Rozhodně ne dobrá zpráva
Roušky v místnostech kde se má sejít sto a více lidí, to je studená sprcha uprostřed prázdnin. Můžeme si to tom vyprávět co libo, že je to neadekvátní a pozdě nebo brzo a moc nebo málo, každopádně je to známka toho, že nejsme z bláta venku. Celosvětově epidemie sílí, Rakousko roušky zavádí taky, mnohé země uvažují o změně korona-semaforu. Zavedla se nová buzerace na letištích, rozestupy při odbavování: když si vybavím, co se děje například na letišti v londýnském Heathrow, lebedím si, že sedím doma: tam jestli zavedou rozestupy, konec fronty bude někde na Oxford circus Amorkovi pod zadkem.

Je zjevné, že je to důsledek rozvolnění. Můžeme mluvit o štěstí, že nemoc má zjevně slabší průběh, přinejmenším u nás: při aktuálním počtu opravdu těžkých případů by se bez předběžné publicity zmínka o ní nedostala do zpravodajství, natož pak na pořad jednání vlády. Současná restrikce bude mít dopad hlavně na kulturu a sport, potažmo na pohostinství v nejširším slova smyslu. Opět se vyloupla na povrch idea chytré karantény. Je to málo platné: zapomnělo se na to, že rouška je zbytečnost a útok na důstojnost a identitu osobnosti. Už je jasné, že je to nutnost a říká to i Trump. Takto se musí zapomenout na to, že elektronická evidence a vysoce automatizovaná chytrá karanténa je nejméně bolestná cesta, jak z to šlamastyky ven. S tou poznámkou, že i kdybychom zítra zahodili předsudky a začali to opravdu na vážno budovat, potrvá to několik let. Což není argument proti tomu: ono to tu za několik let bude pořád, když ne toto, tak něco jiného. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz To je hezkej pejsek

Takové výkřiky slyšely moje dámy mockrát, od štěněcích let. Což o to, design mají pěkný. Jsou štíhlé, mají elegantní čumáky, vkusné vybarvení. Nicméně Gari se nechá pohladit, kdežto Nora dává přednost slovním pochvalám před dotykem.

Odpoledne jsem se po výletu s pejsky zastavil u nás v sámošce pro chleba. Nechal jsem je v autě, otevřel jsem jim okna, aby mohly koukat a dejchat. Načež při návratu s chlebem slyším:
“Jé, to je krásnej pejsek. Pojď se podívat.“
„Jé, oni jsou dva!“
„Vrrr...“
“Rači pudem.“
Mezi námi, to „vrrr“ byla určitě Nora. Gari by se nechala obdivovat a nakrucovala by se při tom.