Tohle se ví a projevilo se to na uvolňování. To se odehrávalo pod tlakem veřejnosti, která měla restrikcí po krk. Spolu s hrachem se na stěně ocitla slova těch, kdo upozorňovali, že tygr ještě běhá po lese. Teď se ukázalo, že dokonce zesílil. Až na ty zuby. Ty, jak se zdá, nemá.
Z celé té záležitosti se stává kontinentální hra. Státy jsou povinné se starat o zdraví svého obyvatelstva. V dané situaci je nasnadě dát zaracha zemi, která má vysoké počty nakažených. Zažili jsme hrátky se Slovinci, Babiš vždycky někam zatelefonoval a uvolnilo se to – i to naznačuje, jak tenká ta pavučina je. Momentálně nesmíme Británie, Německo váhá, zda nám zatrhne tipec, také Slovensko zvažuje, zda na červený semafor dá Česko a Rakousko. Je tedy živo, jen ta smrtka s kosou se někde poflakuje.
Je to celé jaksi virtuální.
Pokud se nebudou opakovat hrůzné výjevy z jara (Itálie, Španělsko, Anglie, USA), lidi se začnou bouřit. Ostatně, už začali.
Norina nemůže běhat tak rychle a svižně jako dřív, nicméně na mazanosti neztratila vůbec nic. Gari je svižná a běhací, nicméně poněkud roztěkaná.
Takže to vypadá tak, že soustředěná mazaná Nora vyslídí kocoura zalezlého v křoví, kde potvora číhá na ptáčky, diskrétně pak upozorní Gari, načež ta kocoura honí, pěkně s odstupem. Nejde o to chytit, ale zúčastnit se, neboli honba je cíl.
Kocour pak sedí na sloupku od plotu a prská a Gari s Norou dole dorážejí. Říká se tomu souhra.