Sice gesto, ale výmluvné
Sněmovna vyzvala prezidenta, aby respektoval ústavu a jmenoval ty kandidáty, které vláda navrhne do ministerské funkce, tak nějak se ve stručnosti dá vyjádřit apel, adresovaný na Hrad. Je zbytečné apel snižovat vypichováním faktu, že apel schválili „poslanci vládní koalice". Tak to prostě je, voliči rozhodli o složení sněmovny a zákonodárný sbor se usnáší hlasováním a projde názor toho, kdo má víc hlasů, tohle by opravdu nemělo být těžké k pochopení.

Není to ještě zásadní revolta. Tady asi zasáhl šéf a zabránil otevřenému, tedy jmenovitému konkrétnímu útoku proti Hradu. Výzva se drží obecné roviny. Babiš je opatrný. Nechce podat kompetenční žalobu. Je to rozumné z mnoha důvodů, jmenujme dva. Je zbytečné vyvolat válku dvou klíčových institucí kvůli figuře tak komické, jako je Turek. Motoristé jsou pod hranicí volitelnosti, za pár let po Turkovi neštěkne pes – kolik podobných panáků se mihlo českou politikou od Listopadu po dnešní dobu. Druhý důvod je ještě vážnější. Z ústavního soudu vzešla už nejedna pitomost a mohlo by se opravdu stát, že Pavlem jmenovaní soudci by dali prezidentovi pravomoc kádrovat ministry a už by to jelo. Petr Pavel je dobrý prezident, ve srovnání s Milošem Zemanem miliónový, ale kde je záruka, že vášněmi rozmlácená veřejnost příště nepošle na Hrad nějakého Rajchla, nebo dokonce ještě někoho horšího. To pak by byl tanec!

Hrad výzvu odmítl, podle očekávání. Ale chce se parafrázovat známou filmovou hlášku: to neděláš dobře, Petře. Šprajc v Turkově věci vyvolává neklid a nedůvěru v instituce. Zesměšňuje i ty, kteří ho obhajuji: je třeba opravdu dovedné ekvilibristiky k obhájení teze, že Zeman nesměl a Pavel smí. Ano, řečeno slovy Petra Macinky, Filip Turek je idiot, ale ať ho má na krku Babiš a ne Pavel.