Takt si vykládám uhlazené řeči o diverzifikaci výrobního programu.
Ono to samozřejmě nenastane hned, devastace průmyslového odvětví netrvá ze dne na den. A navíc, mraky se stahují i nad celým koncernem VW a celým automobilovým průmyslem Evropy. Na vztahu momentálně vládnoucích elit k autoprůmyslu je patrná ideologická nenávist. Symbolem ničení životního prostředí nejsou zaoceánské koráby s komíny o rozměrech mrakodrapu, vezoucí z Thajska a Číny tuny mizerných umělohmotných triček na tři použití, symbolem je automobil a ten je třeba zničit. Nahradit ho má jízdní kolo, eventuálně elektromobil, přičemž je třeba nejdřív zrušit elektrárny. Šílené předpisy o emisích a pokutách za emise neplatí jen pro škodovku, platí pro celé odvětví.
Odchodu Bernharda Maiera je třeba litovat a určitě končí slavná éra Škody Auto. Uvidíme, zda bude následovat jen méně slavná nebo katastrofální éra. A než se dočkáme, můžeme si pro ukrácení dlouhé chvíle číst pohádku o blbci, který si podřízl slepici nesoucí zlatá vejce, aby si uklohnil polívku.
Jsem rád, že prší, mám rád déšť a chválím vodu na nebi i na zemi, amen. Ale jsem z toho trochu umordovanej a to trvá ta potopeň teprve dva dny. A jak pejskové?
Byl jsme s nimi odpoledne potřetí, tedy třetí tříkiláková štreka. Celkem bych si už sedl, ale ty dvě potvory?
Vjel do nich děs běs, lítaly po obýváku, shrnuly koberec, málem porazily Ljubě kořenáče s kytkami a tahaly se o plyšáka tučňáka. Musel jsem se vložit do té mely a zjednat pořádek. Zítra má pršet dál. Možná že berou energii z nebeské vody. Pak mohu očekávat, že budou běhat po stropě.