Žák udavač a paní učitelka
Soud osvobodil paní Martinu Bednářovou, učitelku, kterou udal aktivistický žák, že popírá válku na Ukrajině. Je to úlevný rozsudek. Ne úplně úlevný. Od tohoto případu se bude každý učitel tetelit, aby neřekl něco, co žák udavač natočí na video a práskne ho přes sociální sítě. Karta se totiž obrátila. V šerém dávnověku, za Rakouska, byli učitelé ozbrojeni rákoskami a žáky řezali. Byla to doba, kdy se rozvinula industrie Evropy, ovládla půl světa a odstartovaly se zásadní vědecké objevy. Dnes je to jinak. Evropa už nic nevynalézá a nevyrábí, zabývá se službami, výkon a vliv nulový a zato žáci natáčejí učitele kamerami v mobilech za účelem šikany.

Zpátky k věci. Nevíme, co paní Bednářová řekla nebo neřekla. Šílený je sám o sobě fakt, že se cosi z výuky stane předmětem soudního jednání a chválabohu za to, že to soud odmítl. Vzpomenu na dávný případ, kdy se můj kamarád za bolševika rozváděl a protistrana, tedy manželka, vytáhla proti němu, že je nepřítel režimu a že by určitě jejich synkovi, tehdy mu byly dva roky, bránil ve vstupu do pionýra. Soudce ji poslal slušně řečeno na Macháčkův palouk a dobře udělal. O padesát let později došlo k podobnému soudnímu postupu ve zcela jiné věci, ale zase ne úplně tak jiné věci.

Politické postoje ať nejsou předmětem soudního jednání, tečka. Seriózně se věc ani posuzovat nedá. Výroky paní Bednářové jsou nedohledatelné, udavačovo video nutně vtrhává výrok z kontextu. Jen tak si na udavače myslím, uvádím mužský rod, nevím zda to byl chlapec nebo děvče. Měl jsem kamaráda, který se chlubil, že se vyspal s tělocvikářkou a všichni jsme mu záviděli a obdivovali ho. Jestlipak ten kameraman taky bude jednou po létech chodit a říkat: já jsem natočil učitelku a poslal ji před soud? Mě by se z něho chtělo blejt, ale nejsem ani boomer, já jsem dinosaur. My jsme udavače mlátili, když já chodil do školy. Dnešní generaci udávání zřejmě nevadí.

Všechno toto píšu s hlubokým přesvědčení, že je třeba čelit Rusku s největší tvrdostí, posilovat obranu, a klidu bych měl, až kdyby se začala v Ralsku budovat americká vojenská základna. Což opravdu bohužel nehrozí, nicméně soudní rozhodnutí mě potěšilo. Jen to dodám, že je to smutné, že mě těší něco tak samozřejmého. Kdyby byly skutečně normální poměry, taková věc by se před soud vůbec neměla dostat.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Hra na kuře

To se vyprávělo o americké mládeži, že dva mládenci jeli proti sobě autem a kdo uhnul, tem byl kuře. To bejvalo, dneska je to jinak, dneska hledají zónu bezpečí. Nicméně jsem si na hru na kuře vzpomněl, když jsem odpoledne sekal trávu. Nora si hověla ve stínu. Kroužil jsem kolem ní sekačkou. Kdo ztratí nervy? Odejde Nora, nebo přestanu sekat?
Odešla, protože je moudřejší než já. Nechal jsem na trávníku její obrys. Jako omluvu.