Ten důvod proč zákon podporovat je zřejmý. Klecový chov slepic je hnusný a působí živým bytostem utrpení. Pánové poslanci co klecový chov podpořili by se měli na měsíc do takové klece posadit, i když možná by to oproti vysedávání v parlamentní lavici nebyl zas tak velký rozdíl.
Nicméně ani argument ministra zemědělství Miroslava Tomana je třeba brát v úvahu. On prostě namítá, že přijetím zákona se sníží konkurenční schopnost našich zemědělců, protože jinde budou v klecovém chovu vesele pokračovat a vejce z mučených slepic vymačkaná budou na trhu levnější než vejce získaná od slepic volně zobajících.
A tak je to se vším. Zákaz chovu kožešinových zvířat: jinde je budou chovat dál a k nám posílat kožky na zpracování. A ještě dál: zničíme si energetiku nesmyslem zvaným větrníky a soláry a budeme dovážet z Číny ocel, kterou nebudeme schopni sami vyrobit. Tu ocel, ze které se ty větrníky budou stavět.
Je to zapeklitá věc. Takovými zašmodrchanci bychom se ničeho nedobrali. U nás doma to řešíme tak, že žádné pravé kožichy nemáme a kupujeme vejce z podestýlkového chovu. Kdyby to tak dělali všichni…
Mohli by to aspoň zkusit.
Dnes to nebude o pejskách. Jel jsem do Saedlčan přes Neveklov přes Hodětice. Mají tam moc pěkný rybník, skoro tak hezký, jako jsou ty dva naše ve Zvoli. No a jak jedu kolem, koukám, že na rybníku plave labuť. Na protějším břehu se pásly krávy a jednu z nich labuť zřejmě zaujala natolik, že vstoupila do rybníka, aby si s ní popovídala.
Zahořel jsem velkou sympatií k té krávě. Máme společnou vlastnost: zvídavost! Taky mě napadá, že by se těch styčných bodů našlo víc, například ten, že se někdy chovám jako vůl, ale ot je jiná historie.
Božská zvědavosti! Třeba jsem byl svědkem zázraku, nějaké mutace. Labuť krávu políbila, poté co jsem jel dál k Sedlčanům, a začal proces mutace. Za milion let budou mít krávy křídla, aby poskytovaly inspiraci básníkům.
Dělávali to Pegasové, ti okřídlení koně. Jenže křídla ztratili.
Asi proto, že se chovali jako volové.