Probuďte se, máme problém
Náčelník generálního štábu Karel Řehka čas od času vystoupí na veřejnosti, v pondělí to udělal v České televizi. Vždycky to má odezvu. Jak ji charakterizovat? Nedávno mluvil o tom, že velká válka není vyloučená a teď v pondělí vyzval lidi, aby se probudili a že to co se děje na Blízkém východě je boj s čistokrevným zlem. Oč v jeho výpovědi jde, vystihuje kratičký citát. Když líčil, o co šlo, řekl: „Máte spoutané rodiče a před jejich očima jejich dítěti řežou hlavu nebo končetinu, kde novorozence pečou v troubě. To je strašné. A představa, že nám tady v Evropě v ulicích kráčejí lidi a dávají tomu podporu a my na to koukáme -probuďme se! My si zakládáme na vážný problém!“

Reakce na jeho slova rozhodně nebyla jednoznačná ani tentokrát. Pachatelé dobra si nenechají svůj Hamás vzít a jsou ochotni osvobozovat Palestinu od řeky k moři až do… Oni neuvažují o tom, co ten slogan znamená. Fascinuje je slovo „osvobození" a je jim jedno, co v daném případě znamená: je to pojem ukradený temnými silami fanatické nenávisti. Děje se to i u nás, konkrétně v Praze. Účastníků jsou stovky, na západ od našich hranic desetitisíce a statisíce. Dokonce i Olaf Scholz se probudil: je jasné, že davy kolem Braniborské brány jsou důsledek willkommen politiky jeho předchůdkyně – a kancléř hovoří o přitvrzení a deportacích.

Co to ale znamená konkrétně?

Generál Řehka budí lhostejnou veřejnost připomínáním hrůz ze soboty 7. října. Jiné hrůzy se ale odehrávají v ulicích západních měst. Nejhorší je naprostá bezmocnost státu, který nechává absolutně volný průchod projevům doslova vražedné nenávisti. Můžeme si namlouvat, že je to velkorysost demokratické společnosti, tolerantní k názorům. Skutečnost je ale jiná. Státní moc je příliš slabá na to, aby projevům nenávisti zabránila. Německá policie je bezmocná a jen přihlíží útokům na Židy. Na německé ulici už můžete křičet „Židi do plynu" a v Londýně policisté strhávají plakátky s unesenými lidmi ze 7. října, aby snad nepohoršily osvoboditele Palestiny.

To, co se děje, nemůže než eskalovat. Francie postoupila v tomto ohledu hodně daleko, tam už jsme byli svědky výjevů připomínajících občanskou válku. Řešení je v nedohlednu. Deportace v širším měřítku je neuskutečnitelná iluze. Osud západní společnosti je teď plně pod kontrolou agresivních sil zvenčí, které podle své libovůle mohou aktivovat pátou kolonu uvnitř země. Toto vše je třeba mít na paměti, až se zase začne mudrovat kolem „migračního paktu". Jediné řešení je „nepustit je dovnitř". Jakmile uvnitř budou, začnou se chovat podle vlastní vůle a přirozenosti. I to je součást počítající války Severu proti Jihu – a to je význam slov generála Řehky „máme problém".

Případ sežrané paštiky

Seděl jsem u počítače nahoře v pracovně. Ljub na mě volala, abych vzal nahoru Norinku, připomínám, že nemůže už chodit do schodů a musíme ji nosit.
Co že se stalo?
Gari dopadena poté, co sežrala paštiku a Nora úpěnlivě trvá na tom, že nemá se zločinem nic společného. Já u toho nechci být!
No jo, jenže Gari nesežrala paštiku. Kelímek jsem vybagroval já a Gari ho jen dovylízala… A co na to Nora?
Zoufalství typu „ na mě nezbylo"...