Není důvod k pláči nad STRATKOMem
V prvních dnech ve funkci zrušila Babišova vláda odbor Strategické komunikace státu. Nebyl zklamán ten, kdo čekal nářek a pobouření: STRAKOM zrušen, takže republika je prý vystavena zničující smršti dezinformační zkázy převážně ruského původu. Ve skutečnosti se nestalo nic jiného, než že se zrušilo něco, co se v tom květnu 2024 ani nemělo zakládat a co nepřineslo žádný pozitivní efekt, jen posměch a nedůvěru. Lidé, kteří na nějakou dobu vloží ruce na páky moci ve státě s padesátiletou zkušeností s totalitními režimy, by si měli vštípit jednoduchou zásadu:

Nikdy nezakládejte nic, co by jen vzdáleně připomínalo komunistické represivní orgány.

Je to jednoduché. Ať se to bude jmenovat jakkoli, ať to bude mít „vzor" ve „vyspělých demokraciích" (kde se dnes za názory vesele zatýká a zavírá), ať postavíte do čela nezpochybnitelně slušné lidi, jako byl Michal Klíma (včas rozpoznal, o co jde a šel od toho pryč, plukovník Foltýn se chudák nechal nachytat), ať to bude kdokoli a instituce bude mít demokracii a svobodu slova ve všech preambulích a postbambulích, VŽDYCKY TU BUDE PODEZŘENÍ, ŽE JDE O CENZURU a vymývání mozků. Toho se nelze zbavit. Propuštěný vězeň z koncentráku se do smrti bude úkosem dívat na kohokoli v uniformě. Máme v genech nedůvěru k cenzuře na jedné straně a politické nalejvárně na druhé straně. Nebo přinejmenším my, co jsme to zažili a generace našich dětí a vnuků, abych upřesnil.

Tak tedy znovu, STRAKOM je zrušen a je to dobře.

Hybridní válka existuje
Neznamená to ale, že Rusko do nás skutečně nehustí svoji propagandu a lži a že tu nemá kolaborantské podhoubí – po posledních volbách výrazně posílilo.

V této souvislosti se opakuje heslo, že se DEMOKRACIE MUSÍ UMĚT BRÁNIT. Je to staré heslo. Komunisté ho vyznávali také, ve znění, že se „revoluce" musí umět bránit a výsledkem byla StB, mučírny, popraviště a uranové doly, kde zahynulo 4500 lidí. V tom je čertovo kopýtko hesla o obraně demokracie. Co s tím? Copak proti ruskému vlivu není obrana?

Silná sebevědomá společnost se nemusí hybridních hrozeb obávat.

Naše hesla o „nutnosti obrany" a od nich odvozené „stratkomy" jsou známka slabosti a nejistoty.
Jádro našeho problému je v tom, že západní společnost je založena na soustavě lží.
Náš život přesně odpovídá Havlově definici života ve lži.

Život ve lži neznamená, že lidé jsou nutně lháři, ale že přijímají „pravidla hry“. Jako příklad Havel uvádí zelináře, který do výlohy umístí heslo „Proletáři všech zemí, spojte se!“ ne proto, že by o něm přemýšlel, ale aby měl klid a demonstroval svou loajalitu. Ideologie vytváří zdání reality, které se lidé přizpůsobují. Tím, že se chovají podle očekávání režimu, se stávají jeho součástí – jsou zároveň obětí i spoluvytvářečem systému, psal Havel v Moci bezmocných.

Dříve to byl Lenin ve výkladu obchodu s mrkví, dnes jsou to teze o multikulturnosti, o průmyslu poháněném větrníky, o mužích přihlášených na úřadě jako ženy a jdou pak boxovat s jinými ženami do ringu, o „probuzení" a „nerůstu". Vzniklo „zdání reality", jemuž se lidé přizpůsobili se všemi důsledky.

Kdyby systém fungoval a lidé by se měli dobře, snad by to nemělo zásadní důsledky, ale jakmile se žije ve lži, systém nemůže fungovat. Ani ten náš zřetelně nefunguje tak, jak by měl. Lidi to vidí a přesto přijímají pravidla hry. Je to začarovaný kruh a do toho přicházejí ruští kolaboranti se svou lží, že oni přinášejí řešení.

Nepřinášejí řešení. Jenom otevírají dveře východní imperiální moci, která se za celou dobu své existence nedokázala chovat jinak než hnusně.