Ministr obrany Jaromír Zůna potvrdil svoji podporu Ukrajině v rozhovoru se Security magazínem slovy: „Detailně jsem si poslechl své vystoupení. Vzhledem k tomu jakých informací a neveřejných postupů jsem nositelem, neměním nic ze svých výroků a ani nemohu vést polemiku nad jediným slovem.“ Kdo se cítí, ten se vtípí. Jsou tu zájmy a rozhodnutí a vlivy, přes které nejede vlak. Následně se rozpoutalo mediální peklo a ministr Zůna zařadil zpátečku. Takže jak je to s naší demokracií? Okrajová soukromá partaj Tomia Okamury, posílená dvouprocentními extremistickými formacemi, dostala necelých 8 % ve volbách. Samotný majitel SPD Tomio Okamury se dostal pod tlak absolutně marginálního Jindřicha Rajchla. Tato prokremelská kreatura s dvouprocentními preferencemi své partaje tedy diktuje bezpečnostní politiku České republiky. Jakl je to možné?? To proto, že geniální stratégové takzvaného demobloku oslabili nekonečným soudním maratonem kolem aféry Čapí hnízdo Andreje Babiše natolik, že je proti tlaku extremistů, jak se zdá, bezmocný. Nastala do té míry šílená reakce prokremelské menšiny, že by to opravdu mělo otevřít oči méně bystrým politikům. Ti se snad z trapné pozice Andreje Babiše radují, ale taková radost je vskutku hodně, hodně neprozíravá. Slovutní komentátoři konstatují, že ministerská sestava Andreje Babiše si počíná racionálně, snaží se o výsledky v dohledné době, je čitelná. V kontrastu s tímto blokem bije do očí exploze kolaborantského třeštění. Není na čase přehodnotit pozice, odhodit balast nálepek typu „populistický oligarcha" a přeskupit síly v demokratickém státě, teď už otevřeně ohrožené kolaborantskou spodinou? Pokud by k tomu došlo, byl by to dárek pro demokratické Česko. Dárek k Vánocům a pro celé příští období. Osobně pochybuji ve schopnost racionální úvahy těch geniálních stratégů a věštím, že zůstanou při potměšilému strouhání mrkvičky Babišovi v nesnázích. Každopádně ale přeji čtenářům Neviditelného psa pěkné svátky a víru v rozumnou budoucnost. |