Nicméně, abychom zůstali na zemi a drželi se reality. Dohoda je nepochybně historická a otevírá cestu k dohodě další, ještě významnější, totiž k dohodě se Saudskou Arábií. Nicméně na druhou stranu nelze úspěch přičítat diplomatickému géniu Donalda Trumpa. Nečekaná vstřícnost části muslimského světa k Izraeli plyne z rostoucí agresivitě centra šiítské větve, tedy jeho centru Íránu. Právě strach z Teheránu vytváří mocenské seskupení, které by před pěti, neřkuli deseti lety bylo nemyslitelné. Na první pohled biti jsou na tom Palestinci. Stupeň jejich významu na politické scéně se prudce blíží nule. Neznamená to ovšem, že by je někdo v dohledné době zahnal do moře, jak si to oni přejí s Židy v Izraeli. Realita je dříve či později dotlačí k rozumné dohodě, která povede když ne k míru, tak aspoň k nějakému soužití a ten jistě bude ku prospěchu obou stran, s výjimkou politických vůdců. Ti parazitují na nepřátelství a velká část dotací, zejména evropských jde přímo do jejich kapes.
Uzavření diplomatických styků s Bahrajnem je tedy nepochybně dobrá zpráva. Teď si ale dovolím zafantizírovat, však je to moje povolání. Západ se takto mimoděk angažuje v náboženské válce sunnistů a šiítů. Při pohledu na mapu se zdá, že šiíté tahají za kratší konec provazu, protože jich je málo. Jenže mají šanci na ten konec přivázat atomovou bombu, o což se snaží, s přičinlivou pomocí pokrokových sil světa.
Ne přes kaluže, ale přes poražený kmen borovice. To je taková malá překážka na jedné z našich okružních cest. Vedla tudy onehdy i trasa terénního cyklozávodu Transbrody - a cyklisti objížděli. Nora se svými šmajdavými tlapkami doposud kmen obcházela. Včera ráno ale udělala hup – a ne že by ho doslova přeskočila, ale nějak ho přešmajdala, zachytila se předními, pak zadními tlapkami a už byla na druhé straně.
Pravda, večer jsme tudy šli znovu a to ho rozvážně obešla. Večer někdy bývá moudřejší rána. Však uvidíme dneska ráno, jak si s kmenem poradíme. Dozajista tudy půjdeme znovu.