Ono je to asi tak hodnotné, jako se smát Zemanovi, že se nechává vláčet pádlujícími bodyguardy v gumáku po rybníku. Je to takové nějaké trapně levné.
Problém je v tom, že opravdu nikdo neví, co s tím. Někde se ožerou a pijou jedním brčkem z flašky a všichni se nakazí a vzápětí ta či ona země zatrhne českým občanům vstup. Kovidové třeštění není výmysl našeho Blbákova. Vakcína není, lék tím spíš ne, posmívané roušky jsou jakous takous zábranou, ale nejsou v oblibě. Blíží se podzim a zima a tudíž i pravidelná chřipková epidemie se smrtícími účinky. Opravdu to není ideální východisko k rozhodování.
To, co vláda předvedla tento týden, se dá označit shrnujícím slovem bordel. Ale jako člověk konstruktivně uvažující se pokusím najít i jiný úhel pohledu.
Zásadně záleží na spolupráci veřejnosti. Ta zatím fungovala. Teď se ukázalo, že nová opatření veřejnost nepřijme. No tak se pravidla změní. Kdybychom žili v Lukašenkově Bělorusku, ten by necouv. Jenže jsme v demokratickém státě a vláda si všímá toho, co lidi chtějí nebo nechtějí. To je snad dobře, ne?
Asi bude nutné počkat, až se opět začne natvrdo umírat. Podle hesla, že když nejde o život, jde o ...
Všichni známe mystérium sedmého schodu ze Svěrákovy Vesničky mé střediskové. Takových sedmých schodů je bezpočet. Jeden takový máme na zahradě. Je to místo, kam si chodí lehat naše Nora a tam byste ji nejspíš našli i dnes.
Je ve stínu. Dobře, ale ten stín vrhá neprůhledný plot plus živý plot, co máme se sousedy, v délce nějakých pětadvaceti metrů. Tam se nejlíp daří trávě, je nejzelenější a nejšťavnatější. Ale jen jedno místečko v téhle délce Nora vyhledává. Zkoumal jsem to místo. Nepřipadá mi ani chladivější, ani vlhčí, ani voňavější, ani nic.
Je to mystérium. Mystérium sedmého schodu. Je prostě nejlepší pro uchlazení psa v horkých dnech.