Konec sociální demokracie? Opak pravdou. Zvítězila.
O sociální demokracii se píší jenom nesmysly. Už to není pravda, že jde o nejstarší politickou stranu v naší zemi. Ano, do zrádné kapitulace v roce 1948 to byla pravda. Pak ale nastal komunistický puč. Sociální demokracie přežívala v emigraci. Když se pak v roce 1990 vracely normální poměry, čilá politická parta uchvátila starou značku a první, co udělala: zavřela dveře sociálním demokratům z exilu. Miloš Zeman pak do tohoto paskvilu nabral bezprizorné bolševiky a když později ho odvrhli kvůli zvrhlosti jeho osobnosti, celý ten umělý útvar zničil. Symbol sociální demokracie – Lidový dům – přihodily této politické skupině naše nezávislé soudy v roce 2000, tedy až když Zemanova parta osprchovaných bolševiků byla u moci.

To ale není podstatné. Je to minulost, čili předmět nekonečných interpretačních hádek historiků odborných i laických.

Podstatné ale je, že u nás (stejně jako jinde na Západě) naprosto zvítězila sociálně demokratická myšlenka, že stát je tu od toho, aby bohatým bral a chudým dával a všechno dirigoval. Tuto politiku praktikuje Babišovo ANO stejně jako Fialovo SPOLU. Copak ale něco jiného hlásí Okamurovo SPD anebo Vidlákovo Stačilo! financované komunisty Kateřiny Konečné. Pokusy Svobodných a Trikolory o „návrat ke kořenům české pravice" se nikdy nepřehouply přes práh veřejného zájmu. Snahy založit „autentickou pravicovou stranu" připomínají středověké pachtění po Svatém grálu anebo renesančním hledání Kamene mudrců.

Politika je dnes sociálně demokratická. To, co vnímáme jako politický souboj, je jen tahanice o to, kdo bude stát u kohoutků otevírajících nebo zavírajících penězovody. Není jiná politika. Sociálně demokratická idea otcovského státu obdařeného mateřskými prsy zvítězila.

Mají cestu pod dohledem

Jel jsem dnes s Gari a Norou na výlet. Pejskové ulehli na svůj pelech v autě – mám zadní sedadla proměněná v psí boudu. Vyrazili jsme. Ujeli deset kilometrů a najednou jsem si vzpomněl, že jsem zapomněl zavřít střešní okno v patře. Vzhledem na předpověď to nebylo nic moc dobrého. Otočil jsem se a jel zpátky domů.
Nora si toho nevšimla, ale Gari byla ve střehu. Hned se posadila a koukala. Co se děje? Nikam se nepojede? A co slíbený výlet? o už VŮBEC NIC neplatí?

Navrátili jsme se. Okno zavřeno, původní směr nastoupen. Gari ulehá. Ale z tvaru jejího hřbetu čtu: Tohle ať se už nikdy neopakuje!