Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu

 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
Opakování seriálu Steve Proška v Neviditelného psa z roku 1997
Z piety opakujeme v původní jazykové verzi i bez diakritiky (na klasické texty se nesahá)
Obsah: 1/Landing [*] 2/Raiders [*] 3/Good conduct [*] 4/České tance [*] 5/Expendables [*] 6/Pacification [*] 7/The colonial life [*] 8/Dudlík [*] 9/Press [*] 10/Intermezzo [*] 11/Čajový obřad [*] 12/FIGMO [*] 13/Camp [*] 14/Ministr [*] 15/The Seet California

Obraz vietnamské války ztrácí kontury od nánosem lží, který na něj namalovali lakýrníci zleva i zprava. To, co budete číst na stránkách Neviditelného psa, je autentické svědectví muže, který o sobě říká: Byl jsem pétépákem v deltě Mekongu!

Čajový obřad

" Proshik ..... CO Vam neco chce, nez odtud vypadnete," sdeluje mi Lt Chayne mezi dvermi stavebniho uradu HQ battalionu, pri mem odchodu na tydeni R&R. Kruci, zanadavam v duchu, v obave ze nestihnu nocni letecky liftu, jeste mne to uleti.
Ovsem neda se nevyhovet prani velitele praporu. Opatrne, abych si blatem nezamazal nohavice bile uniformy a nalestene cerne polobotky, vyhybam se louzim bahnite vody na ceste k jedne z rady taborovych maringotek, oznacene pismeny Batt.CO.
"Come in ..." ozve se ze vnitrku traileru na me zaklepani. Vystoupim po nekolika schudcich do pomerne utulneho vagonu, klimatizovaneho stresnim AC.
Ltcdr. sedi v jednom z typicky sedivych kresel standardniho vybaveni kancelari USN, s doutnikem v ruce a bachratou napolenkou, v niz svetelkuje hladina zlatave tekutiny.
" Hi, Prosek ... " uvita me ve dverich, " sit down, .... jeste mate trochu casu."
Sednu si na jedno z prazdnych stokrlat , a s prikyvnutim beru nabizenou napoleonku stedre naplnenou z demizonovite lahve St.REMY. " Premyslel jsem .., " zacina skipper, "jak se vam odmenit za Vase lekce rustiny.... "
Nez stacim neco namitnout, pokracuje.
"Mate R&R do Hong Kongu, a ja tam mam tak trochu konekci, tak jsem to uz vse obvolal, ... tady ..."
Podava mi malou vizitku.
"Ridic vas bude cekat na letisti."
Nevim jak se mam vyjadrit. Kapitan to vyciti a podiva se na hodinky. "Aby Vam to neujelo."
Nekulturne vyprazdim obsah napoleonky a se strucnym "thanx skipper ..." vybehnu k zastavce Military transport autobusu, umistene na plose parkoviste zakladny.
Pozornost zaranzovana commanderem Scottem predstihla vsechna moje ocekavani.
Nalozen z odbavovaciho prostoru letiste uniformovanym ridicem do neuveritelne nablyskaneho bentleye, v duchu nejiste prepocitavam dvestedolarovou hotovost v plasticke obalce, upevnene k mym dog tags. Opulentni automobil me dopravi serpentinovitou cestou mezi sestavu rezidenci, puvabne ukrytych v zeleni pahorku bohate britske kolonie.
Cinsky buttler v bilem kabatku, otevirajici z uklonou dvere automobilu, mne uvadi dvouramenou branou ozdobenou shinto hieroglify do velke, lakovanym drevem vylozene prijimaci mistnosti. Prochazime nekolika podobnymi pokoji, kde kombinace nabytku jednoducheho japonskeho stylu je jenom prerusena cernym leskem klavirniho kridla. V jednom z odeleni prizemniho, rozsahleho japonskou architekturou poznamenaneho domu, me buttler uvede do prostorneho pokoje se snizenym stropem. Maly postrani kabinet, dve kresby stredni ery Tokugawa, na kremove bezovych tapetach pokoje s rozlozenym nippon futonem na hladke leskle lakovane podlaze. Jednoducha prostota orientalniho ubytovani mne neprekvapuje.
"Your bathroom, sir..," otevira prede mnou muj pruvodce zasouvaci dvere, za kterymi spatrim luxusni kombinaci cedroveho dreva a opalove zelene keramiky. Buttler pak jde k protejsi stene, zformovane z nekolika drevenych teakovych ramu zasouvacich shodgi dveri a rozevre je.
Pozdne odpoledni slunce vnikne do prostoru mistnosti, a otevrena stena spoji muj pokoj s japonskou zahradou.
"Dinner is served at five o'clock, sir..." pronese na odchodu.
Zustanu sam v oaze orientalniho klidu a premyslim, kdo je Ltcdr.Scott.

Presne dve minuty pred patou se ozve diskretni zaklepani na dvere .
"The dinner is served, sir," ohlasuje buttler. Vyjdu ze sveho pokoje a dam se za cinskou verzi straznich duchu anglickych zamku. Chodba osvetlena pronikajicimi nepruhlednym sklem shodgi zasouvacich dveri, nas uvede do jidelny zarizene v americkem kolonialnim stylu sladenem s japonskou architekturou. Jedna ze sten teto jidelny je tradicne otevrena do orientalni zahrady, tvorici vnitrni prostor celeho objektu.
" Welcome, petty officer Prosek," vita mne eleganti postarsi orientalni lady v sedivem, stribrem protkavanem kimonu. " Vitejte v dome comandera Scotta," doda, a mne se ponekud zatoci hlava obratem situace. " Jmenuji se Michiko Matsue, Steven - san," predstavi se s typicky orientalni uklonou, se skrizenyma rukama pred sebou.
Prostredi neskutecneho zazitku, zesilene pulrocnim pobytem v bunies Vietnamu, ktere jsem opustil vcerejsiho dne, me sokuje. Necham se dovest ke stolu pokryteho ctvercovym priborem z cerneho Miko porcelanu, ozdobeneho kresbou nekolika bilych bambusovych stvolu. Teprve vune servirovaneho teriyaki, me probere do skutecnosti. Mam hlad, ovsem, okoli me nuti brzdit chut vrhnout se na stul s predlozenymi lahudkami. Snazim prekonat gargauntuovskou zravost a nenarusit atmosferu.
"Scott - san, nas upozornil, ze mate rad barokni mistry," volne navozuje konverzaci hostitelka pomalu rovnajici prede mne horky vlhky ubrousek na ocisteni rukou. " Bohuzel v Hong Kongu se da tezko zajistit produkce evropske urovne," omlouva se. "Dovolila jsem si ponekud pozmenit Scott - san instrukce, a ... "
Pozoruji, ze moje hostitelka neji, pouze obcas pomoci chopsticks predklada druhy jidel na muj jidelni plate. Po zdolani nekolika porci na miniaturnim rozni, sojou marinovanych a opekanych platku masa, prokladanych langustou, spolu s krabickou naplnenou Long rice, nedokazu odolat zelene zbarvene zmrzline pripravene v misce napodobujici kvet lotosu spolu se sladkostmi mandzu.
"Coffee? " zepta se ma hostitelka a pres stul mne ze stribrne konvice naleva cernou kolumbijskou kavu, do maleho porculanoveho salku. "Doufam, ze nekolik inerpretaci tradicni orientalni hudby Vam zprijemni vecer," pokracuje v nacatem rozhovoru.
V duchu se pripravim na nervy drasajici skreky exotickeho nastroje, i kdyz takovu produkci nemohu nejak srovnat s prostredim, v nemz se nalezam. Odkladam ubrousek a nekolika neobratnymi obraty se snazim vyjadrit sve diky, ktere je prijato typicky japonskou frazi " ...honbun Steven - sama, wakarimasu-ka? " Ma spolecnice se zasmeje.
"Hai, Matsue san, wakarimasu," snazim se odpovedet materstinou sve hostitelky, jejiz postaveni v udajnem dome meho CO je pro mne jedno z dalsich, v mlze zakrytych, orientalnich mysterii.
"Ije, ije Matsue -san, Steven - sama .." upozorni mne a vstava od stolu. "Mitchiko-san dozo? "
A vzapeti se mne pta, " byl jste pritomen The Cha ceremony, Steven - san?"
Neco jsem jiz drive zaslechl o show sestavajici z exoticke pripravy caje gejsami v japonskem Yoshivara, pri jedne z mych cest do Osaky. Nechci vsak narusit predem pripraveny program, proto jen kratce reknu, "hai Mitchiko-san."
Mitchiko mne pohybem s uklonou ukaze k otevrene shodgi stene. Necham se vest po drevenem mustku k male stavbe pavilonu Tee house prosvitajiciho belobou zdi ve vecernim seru vnitrni zahrady. V umelem jezirku zahrady se monetovsky odrazi obraz namornika v bile uniforme provazejciho gejsu.

Otevrenymi shodgi soupacimi dvermi pavilonu vnika spolu s vuni horici orientalni skorice, podvecerni twilight , doprovazene cvrkanim cikad. Velky nazlatly kotouc mesice vypluje z korun planych morusi na protejsim pahorku. Nekolik malych odkvetlych stromku sakur se naklani nad lakovu podlahou nadstresene verandy ztracejici se v bambusovem poroste. Cerne plochy plochych oblazku se zrucicim umelym vodopadem ukoncuje tmave narudle drevo plotu, chraniciho soukromi tohoto neskutecneho sveta.
Ve dverich Tee house stoji v predklonu zena, oblecena do tmave modreho kimona s embleme kvetu provedeneho zlatou embroderii. Mitchiko ji predstavuje.
"Yuroki - san, " ve svetle plapolajicich latern upevnenych v prostoru pavilonu spatrim tvar japonske divky. V duchu zajasam aleluja! Evropsky nalicena orientalni tvar, nezhyzdena kabukovym make up, s vycesanymi vlasy, spojenymi ozdobnou stribrnou sponou, se mne zda neskutecne krasnou. Za stihlou postavu novodobe gejsi, uvnitr pavilonu je umistena na hlinenych podlozkach kameninova cajova souprava spolu s malym horicim rostem, vedle ktereho stoji litinovy, cerny tepany kotlik. V pozadi na rakosove tatami, kleci dalsi zena, ktera ma pred sebou umisteny hudebni nastroj shinhzan.
"Ohaio, Steven-san ikaga desuka? " rekne na uvitanou.
" Domo, Yuroki -san, domo arigato gozaimashita," dekuji, a snazim se mirnit muj zupacky urvany akcent do tonu prijatelnejsiho pro tuto chvili.
Mitchiko me predava do pece obou zen v pavilone a s uklonu mizi v seru zahrady. Za pomoci me nove hostitelky si zouvam polobotky a skloneny projdu pod nizkym ramem dveri do Tee house.
Yuroki mi ukaze na ryzovou tatami. "Dozo... Steven-san."
S nohama skrizenyma po zpusobu orientalcu se snazim pokud mozno decentne sklouznout na ryzovou podlozku, vedle otevreneho koba ohniste zapusteneho v podlaze pavilonu. Shinzan vyloudi nekolik tonu , zapadajicich do pro mne neuveritelneho jineho prostoru. Yuroki zacne obradne pripravovat zelene zbarveny prasek Cha spolu s varici se vodou v ozdobne kameninove misce.
Nechavam se polouspavat okolim, ktere je neuveritelne blizke a zaroven stinove vzdalene v jinem svete. Kdybych svuj zazitek vypravel Floresovi, urcite by mne podeziral, ze jsem se zase ozral.

Ranni cvrlikani malych ptaku ukrytych v zeleni stromu mne budi do noveho dne. Tmave zeleny futon s hedvabne mekou pokryvkou se mi zda nekonecne siroky pro jednu osobu. Muj pokoj je prazdny. Pomalu se zdviham, navlekam na sebe cerne muzske polokimono. Odsunu zasouvaci stenu, spojujici muj pokoj s prostorem zahrady. Pred polootevrenymi shodgi dvermi meho pokoje na lakovanem lesklem dreve chodniku lezi tmavy zeleny list kamelie a na nem stribrna ozdobna vlasova spona.
U.S. Air Force airlift command Hercules nasazuje na pristani v Con thee. V ruce tisknu malou stribrnou sponu.
"Domo arigato Yuroki- san..."

Konec jediny kapitoly o zenskejch, a o snu, kerej nebyl snem, nebo byl?