Dá se čekat, že se teď bude takhle tančit pořád. Jakmile se zatnula půlbilionová sekera, poněkud ztrácí smysl otázka Kde na to vzít. Švejk s feldkurátem Katzem si ji taky nekladli, z téhož důvodu. Dá se čekat, že se Fialův Demokratický Houf FIDEH opět seřadí (pořadí vzdálenosti od mikrofonu je podle významu) a uslyšíme litanii na téma oligarchické privatizace státu. Mimořádně komické budou snahy sociální demokracie se k benefitu téhle gigakoblihy přilísat. Byla by zajímavá anketa mezi důchodci na téma, kdo vám přidal, Babiš nebo Hamáček?
Ono existuje přísloví, že úspěch má mnoho otců, kdežto neúspěch je sirotek. Ale tohle u nás neplatí. Úspěch má jediného otce. Jmenuje se Andrej Babiš. Všichni to vědí, protože to Andrej Babiš říká.
Rozčilují se a je jim to pentli platný.
Ono to vypadá prapodivně. To takhle stojí Nora na plácku před barákem, zadní nohy pokrčené, vypadá to, že by chtěla každou chvíli udělat bobek. Čumí při tom do křoví. Proč si toho všímat? Bobek se uklidí, máme na to specialistu, to jsem já. A čumění nikomu nevadí.
Toto je ovšem zcela povrchní náhled, zkušenost napovídá něco jiného. V tom křoví je ukrytý ptáček, nejspíš nějaký prvoletec, a Nora má ty svoje hnáty připravené ke skoku, aby ptáčka lapla, až z křoví vyletí. K ničemu to nevede. Ptáček jí ufrnkne a vzhledem k tomu, že má ty svoje nožičky pořád ještě vachrlaté, musím zakročit.
Čumění se zapovídá, pes zahnán, pták uletí trávník čistý. Co víc si přát?