Oslavy byly zkaleny už tím, že se kvůli epidemii koronaviru musely posunout z původního, tedy historického termínu. Také s jistou trpkostí je třeba vzpomenout, že při posledním velkém výročí pochodovali po Rudém náměstí i spojenci. Dnes si těžko představíme americké, britské a francouzské vojáky pochodující spolu s ruskými. Ano, hodně se od té doby stalo, především anexe Krymu a konflikt s Ukrajinou.
A tím se dostaneme k otázce viny. Ta se dnes široce přetřásá v souvislosti se vznikem světového konfliktu. Když ale budeme posuzovat míru zavinění aktuální roztržky s Ruskem, zatěžující a neproduktivní, protože bezvýchodné, nelze zapomenout na to, že Západ nezodpovědně vyvolával v části ukrajinských elit zcela nerealistickou vidinu připojení k NATO a EU. Ruská odezva na sebe nedala dlouho čekat. Je nepochopitelné, jak si mohl někdo myslet, že toto Rusové spolknou – jako Američané nespolkli sovětské rakety na Kubě. Byla to jednoznačně špatná politika. Proč tak kategorický odsudek? To proto, že se dobrá politika pozná snadno: dosáhne cíle. To se tady nestalo, dosáhlo se pravého opaku, dopadlo to patem na kterém tratí všichni. A to že na Rudém náměstí tentokrát nepochodovali Američané, Britové ani Francouzi, to je ještě ta nejmenší ztráta, která z toho všeho vznikla.
Musím Gari chválit, jak ohleduplně se k rekonvalescentovi Noře chová. Bez odmlouvání jí uvolní pelech (pravda, jakmile Nora vytáhne paty, hned jí do něho zase vleze – cizí pelech je vždycky ten lepší). Vrčí na ni jenom málo. A občas přijde a olízne jí hlavu.
No ale jak ta rekonvalescence pokračuje, Noře se navrací síla. Takže se stane, že se snaží následovat Garinu, když někdo zazvoní u vrátek – a tím pádem se rozmázne na dlažkách v předsíni. Naštěstí venku spolu moc nepobíhají, Gari peláší na svými zájmy a Nora má taky své.- Sice taky peláší, ale pomaleji a zadní tlapky při tom srandovně rozhazuje od sebe.
Ale den ode dne míň a to je dobře.