Povídali že mu hráli. Vezmou rádi pět litrů a velebit budou Babiše. Je to úplatek jako hrom a je umožněný jenom proto, že vláda zasekla tak ohromnou sekeru, žev ní patnáct giga nehraje zas takovou roli.
Uplatek bude muset posvětit sněmovna. A to bude panečku Sofiina volba. Kdo bude hlasovat proti, vezme na sebe ošklivou nálepku toho, kdo si nepřeje, aby důchodci měli důstojný příjem. Kdo bude hlasovat pro, nažene vodu na Babišův mlýn. Není to jediná takto fikaně nastavená předloha. Druhou předlohou je stavení zákon. Proti němu nejvíc ječí ti, komu bere vítr z plachet, úřady s razítky, takzvané neziskovky, v mnoha případech profesionální sabotážní skupenství podporované ze státních peněz. K nim se připojí demoblok, ve kterém fungují poslanci, kteří jsou v parlamentu natolik dlouho, že za současný marasmus nesou odpovědnost. Bude to zajímavvé klání a nevzejde z něho nic, než paskvil. Jinak to nemůže dopadnout, protože na tom, aby se stavělo bez byrokratických průtahů, zjevně nezáleží nikomu.
Graf blbnutí
Máme grafy s křivkou nakažení a mohl by být graf, jak se kolem pandemie blbne. Nebo nějaký semafor, bílá = neblbne se, červená = kvadrát. Ta by zasvítila nad Maďarskem, kde zavřeli hranice a šupem do karantény půjde každý, kdo vleze dovnitř. Ale nemylme se, blbne se všude, i když to budeme sledovat jen více méně z médií, nabudeme dojmu, že všude se blbne víc než u nás. Roušky nosí kdo se cítí ohrožený a to je v pořádku. V metru je to nutnost, v tramvaji doporučení. Pak jsou omezení počtu, ale aby se na lidi na chodníku sápali policajti, tak to opravdu u nás není. Uvědomme si to a užívejme si to, není to samozřejmost.
Mimochodem, napadá snad někoho, že by to byl dobrý nápad, že by agendu zdravotnictví převzal Brusel? To by červeně svítila půlka kontinentu!
Po našem lese hodně lidí běhá, ono to tu má charakter spíš parku, než aby to byl takový ten lesní les, jaké bejvaly. Běhají mladí staří, kluci holky – a někdo běhá s pejskem. Zrovna večer jsme jednoho takového pána potkal. Pěkně běžel a krásný retrívr mu byl v patách. Viděl jsem je už z dálky, jak přibíhají po cestě. Najednou se pejsek seknul a velice zkoumal trs trávy. Pán běžel dál. Pejsek čmuchal. Když jsem šel kolem něho, přátelsky jsem mu radil, ať už toho čtení novin nechá a běží za pánem, než mu uteče.
Poslechl. To byly panečku mety, až se mu za tlapkami prášilo!