Preference klesají, propadla se komunistická strana, ta uvažuje o stažení své podpory ještě před volbami. Sociální demokraté se doposud drží kožichu, ale také není jisté, že přeskočí pětiprocentní laťku.
Integrace opozice zatím probíhá jinak, než byly původní představy. Mezi Piráty a STAN probíhají vážně míněné námluvy. ODS, Topka a lidovci si zatím – jejich předáci – připili půllitrem piva.
Pokud jde o dvojici Pirátů a STAN, tam už se mluví o společné kandidátce, což znamená kvórum deseti procent. Je to riziko, ale na druhou stranu d´Hondtova metoda vyhodnocování výsledků voleb preferuje větší formace, takže v ideálním případě by na tom oba partneři vydělali. Ve chvílích, kdy jsou v opojení, spřádají sny o čtyřicetiprocentním společném výsledku. Nicméně dvacet procent vypadá reálně s tím, že obě strany se vzájemně nekanibalizují a jedna i druhá mají co nabídnout do společného podniku, něco, co ten druhý nemá.
Trojkoalice je zatím v hustších mlhách. Tady by šlo o patnáct procent. To by nemuselo být tak na závadu, jako spíš to, že TOP 09 vyluxovala jak ODS, tak lidovce a vzájemné nevraživosti jsou zde velké. Dále je tu dosti silná dělicí linie s ohledem na vztah k EU. Topka je eurohujerská, ODS eurorealistická. Teď se o tom nemluví, ale život jde dál a evropská karta bude i nadále na stole.
Dokonce dvě karty: jedna je Zelený úděl, tvrdě dopadající na státy vytvářející hodnoty v průmyslu a nikoli ve „službách“ (viděli jste někdy nějaký výrobek Made in Luxembourg?), a ta druhá je problém s migranty. Jakmile se s nimi začne hrát a opadnou vášně kolem covidu, může se hrát úplně jiný mariáš s výsledky nevypočitatelnými.
K nedělní pražské demonstraci
Do středečního vydání Neviditelného psa zařazujeme jako dokument vyjádření Občanského spolku HON podepsané Ivanem Sochorem. Vyplývá z něho názor, že odpovědný za nedělní masakr je ministr vnitra Jan Hamáček. Je to ukázka toho, o čem jsem psal ve včerejším úvodníku. Aktivistické spolky skutečně fungují podle stejných manuálů. Sochorův HON si může podat ruce s Ya Basta před dvaceti lety. Demonstrace byla pokojná, kameny házeli pokojní občané navedení policejními provokatéry, ta příručka Jak býti radikálem (skutečně takové existují) podává přesné návody, jak prosadit zvůli proti pořádku a ještě se u toho tvářit jako bojovník za svobodu.
Kdo věřil, že nedělní demonstrace v Praze bude pokojná – poté, co se stalo v sobotu v Bratislavě -, je naprostý idiot. No a idioty se z nás snaží dělat Ivan Sochor svými bláboly o policejních provokatérech.
...boli bysme všetki v riti, to určitě. Sekal jsem trávu na louce, kterou chceme s Ljubou změnit v rajský koberec. Ljuba s pejsky se na mě přišla podívat zrovna ve chvíli, kdy jsem končil. Pomohla mi půjčovňáckou bubnovou sekačku naložit do auta (ve dvou je to hračka, v jednom to nejde, jak jsem později zjistil) a že půjde s pejsky domů pěšky a já zatím odvezu sekačku.
Naložili jsme, odešla, já připevnil stroj pomocí gumicuků. Moc to nešlo, byl jsem línej složit řídítka, takže jsem nechal otevřené zadní dveře. Nasednu a najednou koukám, Nora skáče kolem auta a chce jet se mnou.
Takže znova: otevřené zadní dveře, pes se cpe dovnitř, žena za horama s druhým psem. Nezbylo než natáhnout na sedadlo spolujezdce deku, posadit tam Noru, přikurtovat ji pásem a jet pomalu, co kolo kolo mine, se sekačkou na otevřené ložné ploše.
Keď by nás viděli pán minister Hamáček, ten by revali! Naštěstí má jiné věci a práci, vysvětlit, jak to, že pokojní občané házeli na policisty dlažební kostky. Jisté je, že jsme ho cestou nepotkali.