![]()
![]() Ivan Bartoš použil argument, že „jinde to tak mají". Což je bezpochyby pravda. Mají to například v USA, kde spory kolem voleb politicky rozvrátily zemi do té míry, že se hovoří o studené občanské válce. Ono by se s tím argumentem „jinde" a „na Západě" mělo zacházet uvážlivěji. Jinde a „Západ" už dávno není to, co bývalo. „Jinde" ratifikovali Istanbulskou úmluvu (další bod z Rakušanovy kuchařky) a pachatelé hromadného znásilnění dostanou zanedbatelné, pokud nějaké tresty (pokud mají tu správnou barvu pleti) a mrzačení děvčátek je taky v pořádku v rámci kulturní diverzity. Takže opatrně s tím jinde, ono se sakra hodně proměnilo. Zásadní námitky se ovšem týkají tajnosti individuální volby. Bohužel ubývá nás pamětníků bolševických voleb, kdy ve volební místnosti mívali plentu – ostentativně strčenou do kouta. Komise, urna a plenta, to je nezpochybnitelný základ. Můžeme „přemluvit bábu", jak se to navrhovalo před volbami v roce 2010, ale bába má možnost jít za plentu a strčit do obálky lístek podle vlastního uvážení. Oni to nakonec prohlasují po urputném boji s obstruující opozicí, hlasy na to mají. Jako se prohlasovala přímá volba prezidenta, líbivé „více demokratické" opatření: teď toho soudní lidé litují. Ať jsou argumenty jakékoli, ať je komické, že vládní strany vycházejí očividně vstříc svým potenciálním příznivcům, jedno je jisté: korespondenční volba udělá tečku nad nezpochybnitelnou férovostí volební procedury. Otevře dveře námitkám a kverulaci, zostří rozpory a vyhrotí antagonismy. Vedoucí parta na rozeschlé lodi do které teče ze všech stran se snaží vylepšit to, co je vnímáno jako fungující a nezpochybnitelně dobré.
|