Tři dny poté… co se Macinka opil
Vstupujeme do třetího dne po onom osudném večeru, kdy ministr Petr Macinka poslal prezidentovi republiky přes jeho pravou ruku vzkaz. Psal v něm, že mu s vědomím premiéra dává čas do středy, aby jmenoval Filipa Turka ministrem, jinak že pojede do Bruselu a napráská ho generálnímu tajemníkovi Ruttemu za porušování ústavy a to bude jen první krok k politickému Armagedonu, který – cituji doslova – vstoupí do dějin politologie. Na první pohled by se zdálo, že jeden idiot oroduje idiotským způsobem za druhého idiota a po krátkém zasmání by si celá věc zasloužila zapomenout.

Skutečnost je jiná. Vypadá to na vážnou politickou bitvu. Kde se vzal, tu se vzal, je tu zapomenutý Mikuláš Minář a chce obnovit svoji letenskou slávu v neděli na Staroměstském náměstí. Svolal tam občany, aby přišli bránit prezidenta Pavla: proboha, vždyť je to stejná blbost, jako Macinkova esemeska. Prezidentovi se vůbec nic neděje, nikdo a nic mu nehrozí. S premiérem Andrejem Babišem vychází až překvapivě korektně, sám Babiš se od Macinkova úletu distancoval. Prezident nepotřebuje páně Minářovu hrdinskou hruď. Ale i na druhé straně stanuli bojovníci. Pavel prý vše vyvolal jako výkop pro prezidentskou kampaň (klasika: napadený je viník), omílají s vážnou tváří věhlasní komentátoři. Dopustil se zločinu, protože zveřejnil „soukromý dopis". Odjel si užívat do rezidence ukrajinského korupčníka, člena Zelenského bandy, a fotka motorkářské ubytovny, již vystavil na sítích, je dílo AI. Prostě, vřava.

Naprosto nesmyslná, nikomu a ničemu nesvědčící.

Svůj důvod ale má. Rozmohl se nám tady takový nešvar… nešvar sanitárních kordonů. Spočívá v tom, že se nějaká entita prohlásí za kastu nedotknutelných, s níž se nejedná. Nešvar má hluboké kořeny, u nás do roku 1945, kdy tehdejší nejsilnější agrární strana byla vyloučená z politického života a vedlo to… však všichni víme, kam. Sanitární kordon je oficiálně vyhlášen v Evropském parlamentu. Francie je paralyzovaná kvůli sanitárnímu kordonu proti Národní frontě, Německo je na tom stejně, za plotem je AfD. Kdyby nebylo sanitárního kordonu vůči ANO, nazdárkové z Motoristů by se nedostali do parlamentu a SPD by byla ráda za každou desetinu nad pětiprocentní limit.

Jenom díky tomuto sanitárnímu kordonu hrají obě kašparní partaje zásadní roli. Politické nuly si mohou hrát na veličiny a na druhé straně příkopu bude Mikuláš Minář mávat praporem demokracie.

Ne, není to proto, že se Macinka ožral. Je to proto, že se nám tu rozmohl ten nešvar...

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Zmatený večer
Venku sněží, Ljuba odjíždí na představení. To je vždycky trochu zmatek. Nese tašku s věcmi, já nesu kostým. Naložíme všechno do auta, odjíždí.

Vrátím se domů. Je čas večeře, jdu si ukrojit chleba. Najednou prosklenými dveřmi vidím Noru pobíhat po zahradě. Je to jasné, říkám si. Využila zmatku a proklouzla ven. Taky se mohlo stát, že vyběhla vraty a když se vrata zavřela, zůstala venku a věděl bych pentli. I takové věci se už staly. Tentokrát pohoda, Nora je na zahradě.

Nahoře v pracovně mi zvoní telefon. To počká, říkám si. Nejdřív musím dostat Noru dovnitř. Nikdy to není zcela snadné. Telefon přestane a pak zase začne.

Nebudu to natahovat. V průběhu třetího zvonění jsem dostal Noru domů a nahoru doběhl, abych zvedl telefon při čtvrtém zvonění.
"Máš venku Noru!" volá z auta Ljuba. „Kde se flákáš… nemůžu se tě dovolat."
Některé večery jsou… prostě jsou hektické.