Mluvme ale o koroně. Velkým koronavirovým disidentem je exprezident Václav Klaus. V jeho Institutu vyšly na toto téma už dvě knihy a on k nim napsal předmluvu a sám takovou knihu podle svých slov píše. Na veřejnosti manifestoval svůj postoj 17. listopadu na Národní třídě okázalým výsměchem elementárních hygienických opatření. Na počínání tohoto druhu je možno udělit pokutu. Není nic známo o tom, že Klaus takovou pokutu dostal. Bylo by třeba zvážit, zdali by nezasloužil pokutu v maximální myslitelné výši. Člověk s jeho vlivem musí být nahlížen přísněji, než řadový občan. Stát je ale zbabělý a je příliš zaveden na papalášství, než aby k tomu přikročil.
Co ale s jeho názory? Má snad policie zabavovat jeho knihu, až vyjde? Má Neviditelný pes odmítat zveřejnění jeho článků?
Jsem jednoznačně a absolutně proti mazací kultuře (hanba, že se tomu říká kultura) a proti cenzuře čehokoli, na co výslovně nepamatuje zákon (i těmi zákony se musí do maximální míry šetřit). Stačí vzít rozum do hrsti a postavit to takto:
Copak má někdo větší přístup do médií, než vláda a orgány s ní exekutivně spojené? Mají k dispozici televizi, rádio, tisk, internet. Když ministr zdravotnictví zahájí tiskovku, rádio přeruší vysílání a věnuje mu pozornost. Záleží jen a jen na schopnosti lidi oslovit, přijít s argumenty, přesvědčit o správnosti postupu. Pokud si vláda bude počínat správně, tedy přesvědčivě, pak budou disentní hlasy okrajové, někdy až směšné.
Uvedu příklad:
I tuhle neděli (pokud jsem se nepřekouk, protože prase aby se v tom vyznalo) budou zavřené obchody s potravinami, takže v sobotu nastanou návaly. Vysvětlení a argumentace jsme se nedočkali, nadává kde kdo. Co s tím? Zakázat nadávání?
Pokud ano, jsme na zpáteční cestě tam, kde jsme byli.
Ani dnešní čtyřicátníci nemají ponětí, co to komunistická cenzura byla. Komunisté nikdy neřekli naplno, že umlčováním disentních názorů si kryjí mocenské pozice a díky tomu si zajišťují privilegované postavení s lepšími platy. Ne. Cenzura to taky byla k ochraně vymožeností dělnické třídy. Na jejich praxi dnes pěkně navazují progresisté. Tak třeba v Istambulské úmluvě se taky skrývá indoktrinace a cenzura, údajně ve prospěch žen. Ale až opravdu dojde na odstraňování škodlivých stereotypů myšlení a jednání, pak bude někdo někde sedět a rozhodovat o tom, co je škodlivý stereotyp.
Pro někoho je škodlivý stereotyp i rozlišování mužů a žen.
Takže závěrem: cenzura je mor. Tváří se jako ochranitelka a je to ta nejhorší myslitelná škodná. Dejme si na ni pozor v každé její podobě, tedy i v koronavirové.
Pamatujete na Ronyho, kdysi kamaráda Nory a Gari? Neúspěšný ctitel, obrovitý leonberger, pachtil se za uhánějícími psicemi v marné naději, že je zaujme. Má teď nástupce, je to párměsíční štěně, tudíž je větší než Gari s Norou dohromady (na váhu a možná na objem). A taky by moc rád s nimi běhal a kočkoval se a dováděl a netuší, že se o to bude snažit až dospěje a potáhne se to dál, rok za rokem. Nikdy nepochopí, že Gari s Norou jsou uzavřený klub s konečným počtem členů. Kdo by se chtěl vetřít, dostane vrrrr.