Z tohoto hlediska tedy není ten půlmilion jen nějaké hausnumero. Zvláštní je ale přístup Mikuláše Mináře. Jeho výzvu lze interpretovat i takto: dejte mi bianko šek a já ten Augiášův chlív vyčistím. Nebo: volte dopředu a já se pak nechám zvolit. Jak se na takový postup dívají Chvilkaři, osiřelí pod Rollem, jako husitští Sirotci (ovšem Žižka jim umřel, neutekl od nich)? Odpověď se ve výsledcích výzkumů neprojevuje. Vzhledem k tomu, že strany demobloku volí lidé spíše inteligentní a vzdělaní a uvážliví, lze mít za tohoto předpokladu, že ke zběhnutí a podpisu bianco šeku nebudou překypovat nadšením. Historie zná vůdčí osobnosti, které zvolaly Za mnou a uvedly masy do pohybu. Kdežto Mikuláš Minář volá: Masy, ozvete se… a já pak do toho půjdu s vámi. Ve vašem čele..
No, třeba to bude fungovat. Třeba voda poteče do kopce.
Vždycky mě z kraje zimy překvapí, jak málo pejskům vadí sníh. Déšť vnímají. Zvlášť Nora, ta se v lijáku přitiskne k mé levé noze (výcvik!) a kouká nahoru a říká mi: zastav to, pane, ty umíš všechno. Ale ve sněhu nepřiběhne a neřekne mi, abych zatopil.
I kdyby řekla, neposlechl bych. Sníh a mráz jdou dohromady. Mráz je nepřítel bláta. Já jsem tedy nepřítel bláta. Nepřátelé mých nepřátel jsou moji přátelé, tudíž jsem s mrazem jedna ruka. Ale ta ruka je v rukavici a na nohách mám pořádné boty a trup zabalený do tří výhřevných šlupek. Je to tedy z mé strany trochu nefér, ale co mám dělat? Svlíknout se do naha? Nebo obléct pejskům svetry?
Nechám to tak, jak to je. Ostatně, zbytečné starosti, žene se na nás oteplení a bude plus deset.