Petr Macinka je ochoten jednat s prezidentem Pavlem… po svém nočním esemeskovém extempore, po kterém se prezident odjel rekreovat někam do Španělska, jak se proslýchá. Opravdu si myslí, že s ním bude prezident ochoten mluvit? Prezident ho odepsal. Andrej Babiš výslovně popřel, že o esemeskách dopředu věděl, přitom Macinka výslovně tvrdil, že má premiérovu podporu. Macinku asi nepotěšilo, když výhrady měl i Václav Klaus, jeho guru, jemuž dvacet let držel tašku. Textovky pokládá za nešťastné, podobně jako Miloš Zeman, ani ten není akci předsedy Motoristů nadšený. Rozhněval se i Vidlák kvůli pasáži o letadlech L-159 a přidal se i Okamura. Mě by nepřesvědčil, zuřil nad Macinkovým tvrzením, že by ho byl zlomil. Tak to je fakt pět much jednou ranou, Babiš, Klaus, Zeman, Vidlák i Okamura. Komu se to povede? Na to holt musíte bejt šéf diplomacie. Ano, to vše nemuselo být, kdyby se Babiš postavil čelem a podal kompetenční žalobu. Má na ni stoprocentní právo. Je ale smutné, že nelze spoléhat na nezaujatost ústavního soudu – opravdu to není nereálná vize, že jim v Brně ujede ruka a dají prezidentovi aktivisticky zapravdu. Jedno takové hloupé rozhodnutí nám dalo přímou volbu prezidenta a s ní štěpení společnosti a otevřené dveře pro kontroverzní figury schopné zaujmout masy; v otázce kompetencí prezidenta hrozí nebezpečí, že se zásadně oslabí role vlády a přejdeme na poloprezidentský systém. To skutečně hrozí, pokud by měl rozhodnout Pavlem jmenovaný Ústavní soud. Co bude dál? Nic. Čas je hoblík a ohlazuje hrany. Pár dní se budeme bavit trapným pokusem o vyvolání nedůvěry vládě, v sobotu bude na Staromáku demonstrace Milionu chvilek (jednou to přijít muselo) a život půjde dál… až do příští nehoráznosti. Lidi typu Rajchla, Macinky a Turka se o nějakou postarají. Pobavíme se, až dvojministr Macinka ponese na Hrad soupis velvyslanců jako náhradu za ty, které Babišova vláda nepustila do misí, přestože byli řádně jmenováni Fialovou vládou a potvrzeni prezidentem. U toho jednání bych rád byl jako moucha na stropě.
"Dobrý den," zdraví způsobně dětičky a já vážně odpovídám „dobrý den". Paní učitelka děti chválí, že pěkně zdraví a já je taky chválím. Nora jde se mnou, výzkumník Gari trajdá kousek stranou a přidá se ke skupince nezbedníků. Volili vlastní trasu, ne po cestě. Nezbedníci nezdraví, ale volají, že ten pes žere… No raději se neptejte. "To je v pořádku," vece rozvážně paní učitelka. „V tom je vápník a psi vápník potřebují." Po výchově v etiketě tedy následovalo cosi z přírodopisu a takto obohaceni jsme šli dál, já s pejsky domů, paní učitelka s dětmi vstříc novým poznatkům. |