Volby podle Koránu
V uplynulých dnech se vyrojily výsledky výzkumů. Vědci zjistili, že Spolu dostane nařezáno ve všech krajích. Vyhraje jenom v Praze. Ve čtvrtek vystoupil Petr Fiala s projevem klasifikovaným jako státnickým. Já nebo Babiš, mano a mano, prohlásil. Obyvatelstvo podle něho zřejmě kráčí k místu, jež Korán označuje jako Sirát, volby jsou jako Jawm al-Qiyáma, den posledního soudu. Kdo na mostu Sirát padne do náruče Babišovi, bude zatracen. Musí tedy nasadit vrtuli stranou k Fialovi, pak se dostane do ráje malého výkonného státu, protkaného vysokorychlostními železnicemi a bude se těšit německými platy.

Tolik tedy vize svaté knihy Koránu v interpretaci Spolu.
My ovšem musíme chodit po zemi, nikoli po stezce úzké jako vlas a ostřejší než meč, jak Korán specifikuje Sirát.
O to těžší volba. Kdo bude volit Babiše, opravdu musí počítat s přívažkem SPD (včetně Rajchla) a hlavně Konečné. Kdo bude volit Fialu, musí ale počítat s přívažkem Rakušana a hlavně Pirátů s přívažkem Zelených. Je to tedy pěkně vypráskaný Sirát s peklem na obou variantách přepadu.

Naštěstí každé divadelní představení jednou končí, zazvoní zvonec a pohádky bude konec. Nějak to dopadne. Setřepe se to. Život půjde dál a Česká republika se povleče s nohama zabetonovanýma do imbecilních zákonů, omezení a regulací, s nimiž nezmůže nic ani Babiš, ani Fiala, ani Okamura, ani Rakušan.

Kdo půjde volit, získá z toho jeden z těchto dvou pocitů:
Přispěl jsem, aby nenastalo nejhorší (volil vítěznou stranu).
Nastalo nejhorší, ale aspoň mohu hrdě nadávat v hospodě, že jsem proti zlu něco udělal (volil vypráskanou stranu).
Za rok, za dva stoupenci obou táborů budou nadávat úplně stejně.

Každoroční kejchání

Na části baráku máme břečťan. Je to rostlina, která má jednu výhodu a jednu nevýhodu: roste. Hodně. Je neopadavá. Holt, břečťan se musí jednou za rok omigat, nejlépe teď, když nasazuje na květ. Děje se to ze štaflí, všude lítá pyl. Já z toho kejchám.
Taky Nora. Když lezu po štaflích, chce u toho být. Vždycky pomáhá. Nikdy jí to ale neleze do nozder jako když stříhám břečťan.
Nemůžeš toho nechat? Pojď radši hoblovat, upírá na mě oči.
Nemůžu, Noro. Musím to omigat, než to začne pořádně kvést. Hepčí. Oba.