejich činností je obrovská, bezesporu úctyhodné jsou charitativní organizace. Otazníky se vznášejí nad činnostmi takzvaných politických neziskovek, a tady je třeba upozornit, že toto označení padá i na četné neziskovky ekologické, které z ideologických důvodů sabotují výstavbu dopravní infrastruktury a neblaze ovlivňují energetickou politiku státu.
Slova Marie Benešové připomínají, že některé mají i zásadní politický vliv. Ze strany Evropské komise je aplikována politika dvojího metru – terčem útoků se stává Maďarsko a Polsko, zatímco Španělsko které má ve svých věznicích politické vězně je pokládáno za způsobného žáčka. Pořád ještě žijeme v zastupitelské, tedy parlamentní demokracii a je tedy přinejmenším znepokojivé, že vztah zásadně důležité nadnárodní instituce je diktován nejmenovanými neziskovými organizacemi. Bude dobře, když komisařka Jourová svolí k jednání s ministryní Benešovou. Nicméně veřejnost si zaslouží, aby byla informována zevrubněji, než pouhou zmínkou na tiskové konferenci. Je třeba vědět, jaké neziskové organizace diktují pohled Komise na stav práva v Česku, jaké jsou výtky, eventuálně jaká jsou navrhovaná řešení.
Nejde o to, že bychom pokládali stav naší justice za ideální, opak pravdou. Těžko se smiřovat se stavem, kdy soud jedné instance vynese jeden rozsudek, načež následný soud další instance ho zruší. Týkají se výhrady neziskovek nadiktované do zprávy komisařky Jourové této věci? Nebo snad něčeho jiného? Nevíme.
A to je chyba. Nejen v této věci by mělo být jasno.
Dneska ustaly, ale trvaly docela dlouho – podle mého měřáku umístěného na zahradě napršelo za dva dny 29 mm a to je docela dost: když jaksi normálně prší, obvykle to dá pět milimetrů.
Pejskové nadšení nejsou. Nejdřív nechtějí vystrčit nos ze dveří. Když pak vyrazíme na procházku, běhají cik cak, hlavně Gari, snad ve snaze dešti uniknout. Tvrde se snažím dodržet denní penzum poctivých 9 km rozdělených na tři etapy, déšť nedéšť.
Po návratu nastává fáze sušení. Na to máme v garáži připravené staré ručníky. Pejskové víc důvěřují vlastním silám a olizují se jedna druhou. Tohle jsem nikdy nepochopil. Psí jazyk opravdu není ten nejsušší předmět, jaký si dovedu představit.
Úplně na závěr – pelíšek. Nejlépe jeden, zavinout se jedna k druhé, jako jing jang – s tou výhradou, že světlá síla jsou obě.