Války vážné a nevážně
Tak že prý válka proti íránskému režimu skončila. Obě strany se radují s epochálního historického vítězství, jaké nebude nikdy zapomenuto, Hospodin i Alláh budižte pochváleni! Sice se pořád ještě střílí a raketuje a lodě Hormuzem neplují, ale válka skončila. Jak se v tom vyznat?

Hned to nepůjde, uvidí se až za určitou dobu: pokud bude mít Írán atomovou bombu, vyhrál Írán, pokud ji mít nebude, vyhrála Amerika. Ve válce nešlo o nic jiného skutečně vážného než než je atomová bomba v rukou nenávistných náboženských fanatiků. To nebezpečí bylo tak zásadní, že útok ospravedlňuje – nejsem sám, kdo připomínal, že útok na Hitlera v roce 1938 by zabránil předčasné smrti čtyřiceti milionů lidí jenom v Evropě (včetně Adolfa Hitlera). Ospravedlňuje… pokud ta bomba nebude. Pokud bude, byli jsme svědky epochální historické prohry, jaká nebude nikdy zapomenuta.

Každopádně jde o válku vážnou.
Tu nevážnou vede ministr zahraničí Petr Macinka s prezidentem Petrem Pavlem o účast na summitu NATO v Ankaře. Tam dostane naše delegace baštonádu za to, že neplní závazky, jelikož Babišova vláda není schopna pochopit, že základ péče o naše lidi je zajištění jejich bezpečnosti. Jde o summit a politické summity jsou setkání hlav států.

Celé je to naprosto dětinské, jako je dětinské mnohé z toho, co Motoristé provádějí.
Mnozí voliči dali hlas Motoristům v naději, že půjde o rozumnou pravicovou stranu, důstojného nástupce ODS. Aktuální ODS degenerovala do nečitelnosti, takže dnes neví, jestli zachrání Českou televizi jejím kótováním na burze anebo tím, že předáci zalehnou na Kavkách do spacáků na posvátném místě ve studiu, odkud byl potupně vyhnán Václav Moravec. Motoristé měli šanci stát se hlasem rozumu ve vládě vedené zmateným makakem, který stanovil jako maximum cen benzínu sumu která je vyšší, než za jakou se benzín běžně prodává. Okamurova čtyřkoalice je holt slepenec dezolátů. Dřív to byli sládkovci, teď to jsou okamurovci. Ve společnosti bude vždycky deset procent zatrpklých nenávistných vzpurníků proti všemu. Motoristé to být nemuseli.

Jsou. Škoda.
Jsem upřímně zvědav, jestli Petr Pavel prosadí svou. Napsal Babišovi dopis, že do Ankary pojede a bastafidli. Babiš teď bude muset volit, s kým půjde: s gremliny opřenými o voličskou masu čtyř procent voličstva, anebo s prezidentem s podporou nad 50 % (dokonce i u voličů Motoristů má Pavel podporu 48 %).

Motoristům hrozí zmizení… a v budoucnu nahrazení podnikem Martina Kuby, který se netají úmyslem stanout Babišovi po boku.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Jsem v nemilosti
Ráno jsme šli po obvyklém okruhu a dorazili ke stavbě vodárny. Už se s pány znám. Vědí, že se zajímám o techniku a ochotně mě zasvěcují do průběhu dějů – chystá se montáž technologií. Zrovna líčili, jak budou dovnitř stěhovat silnostěnné trubky ze speciální oceli, když jeden mě upozornil, že Gari něco žere.
Našla krabičku od paštiky májka, jak ji tam někdo zahodil.
Vypáčil jsem jí tlamu, snažila se chumel plechu spolknout, ale byl jsem rychlejší.
Doma jsem jí dal paštiku jako takovou, ale v nemilosti jsem zůstal. Paštika z ledničky, to je moje povinnost, kdežto paštika v záhybech zmačkané plechovky, to je kořist.