Plníme nebo neplníme
Někdy to připomíná hádky dětí ve škole. Plníme závazky vůči NATO? Překročili jsme dvě procenta nebo nepřekročili, spíš podskočili, pokud dokonce podlezli? Část vládní koalice by nejraději NATO zrušila a už se celá třese, až zase budou objetí a mlaskavé polibky se soudruhy z Moskvy. Přitom je to dohadování naprosto zbytečné. Je nepodstatné, jak se na věc dívá pan Pavel nebo pan Babiš, pan Fiala nebo pan Vondráček. Podstatné je, jak se na to dívá centrála NATO. Uzná jednokolejku na Karlštejn jako strategickou tepnu nezbytnou pro zadržení hord valících se z uralských stepí? To rozhodne centrála NATO.

Někdo může namítnout, že jde o hru s čísly a že síla armády je něco jiného než poměr výdajů na obranu vůči HDP. Ano, je to do značné míry formalismus. Procenta fungují jako bič. Donucení je nezbytné poté, co jsme se spoléhali na „článek pět" a na „americký jaderný deštník". Procento funguje jako ostruha pro pobídnutí k bystřejšímu pohhybu.

Ovšem nejdůležitější je stav mysli. Silnou armádu budeme mít, až sami budeme sebevědomí a vnitřně odhodlaní bránit… co? Samozřejmě svoji vlast. Vlastenectví je bytostně spjaté s vojskem. Státní vlajku máme na dveřích každého vojenského kamionu… Právě sabotáž obranného úsilí usvědčuje z licoměrnosti celou tu partu, která ukradla pojem „vlastenectví" a používá ho jako krycí plachtu svého kolaborantství s Ruskem. Poláci to moc dobře vědí. Jejich vláda je zajedno s opozicí a o nějakých procentech se tam nikdo nebaví. Kéž bychom byli aspoň trochu jako Poláci…

Minulý týden jsem četl, jak naše armáda nakoupila tři tisíce dronů. Takže na jeden den války máme naplněno… Doufám, že je ve vládních strukturách aspoň někdo částečně příčetný a chystá masovou výrobu dronů… Máme kde je vyrábět? Máme lidi, kteří je dovedou vyrábět? Máme materiál, ze kterého se dají vyrábět?

Kdybych si byl jist, že odpověď na tyto tři otázky je kladná, byl bych klidnější, než kdybych věděl, že nám Rutte jednokolejku na Karlštejn uznal.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Zapovězený ráj
Odpoledne jsem s Ljubou strávili čištěním čističky. To je principiálně něco jako pokropený kropič. Jde o čističku našeho jezírka: tři komory, v nich štětky a pěnové bloky na zachycování nečistot, žádná chemie, čisté bio. Tedy, čisté. Po čase je to plné svinstva a musíte to vypucovat.

Strávili jsme na tom pěkné tři hodinky. Svinstvo z komor je skvělé hnojivo pro trávník, stromky i keře. Není to zrovna vonná práce.
Pejskové? Ti museli zůstat doma. Pletli by se, spadli by do otevřených komor, zkrátka, byli doma. A doma zůstanou. Jak jsme to všechno pokropili srágorami z čističky, smrdí to u nás na zahradě jako … v čističce. Co asi táhne pejskům hlavou?

Konečně krásná voňavá zahrada! A my nesmíme ven! Narodili jsme se na nešťastné planetě! Co jsme pánůmudělali, že nás tak trestají?

Jo... a ráno jsme kost nenalezli. Asi se jí zmocnil jiný pejsek.