V Polsku skončily volby, vyhrál těsně Nawrocki
V prezidentských volbách v Polsku zvítězil s nepatrným náskokem Karol Nawrocki, nestraník s podporou nyní opozičního PiS, ale i odborového hnutí Solidarita. Přitom už první odhady byly neobvykle těsné. Klonily se však ve prospěch progresivní vládou podporovaného Rafała Trzaskowského, přisoudily mu 0,6 procentního bodu více než jeho soupeři. Rafał Trzaskowski tedy vypukl v jásot minutu po jednadvacáté hodině, kdy se volební místnosti uzavřely. Jásot to byl hodně předčasný. Na druhou stranu, těžko se dalo čekat něco jiného.

Třebaže účast byla vysoká, přes 72% z 29 milionů oprávněných voličů, polský volič, jak se zdá, nedal takto těsným výsledkem (žádné předchozí prezidentské volby v Polsku takto těsné nebyly) jednoznačný pokyn, kudy má Polsko jít. Velmi hrubě zjednodušeno, jedna cesta vede do Bruselu Ursuly von der Leyen, kdežto druhá do Washingtonu prezidenta Donalda Trumpa. Směry to jsou velmi rozdílné a kampaň rozhodně nebyla vedena v rukavičkách. S uklidněním se počítat nedá, bylo toho v kampani řečeno a uskutečněno příliš mnoho, než aby zavládlo uspokojení a klid.

Jedno je ale jisté.

S Polskem jsme osudově spojení po staletí, naše dějiny se prolínaly, v Polsku panovali naši velcí Přemyslovci a na polskou dynastii Jagellonců se vzpomíná s trpkostí jen proto, že skončila nešťastnou bitvou u Moháče. V dnešní rozkolísané době je Polsko součást bloku naprosto odhodlaného čelit oznámené ruské expanzi. I kdyby v Polsku zvítězil kdokoli, zelený, červený nebo puntíkatý, na postoji k Rusku by se nic nezměnilo. Ani Rafał Trzaskowski by nebyl žádný trumpeta nahrbený před bruselskými poblázněnými nápady (navíc – na to nesmíme zapomínat – převážně berlínského původu). Pevné vazby s Polskem by měly být prioritou nejen naší zahraniční politiky, ale ve všech dalších oblastech. Naše vzájemné vztahy nejsou tak živé, jak by měly být. Z polské strany je to proto, že se Varšava snaží hrát vyšší hru, než jaké je Praha schopná. Ze strany Prahy je to proto, že Praha není schopná hrát žádnou hru. Což se nemění od doby tatíčka Masaryka.

Který vedl s Polskem válku, ano, to jsou ty paradoxy.

Už jsem zase zpátky

Omlouvám se za pauzu a děkuji čtenářům za trpělivost a věrnost. Pejskové mě po déle než dvou týdnech pěkně přivítali. Slušelo by se slíbit, že už to nikdy neudělám. Co když ale jo?