Poslední naděje je upřena k vakcíně. Když jsem ale poslouchal ve středu v rozhlase poslance Miloslava Janulíka, jkeho tvrzení, že očkování populace není problém ve mně vyvolalo velké pochybnosti. Nevidíme ani obrysy nějakých příprav. V čerstvé paměti máme zděšení praktických lékařů, že by mělo plošně otestovat obyvatelstvo, i takový nápad tu byl. Budou plošně očkovat? Pan doktor Janulík tvrdil, že on sám za den očkoval dva tisíce vojáků, žádný problém. Budeme tedy pochodovat do ordinací v dvojstupu? Ale kam?
Prodloužení nouzového stavu o dva týdny je fraška. V oblacích vůně vanilkových rohlíčků se bude hlasovat o prodloužení znovu. Co všechno se do té doby ještě semele? Zatím je to rebelie hospodských, kteří demonstrativně odmítají zavřít v osm večer a mají podporu hostů. Kdo se k nim přidá se dozvíme už brzy.
Přitom situace je vážnější než kdy jindy. Epidemie sílí a je velmi pravděpodobné, že bude mít dlouhodobé trvání. Budem se muset naučit s ní nějak žít. V kotrmelcích se to ale nenaučíme.
Potkali jsme na cestě paní se dvěma psy. Pořádnými, byli to leonbergrové, a pokud ne, tak to bylo něco podobného. Vypadalo to, jako by jel nějaký polní vlak. První šel pes, vedl na vodítku paní a v závěsu druhý pes. Všichni tři se tvářili zarputile.
Gari s Norou je obešly velkým obloukem. Jsou to chytré holky. Nepovažovaly za moudré nechat se zadupat do bláta polním vlakem půl kiláku od domova.