Lukašenko sám se v emotivním po- pseudo- volebním projevu zmínil o Majdanu, tedy o ukrajinském převratu. Opticky by se snad daly najít paralely. Jeden podstatný faktor ale tady chybí.
Ukrajinskou situaci zásadně ovlivnil tlak ze strany Západu, který v opozičních silách vyvolal naprosto nereálnou iluzi, že Západ podpoří přechod Ukrajiny do západních politických a ekonomických a vojenských struktur,jako je NATO a EU. To byl ten vývoz demokracie, který ničil Irák a Libyi, to byla ta arogantní neochota respektovat reálné poměry sil. Výsledky byly katastrofální – snad s jedním pozitivním východiskem. Snad už je jasné, že se demokracie v pumovnicích exportovat nedá.
Lukašenko je despota se složitými vztahy k Putinovu Rusku, přičemž Putin je dokonce euro-orientální despota. Je třeba vyjádřit největší podporu těm statečným lidem, kteří se proti volební frašce dnes staví. Snad mají šanci na úspěch, aspoň nějaký dílčí, protože ani Lukašenko nežij ve vzduchoprázdnu a neodvažuje se použít proti odpůrcům takovou míru teroru, jak to předvedli Lenin, Stalin a jejich následovníci. Podpora je ale limitovaná. Evropská unie je těleso neschopné prosadit jakoukoli vůli. Její svaly jsou jenom v okolí mluvidel. Bělorusové jsou ve svém zápasu podpořeni jen morálně ne fakticky.
Ostatně, Ukrajinci na tom byli v době revoluce na Majdanu stejně, jenže tenkrát se Západ ještě tvářil, že nějakou váhu má, a vytvářel ty iluze. V tom je ten rozdíl.
Čistě technicky – jde o to, jestli represivní aparát usoudí, že má pro něho smysl režim držet. To je klíč k dalšímu Lukašenkovu osudu.
Mám modré auto. Není to náhoda, modrá je moje oblíbená barva. Od té doby, co měla Nora operaci páteře, vozím pejsky na výchozí místo procházky do přírody, aby nemusela capat po asfaltu.
Takže se dneska stalo, že jsme odjeli k vrbičkám na louku, kde kosím bejlí v naději, že tam jednou vznikne kytičková louka. Tam jsem nechal auto a pak jsme šli na obvyklý okruh. Jenže ten okruh vede i k místu, kam jindy s nimi taky někdy jezdím – a tam zaparkuju a odtud taky chodíme Stalo se, že na tom místě stáli jiné auto někoho jiného a ten asi šel s jinými pejsky na jinou procházku. Auto bylo modré.
No a ti moji pitomí pejskové si mysleli, že je to naše auto a dobejvali se dovnitř, protože bylo 32 stupňů tepla a měli procházky pokrk.
Co je to za psy, když nepoznají typ auta a řídí se barvou?