Rakušan v jámě lvové
Vít Rakušan neskončil u svého – dnes už proslulého – filmu z volejbalové klubovny. Vypravil se diskutovat s občany do hospody v Karviné a ti mu tam nandali bez cenzury, jen se do něho vešlo. Odvahu mu nemohou upřít ani okamurové. Nakonec ale došlo ke smíru a byl čas i na pár panáků. Zdaleka není jisté, zdali akce tohoto druhu zvrátí reputační sešup Fialovy vlády a konkrétně ministra vnitra Víra Rakušana. Příští kolo se koná v kulturáku v Sokolově, v pondělí 29. ledna v pět odpoledne a dá se čekat, že se atmosféra nebude moc lišit. V médiích padla i taková slova, že „s lůzou nemá cenu se bavit". To byla jen do konce do důsledků dotažená teze, že proti vládě stojí dezoláti, podpoření Putinovými agenty s životy podělanými vlastní nedostatečnou inteligencí. Sám Rakušan se hned proti takovému výkladu svého počínání ohradil a udělal dobře. Doufejme že nedojde na facky, připomeňme, co všechno schytal Miroslav Kalousek, když v roce 2012 vyšel mezi demonstranty před ministerstvem financí. Ani Kalouskovi se tenkrát nepodařilo takzvaně navázat dialog. Ten opravdu s lidmi určitého typu vést nejde. Jaký tedy mají podobné akce smysl? Mezi lidi jezdil Miloš Zeman, jezdí i Andrej Babiš podobně jako prezident Petr Pavel, ten se ve středu předváděl na motorce pomalované barvami plzeňského pivovaru. Zemanovi se to vyplatilo, Babiš poslední volby nevyhrál, ale pořád stojí v čele největšího politického subjektu u nás. O Rakušanovi a tedy i jeho STAN se píše – převážně pozitivně a o to tady jde. Zejména o to jde v dnešní době, kdy se stalo módou prokazovat odvahu a nezávislost malicherných afér. Nejdřív to byla Jurečkova aféra s večírkem, tam se mu vyčítalo mlžení. Čerstvě je na tapetě Petr Fiala a jeho peníze vložené do kampeličky a zase vybrané, přičemž Fiala zapomněl uvést do majetkového výkazu, že po tuto dobu mu patřil jakýsi družstevní podíl. Poučený Fiala nemlžil, nevykrucoval se, natož aby před novináři prchal oknem záchodu. Moc mu to ale, zdá se, platné není. Při sebemenším náznaku čehokoli co by mohlo být vykládáno jako poklesek, stává se viditelná osoba boxovacím pytlem a je dovoleno do ní po libosti bušit. Na jiné úrovni je to vlastně totéž, co zažil Rakušan v Karviné a co ho čeká v Sokolově. Jenom je to – možná – na vyšší úrovni. Nad tím „možná" hodně přemýšlím. Principiálně jde o totéž. Jak na druhou stranu

V pondělí večer jsem si troufl jít jen na kratičkou procházku kolem bloku. Ledovka pekelná, i pejskům to klouzalo. Přitom bylo teplo, i přes noc nemrzlo a ráno bylo snad pět. Následujícího dne ráno jsem vyšel ven a bylo to jen o málo lepší:

Nicméně, žádné drama. Dostal jsem se s pejsky více méně bez potíží na naši okružní trasu přes Cíp k vrbičkám a pak polní cestou k okrajové části Zvole zvané Hůrkovo pole. Okrajem osady vede cesta, ta zabočuje v pravém úhlu – do konce. Vše kryté litým ledem. Je to vidět na fotce. Jak se dostat na druhou stranu bez okovaných bot a cepínu? Dostal jsem se domů o půl hodiny později než normálně. Já poškrábaný, musel jsem to vzít lesem skrz šlahouny divokých malin. A pejskové celí uchechtaní nad tím, jak srandovně jsem dneska na procházce chodil.