Jak to dopadne na Ukrajině
Úvodník se stejným titulkem jsem tu publikoval 2. dubna 2022, tedy měsíc a pár dnů od zahájení útoku Ruska na sousední Ukrajinu. Text končil takto:

Jediné reálné řešení je krvavá hranice, že se dohodne nějaké příměří na linii dotyku, která bude výsledkem bojového střetu. Asi to bude někde na hranicích Doněcka a Luhanska a patrně to zahrne přímořské oblasti. Mariupol padne a je otázka, zda se Putinově pozoruhodně neefektivní armádě podaří prokousat přes Oděsu až k Podněstří. Může to trvat dlouho, Krymská válka v padesátých létech devatenáctého století na pozoruhodně podobném půdorysu trvala tři roky. Takže si možná v roce 2025 řekneme, jestli jsem měl na apríla v roce dvacet dva pravdu, nebo neměl.

K věštbě nostradamovského typu mě vedla logika a výchozí parametry: střet dvou nacionalismů, na ruské straně neomezená ochota utrácet lidské životy na rozkaz panovníka, ze strany západních někdejších mocností nevykořenitelná víra, že se zločincem u moci se lze výhodně domluvit. Konkrétní podrobnosti dohody o krvavé hranici nesou známé ani nemohou být, protože ještě nejsou ujednány. Že dojde k ustavení základů pro trvalé mírové dojednání je směšný blábol určený k uchlácholení veřejnosti. Zdá se ale, že se skutečně přestane střílet.

Je na čase uvažovat, co to znamená pro nás. Jestli to vše co se za poslední skoro tři a půl roku stalo, pak by to měl být budíček – a hlavně změna myšlenkového nastavení svobodného světa.

Ten bohužel ovládla progresivistická ideologie – jeho západní část postihla mnohem víc než zatím tu naši, zaplať pánbůh. Výsledkem byla sebevražedná politika otevření hranic a neochota budovat obranu, deindustrializace a podvolení taktéž sebevražedné ideologii klimatismu. Tragédie Ukrajiny (protože to není nic jiného než tragédie) by měla být impuls k zásadním politickým změnám. Budování obrany je nemyslitelné bez renesance průmyslové výroby a ta je nemyslitelná bez zásadní revize zelené politiky a ta je nemyslitelná bez nového myšlenkového nastavení. Klimaticko průmyslový komplex je třeba odstavit od pák moci, to je jediná cesta k nápravě.

Od spasitelských iluzí k realistické definici problémů a jejich řešení, to je ta změna myšlenkového nastavení, k níž máme příležitost při pohledu na strašlivé divadlo, které se odehrává na východě od nás.

Co mi ale přijde doslova šílené je to, že lidé s hesly konzervativismu a vlastenectví zpívají podle ruských not o „militarismu" a „ziscích zbrojařských koncernů". Nechápu, že někdo nechápe, že posilování obrany je v absolutním rozporu s nesmysly typu Green Dealu. Buď se budeme modlit k větrníkům jako se lidé modlili ke krucifixu, nebo si postavíme celoevropský Iron Dome proti ruským raketám, které jsou na nás namířeny. Tak je to prosté.

Vítání

Přijela s k nám podívat Dominika, moje vnučka. Přivezl jsem ji autem od autobusu na Zbraslavi, tedy, ona přivezla mě, protože má čerstvý řidičák a já dělám mentora! Dopadlo to výborně, není o čem vyprávět.

Otevřel jsme domovní dveře. Přihnaly se Gari s Norou… a hnaly se k Dominice! Jak by ne! Zažily ji jako holčičku když byly samy štěňátka. Domča byla s Ljubou a se mnou hned druhý den, kdy jsme Noru přivezli v zuboženém stavu na veterinu, zuboženou od chovatele… Taky byla u toho, když jsme o půl druhého roku později Garinku s Norou seznamovali…

To se nezapomíná a nadšení obou psích holčiček bylo veliké. br>Taky Domča byla dojatá. „Všechny tři jsme zestárly..." pravila devatenáctiletá stařena.