Hra na kuře skončila, ale kuře není nikdo
Přetahovaná mezi Průhonicemi a Hradem skončila ve čtvrtek stručným videoprohlášením Andreje Babiše, že se nevratně vzdává Agrofertu, bude ho spravovat fond, peníze půjdou na konto a rodina se k nim dostane až po Babišově smrti. Prezident Petr Pavel ocenil Babišovo rozhodnutí a oznámil, že ho v úterý v devět ráno jmenuje předsedou vlády České republiky. To jsou fakta.

Alena Schillerová ohlašovala Babišovy „nevratné kroky" už v polovině listopadu na ČT u Moravce. Babišovo vystoupení tedy není impulsivní reakce. Na druhou stranu je zřejmé, že bez pevného postoje prezidenta Petra Pavla by k tomu nedošlo. Mohl se Agrofertu vzdát před půl rokem, před pěti lety… Mohl, ale udělal to teď, tečka. Nemá smysl o tom dál diskutovat.

Jmenování bude bezprostřední důsledek. Bez koule Agrofertu přikované k noze bude Babiš sebevědomější a tudíž silnější. Pozná se to podle toho, jestli prosadí Filipa Turka do vlády. Hra totiž pokračuje. Babiš neměl na prezidenta žádnou páku. Ústava neurčuje, kdo má být jmenován premiérem. Může být jmenován teoreticky kdokoli a je potom na sněmovně, aby z něho hlasováním skutečného premiéra učinila. Jakmile ale Babiš jmenován bude, ústava mu předepisuje navrhovat ministry prezidentovi ke schválení. Pokud dojde k odporu, rozepře se může dostat ve formě žaloby před ústavní soud.

Babišovi nesmírně záleží na veřejném mínění. Je na něm až chorobně závislý a je to jeho hlavní politická slabina. Nemá žádnou koncepci, jen nasliněný prst, aby věděl, odkud vítr fouká. Jeho podporovatelé, a je jich třetina voličské veřejnosti, budou asi nadšeni. Dvě třetiny zůstanou lhostejné nebo skeptické. Skepsi budou podporovat politici Fialova bloku a spřátelená média. Příklad pro všechny, Pavel Šafr na Foru 24: Nějak jsme neuvěřili, že se Andrej Babiš právě vzdal majetku v hodnotě cca. 25 miliard korun. Tomáš Zdechovský se přidává, žádá aby Babiš vrátil občanům miliardy, získané na dotacích. Toto vše bude pokračovat, nicméně bez Agrofertu v rukách Andreje Babiše se to bude vznášet jaksi ve vzduchu. Fialův blok pak pojede „soudně stíhaného premiéra", ale kauza s přesahem desetiletí prohnaná osvobozujícími rozsudky už nemá takovou razanci, jako mívala za starých dobrých časů. Zvolna bude přecházet do směšnosti a nově ustavená opozice by se měla začít zabývat nikoli hodnotovou, ale věcnou politikou. Bez Agrofertu nemá antibabišismus ten správný říz. V tomto smyslu je čtvrtek 4. prosince Fialův černý den. Co teď, když je Babiš bez Agrofertu? Bez toho se přece politika dělat nedá!

Na Babiše teď čeká mnoho úkolů. V neposlední řadě je to krocení nezbedných koaličních partnerů, které musel z nouze vzít do party. Tomio Okamura dává jasně najevo, že hodlá vzít zahraniční směrování do svých rukou a je nejvýš na čase ho přes ně praštit.

Poznámka na závěr – je třeba ocenit, že se Andrej Babiš k ohlášce nezvratného rozhodnutí pořádně oblékl a nechal se profesionálně natočit v obleku bez asistence domácího zvířectva. Poradci mu ale měli vysvětlit, že od dob Antonína Novotného se u nás postoji s rukama na poklopci říká Urugvajec. Třeba to ale víme jen my, co pamatujeme Antonína Novotného. Většina lidí asi ani neví, kdo to byl.

Nejsem měkká

Večer teď chodíme na procházku do oploceného prostoru někdejšího prasečáku. Je to kousek od našeho satelitu. Konají se tam všelijaké slavnosti, koncerty, cirkusy a tak. Prasečák je oplocený s jednou brankou. Projdeme brankou, svítím si čelovkou, Gari s Norou mají oči a čelovku nepotřebují. Běhají po svých zájmech a já velebně pracečák obcházím,je v něm něco jako ulice do čtverce: taky se tam dělá dopravní výchova pro děti.

Onehdy Gari objevila díru v polotě. No a dnes? Obešli jsme areál, já s Norou zamířil k plotu a Gari zmizela. Prošli jsme brankou a Gari nám už běžela naproti. Branka je pro měkký, já chodím dírou, hlásila.