Kdybych si měl tipnout, přikláním se k odhadu, že ke kompromisní dohodě dojde. Ten kdo by ji potopil svouo neústupností by se stal držitelem Černého Petra. V současnosti je to Nizozemsko. To jako absolutně stoprocentní plátce má jistě právo vyskakovat a diktovat, protože od nikoho nic nechce a nic nepotřebuje. Nicméně ani jemu by nebylo komfortně v pozici potížisty.
Zajímavá je kauza podmínky právního státu. Sám ten pojem je velmi ošidný. Co je míň nebo víc právní stát, Polsko, kde jmenují soudce více méně obdobně jako leckde jinde, nebo Španělsko, kde katalánští politici sedí ve vězení? Že se pojmu právní stát používá vůči Polsku a Maďarku jako metly na vytrestání neposluchů je teze široce sdílená. Jenže pokud jde o eventuální použití veta jsou Polsko a Maďarsko v jiné situaci než Nizozemsko. Nizozemsko je zazobaný bařtipán, který má možnost si dupnout. Polsko a Maďarsko by se mohlo ale cítit zahnané do kouta a pokud by dalo veto, podstatná část veřejnosti by své politické vůdce podpořila.
Nicméně není třeba silných věšteckých vlastností k odhadu, že napříště posílí hlasy volající po silnější integraci – a odbourání principu jednomyslnosti. Jinak s Francouzům a Němcům ten frankoněmecký superstát jménem Evropa nepodaří dát dohromady. Takže znovu, kdo bude kuře? Kdo uhne v poslední chvíli, třeba v úterý v pět ráno? Uvidíme v úterý v šest ráno.
Na zahradě je vždycky co dělat. Včera jsme s Ljubou prostřihávali náš bambusový háj: to máme kolem altánku v rohu nasázené bambusy. Nikdy bych nevěřil, že tahle v podstatě subtropická rostlina přežije i docela silné mrazy – máme tam naše bambíky už dobře deset, možná více let a přečkaly i dvacetistupňové mínusy.
Kolem, prostřihávání je vždycky spousta zeleného odpadu a na to je potřeba natáhnout plachtu. Gari se plachtě vyhýbá, Nora ji miluje. Když táhnu plachtu, je to hra nervů. Nora na ni skáče, chce se vézt a když ji konečně rozprostřu, uvelebí se na ní.
Pravda, průběh prací to neurychluje. Ale k urychlení prací slouží motorová pila, ne pes. Jak mi před lety řekli u nás na obecním úřadě, když jsem vyplňoval kolonku účel psa a ptal se, co tam mám napsat: účel psa je mazlení. Eventuálně lezení na plachtu, což je v podstatě totéž. a středa 22.7.
Co se tedy chce? Je to vážná věc. Funkcionáři s mobilní volební urnou mohou přijít i ke smrtelné posteli umírajícího. Karanténa je ale definovaná zákonem a do karantény nikdo nesmí. Je to motanice. Opakovaně se k tomu vyjadřuje ministr vnitra Hamáček, do jeho gesce volby patří. Dnes se zmínil i o možnosti odložit volby. To je zoufalecký návrh. Na kdy odložit? Korona se nemá k odchodu, nakažených je víc než v dubnu, v Rakousku znovu zavedli roušky, kdo ví, co se stane na podzim. Navíc, kampaň už začala. Stála úsilí a peníze. Každá kampaň počítá s nějakým časovým průběhem. Pokud by se volby odložily, na jejich legitimitu by padl veliký stín. Vyloučit lidi v karanténě nelze už z toho důvodu, že při senátních volbách je účast tak malá, že mohou rozhodnout i jednotlivé hlasy pro toho či onoho kandidáta v druhém kole.
Nebude jináče, než volební funkcionáře s mobilní urnou vybavit skafandry a vyslat je do zamořeného území.br> Žertem to myslím jenom napůl.
S Jiříkem Knéblem jsme divoce odhodláni kometu ještě jednou vyfotit. Usmysleli jsme si, že ji vyfotíme, ana se velebně vznáší nad kostelíčkem Krteň: to je půvabná stavba na okraji Prahy, kousek pod Třebonicemi a ty jsou kousek od Zličína, ano, tam jsou ty obchoďáky a končí tam metro. Vypadalo to nadějně, z Ljubou jsme uložili pejsky a ještě se k nám připojil kamarád Péťa Klauda s dcerou Anetou. Všechno bylo perfektní, měli jsme foťáky a stativy a kow how, jak to fotit. Obloha byla jasná. Jenže byla jasná tam, kde kometa nebyla, kdežto kometová část se schovala za mrak.
Takže jsme si pěkně popovídali o půlnoci u krteňského kostelíka. A dneska ráno, krátce po probuzení, pravila Ljuba ponuře, částečně výhrůžně:
“Ta kometa mě už neuvidí!“
Obávám se, že my ji taky ne.