Ne, nesežral mě lev
V tiráži deníku Neviditelný pes vidíte upozornění, jaké by měly nastat podmínky, že Pes nevyjde. Nenapadlo mě tam zařadit eventualitu „kdyby mě sežral lev". Nedělní zpravodajství (nevím zda celostátní nebo jen středočeské) ale přimělo mnoho lidí, aby se mi ozvali s dotazem, jak to se mnou je. Mysleli to samozřejmě žertem. Reagovali na zprávu, že v obci Zvole utekl lev a policisté ho museli zastřelit. Neviditelný pes tedy vyšel i dnes. Se lvem jsem se nepotkal. Nicméně viděl jsem ho několikrát, posledně na procházce se svou vnučkou Dominikou před dvěma týdny. Na druhé straně naší vsi sídlí totiž „kontaktní ZOO", tak je to inzerováno: vesnické stavení a pohledem přes plot zahlédneme rozmanitou zvířenu. Dal se zahlédnout i lev v kleci. Teď už ne. Jak píší média, podhrabal se, utekl, zřejmě na pozemek. Přijela policie a práskla ho.

Rozumný komentář dal Českému rozhlasu náš starosta Mirek Stoklasa. Nechápu, jak může zoo fungovat léta bez povolení. Prostě liknavost státní správy, zná titulek článku na rozhlasovém webu a obsahuje podstatu věci. Majitel lva, respektive celé té „zoo", musí být srdcař. Běžte nakouknout přes plot a uvidíte, že opravdu nevydělával na vstupném majlant. Lva choval v šílených podmínkách. No jo, ale co se lvem? Kdo si vezme lva a dá ho do rozumných lvích podmínek? Nebudu to hodnotit. Pro mě je podstatná ta liknavost státní správy, jak se vyjádřil náš pan starosta.

Ona ta státní správa, tedy stát, dovede být neliknavá.

Kdyby ten pán (neznám ho osobně) byl třeba kadeřník. Nebo by provozoval pneuservis. Nebo měl takovou či onakou firmu. To by „státní správa" dovedla být čilá. Stáhla by ho z kůže. Musel by vykazovat to či ono a dodržovat to a pak zase támhle to. Projděte si „případ zvolského lva" v médiích. Iks krát píší o „šedé zóně". Ano, tak se podnikalo za komunistů: v přítmí, v šedé zóně. Jakmile ale začnete podnikat jaksi na světle, stát vás nezavře, jak by to udělali komančové. Aspoň ne hned. Stiskne vás tlapou a bude vás tejrat, co to dá. Buď to vzdáte, nebo vypustíte duši. Jako ten lev, který se podhrabal s klece na svobodu, aby se utkal s rotou policajtů s puškami.

Věděli o lvovi?

Věděli pejskové, že sousedí se lvem? Zpráva dne v neděli 10. srpna byl sobotní útěk lva z klece v takzvané kontaktní zoo v naší Zvoli. Stalo se to na druhém konci naší vesnice. Nicméně lva jsem několikrát viděl, chudáka v jeho kleci, samozřejmě přes plot. Občas tady já nebo Ljuba s pejsky chodíme, na hodně velkém okruhu.

Gari s Norou málo kdy reagují na psa za plotem. Kočku samozřejmě honí. A co lev, jaký dojem v nich vyvolává?
Ona ta klec nebožtíka lva (policajti ho zastřelili) nebyla hned za plotem. Dala se zahlédnout přes pozemek, po kterém se potulují i jiná zvířata. Byl na psech vidět strach? Nebo zvědavost?
Ani ne. Koukali zmizet. Stejně jako já. Prostě, měli jsme všichni tři to, čemu se říká blbej pocit. Chudák lev. Narodil se na blbém místě v blbou dobu.