![]()
![]() S projevem přišel jako první z ústavních činitelů Miloš Vystrčil. Dopadlo to v duchu úsloví, že tím projevem nezahnal kočku od pece. Zato Fiala, jak se zdá, zašťoural do vosího hnízda. Podle mě to byl projev důstojný za hranou nudnosti. Pozitiva měl. Ocenil jsem, že po dlouhé době Fiala neřekl, že za všechno může Babiš a že to skoro vypadalo, jako že vláda má jiné starosti, než aby nebyl Babiš ve vládě. Výkon vlády Fiala chválil a dokonce se v projevu objevil náznak, že některé úspěchy navazují na činnost vlády předchozí, to byla další osvěžující novinka. Slíbil, že příští rok bude líp. K tomu bych připomněl tzv. sýčkův paradox, jak o něm psal na Twitteru Martin Schmarcz: Čím více bude opozice prorokovat černou budoucnost (vzdor datům ČNB), tím více bude muset vláda tlačit na pilu optimismu. Protože „blbá nálada“ už měla negativní ekonomické důsledky letos a mohla by poškodit očekávaný růst i příští rok. V tomto smyslu tedy byl Fialův projev pozitivní. Zdá se tedy, že se blbá nálada stala standardem a že projevit náznak optimismu je neodpustitelný fax pas. Přitom ta vláda svým výkonem pětku opravdu nezaslouží: je to klasická udržovací vláda bez chuti a bez zápachu. Tu přidá a tam zase přiškrtí, ale místo aby se v aspoň trochu pokusila zlidštit a urychlit rozhodovací procesy, uvolňovat iniciativu a podnikavost, plácá se v regulacích a ještě větších regulacích jako bájný Láokoón rdoušený hady. Jako všechny vlády před nimi. Tak bych to viděl, proto mi prudkost reakce přijde překvapující (nejde jen o jednu anketu, ale o celkového ducha komentářů z mnoha stran). Asi je zbytečné v době blbé nálady lidi dráždit projevy. Vystrčila ani Fialu k tomu nikdo nenutil. Od prezidenta republiky se projev žádá, ale taky dostane čočku, to se vsaďte. Přežije to. Čočka k Novému roku patří.
Dva pejskové na dvoře, to není zas tak nebývalý jev, aby bylo nutno o něm referovat v novinách, ale tahle dvojka byla výjimečná v tom, že oba pobíhali spolu. Bok po boku, skoro, jako by byli k sobě přivázaní. Přiběhli ke mně, opřeli se mi tlapkami o nohu, jeden výš, druhý níž a pak zase odběhli. Šli jsme pak na kafe a když jsme už po setmění šli k autu, objevila se nejdřív světýlka z odrazek a pak zase ti dva spolu, nerozlučná dvojice. Laurel a Hardy. |