| |
 |
Hledání: |
| |
Sekce: |
 | |
|
 NEVIDITELNÝ
PESZVÍŘETNÍKSCI-FI
|
| |
|
Zpět na hlavní stranu |
|
|
| ||||||||||||||
| |
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
|
 |
Opakování seriálu Steve Proška v Neviditelného psa z roku 1997
Z piety opakujeme v původní jazykové verzi i bez diakritiky (na klasické texty se nesahá) |
| Obsah: 1/Landing [*] 2/Raiders [*] 3/Good conduct [*] 4/České tance [*] 5/Expendables [*] 6/Pacification [*] 7/The colonial life [*] 8/Dudlík [*] 9/Press [*] 10/Intermezzo [*] 11/Čajový obřad [*] 12/FIGMO [*] 13/Camp [*] 14/Ministr [*] 15/The Seet California | |
Skupina marines ozehnutych kalifornskym sluncem a zaprasenym prachem nekonecnych plani jizni Kalifornie volne pochoduje v husi rade nekolik kroku za mnou. Schazime po uzke vlnite pesine z navrsi do udoli peclive urovnaneho buldozery. Den konci a teplomer konecne sklouzl ze ctyricitky. Dusno salajici spolu s vuni tisice tamaryskovych keru, rozsetych po stranich mezi kaktusovymi poli nemizi ani pri zapadu slunce. Stanovy tabor, podstatne zmenseny odsunem docastnych obyvatel, behem nekolika minulych tydnu, pomalu zacina modrat vecernim serem a svetla zarovek se snazi nahrazovat deni svit. Vojaci meho tymu prehazuji naradi s ramena na rameno, elektrikari nadavaji pod tihou kabelu.
Dole pod nami, pred jednim ze stanovych nadstreseni roztazenem na kulove konstrukci, s napisem - Jidelna - je hlucneji, nezli obvykle. Dva mikrobusy namorni policie spolu s vozem emigracni sluzby a jeepem BORDER PATROL jsou zaparkovany v kruhu kolem pristresku. Zaslechnu jeceni a stakato spanelskych nadavek. Ja i moji marines s udivem pozorujeme, jak namorni policiste v bilych opascich a paskach na rukavech s cernymi pismeny SP vyvadeji z davu Vietnamcu skupinu vzpouzejicich se Mexicanu. Kolemjdouci namorni corpsman s brasnou cerveneho krize mi vysvetluje, ze nekolik -wetbacks- se chtelo dostat k neplacene veceri, pripadne i snidani. Ovsem, jejich nespokojenost a protest proti ryzovym pokrmum konzumovany nasimi Vietnamskymi alianty, vzbudil pozornost kucharu a tak dochazi pres protesty, k jejich okamzitemu vyobcovani. Rozlobeny velitel teto sekce taborove ostrahy je velmi rychle predava do rukou emigracnich uredniku, coz ovsem nemeni nic na tom, jak hodla zodpovedet veleni tabora pritomnost mexickych ilegales v objektu mu sverenem. Zatim co CPO namorni policie okousava nasadku tuzky nad raportem mimoradne udalosti, pozoruji jak urednici BP provadeji prohlidku zadrzenych. Z Mexicanu se mimo "vypujcenych" priboru, sype jeste rada propriet vcetne mosazneho rozprasovace pozarni hadice zcizene z hydrantu u cesty do tabora.
Pochoduji se svym utvarem kolem jidelny, smerem k rozdelovaci krizovatce na niz postava, nekolik malych vietnamskych kluku, vlekoucich ohromne rance svazane z bilych prosteradel. Diky delsimu pobytu v oriente a pribuzenstvu sve manzelky, rozeznavani orientalcu mne necini obtize jako vetsine Evropanu. Jeden z kluku upouta mou pozornost. " Toto" vyslovim zkusmo zkraceninu jmena patrici malemu klukovi, synovi doktora ARVN, ktereho jsem pred peti roky vidal dene nekolik tydnu, v zahrade jednoho z kombinovanych U.S. Vietnamskych spitalu v Cam Ranh Bay.
Kluk se zarazi, prekvapene pusti ranec do prachu cesty. Chyti se krecovite obema rukama za mou pazi, a zacne rozcilene brebentit. Snazim se ho zarazit a pochopit smysl jeho litanie. K nemu se pridava i mala vitnamska holcicka.
" Hold it!" zastavuji jejich napor. " Kde je tata a mama?"
Snazim se vyslovovat pomalu, aby pochopili vyznam me otazky. Oba najednou ukazou na radu prizemnich kulatych budov za krizovatkou, slouzicich jako docastne ubytovny a osetrovna.
Vzadu za mnou se bavi moji marines.
" Chief, to sou vase deti?" se smichem rekne nekdo z kolony stracejici se v seru pozdniho vecera.
"Zoor!" vystekne jeden z mych serzantu a zarazi gaudium mych podrizenych. Marines vycepovani intenzivnim pul rocnim prijimacem strnou v pozoru. Serzant pristoupi se zasalutovanim ke mne. " Dovolte mi prevzit veleni." Nasleduje dalsi stekavy povel a ceta pocne pochodovat a vzdalovat se od nas. Zdalky jeste zaslechnu zupacke hulakani meho serzanta - "estli si myslite, ze mne dojmete jako stetky na Sunset bulevaru, tak to ste vedle. Zpivat!" Jakysi zoldacky popevek se ztisi v zatacce k nasim ubikacim.
Otacim se k detem a necham se vest k jejich docasnemu domovu. Vnitrek haly s holymi tramy podpirajici obloukovitou strechu je preplnen dvoupatrovymi palandami. Citim nekolik desitek na mne uprenych oci. Postrkovan detmi ulickou mezi palandami, snazim se zachovat dekorum kolonialniho papalase, odkoukane z davnych filmu Shirley Temple. Na jednom ze spodnich luzek mezi rozhozenymi archy papiru, tuka na prenosnem psacim stroji, maly zavalyty nakratko ostrihany Vietnamec. Deti vychrli michaninu vietnamstiny s francoustinou. Muz prekvapene vstane a vyhrkne " I'll be damm...... rotny Prosek." Pri pohledu na limec me uniformy rychle doda, " excuse me Chief." Tresu mu rukou.
"Doktore jak ste se sem dostal?" Hned nato si uvedomim pitomost sve otazky. Ale to uz zpoza zavesu z bileho prosteradla vykoukne oblicej orientalni zenicky.
" Mon dieu, Monsieur Prosek, comment allez vous?" zastebeta doktorova manzelka tolik u vietnamskych intelektualu oblibenou francoustinou.
" Merci ... eh, bien madame ", doluji strepy stredoskolske francouzstiny. Oba dva manzele vsak okamzite prejdou do mne srozumitelne anglictiny. Posloucham vysvetlovani typickeho exulantskeho pribehu, stereotypniho svou essenci, snadno aplikovatelneho ve vsech mistech sveta, obcas zpestreneho okolnostmi situace. Pri jejich vypravovani zjistim, ze cela rodina je bosa. Na mou otazku po pricine mi doktor vysvetluje, ze typicky orientalni zvyk nechavat boty pred vstupem do domu, se jim vymstil pri kratkem pobytu na ostrove Guam. Je vic nez pravdepodobne, ze touto dobou doktorovy "Salamandry" a "Cardier" jeho pani jsou vystaveny pred jednim z pokoutnich stanku polynezske vesnice, nebo v nich jiz lovi ryby obyvatele tichomorskych ostrovu. Z hodinu se vracim z navstevy BX (pristupneho pouze ozbrojenym silam U.S.) obchodu, jsem nalozen hromadou krabic obuvi pro celou rodinu. Elmadollar, ktery se se mnou podelil o zaplaceni, pochoduje za mnou a pomaha mi s nakladem. Pri predavani bot poznamena, "... doktore, at si to radsi ty deti uvazou kolem krku, tady jim to muze zmiznout rychlejc nez na Guamu," zachechta se a pokracuje, "....jste v zemi neomezenych moznosti. Mymu hluchymu dedovi nekdo minulej mesic slohnul naslouchatko z ucha..."
Pozde vecer, na grilovaci kotlik pred nasi maringotkou, jsou prihozeny jeste dva sirloins stakes pro nenadale hosty. Jefferson se bodre vita s malym doktorem a jeho manzelkou. Pri veceri u polniho rozkladaciho stolku, se bavim nad rozpaky doktorovi manzelky pri pouzivani namorniho - buck - noze, misto prislusneho the steak knife, nemluve o jejim zarazeni se neformalnosti pri piti piva z plechovek. Abych usetril pani odchovanou francouzskymi licei dalsi blamaze upozornim, ze je jiz dost pozde a nabidnu obevenym novoemigrantum odvoz k mistu jejich prechodneho pobytu.
Nasledujiciho dne, po puldenim telefonovani oznamuje mne CO Scott " ...doktor Chou byl prijmuty do medinstitutu Loma Linda pro atestaci. Flores, kterej tam dela v laboratori , pro ne prijede odpoledne." Po chvili pokracuje: "Mluvil jsem s jedenactym distriktem, admiral povolil, aby pro zacatek mohla jeho rodina bydlet v comquoter v La Jolle....., jo a taky je zve na veceri."
-Navy take care about its own,- napadne mne pitoma, ale pravdiva fraze.
Na druhy den navecer, nakladame doktorova zavazadla do admiralem pristaveneho mikrobusu. Po rozlouceni s rodinou novoamericanu, a Floresove slibu, ze se jeste pozde vecer vrati, dame se spolu s Jeffersonem vecene zmoulajicim cvanhak doutniku a Elmadollarem, nesoucim placatou lahev Tennesie Williamse , ze ktere si po ceste stridave nahybame, na vecerni vejslap.
Uzka vyslapana cesticka na strane kanonu nas dovede po deseti minutach ven z tabora na vyvyseninu se vztycenym velkym, v seru vecera, svetelkujicim bilym krizem. Teply nocni pacificky vitr, se prozene po navrsi. Dole hluboko pod nami v udolich San Clemente, pri pobrezi, probleskaji miliardy svetlusek lidskych obydli a neonovych barev reklam, velke zeme.
Tady pry, podle starych concquestadore kronik, se usidlili prvni Evropane, pri sve ceste za hledanim tajemne Tierra del Oro. Jefferson s Elmadollarem se usadi na kamenou zidku pri okraji navrsi. Snad pod vlivem vylokane whisky, pri pozorovani hemzeni se tisicu svetel pod nami, jeden z nich vyzbleptne "sweet California... the home ..."
Ja se zady opru o sloup krize, hledim na nekonecnou, mesicnim svitem lesknouci se plochu Ticheho ocenu ramujicim nekonecny horizont. V myslenkach vracim se do labyrintu minulosti a septam si modlitbu stredovekych krizovych bojovniku ceskych knizat, jdoucich umirat za zajmi jinych, do zeme zvane Outremer
- Non nobis Domine, non nobis, sed nomine tuo, da gloriam.....
Skoncil jsem vzpominky na jedno ze svych zivotnich dobrodruzstvich. Byl bych rad, aby vy kteri jste vydrzeli muj elaborat precist do konce, nebrali jej jako splechty senilniho starika. Za vsechno muze Neff Ondrej, ten nezmar ceskeho Internetu, ktery mne neustale navadel a postuchoval abych psal.