Závěr roku se odehrává v jakémsi útlumu a největší pozornost přitahují události, které se jaksi vymykají běžnému chápání. Začněme zahraničím. Volodymyr Zelenskyj se potkal na Floridě s Donaldem Trumpem. Výsledkem bylo ujištění, že mír je na devadesát procent dohodnutý. Zbývají ještě dvě maličkosti, obě spolu souvisí. Jde o to, aby s ním souhlasilo Rusko a přestalo na Ukrajinu útočit. Zatím to nevypadá ani na jedno, ani na druhé a dokonce padají tak absurdní věty, jako že Moskva si přeje účast na poválečné rekonstrukci Ukrajiny. Svět obletěl videozáběr na Zelenského tvář při tomto výroku. Je to hra na diplomacii a vede jen k zesměšnění Spojených států. Je jasné, že už nemohou hrát roli světového četníka. Bohužel se naskýtá otázka, jestli mohou hrát roli jakéhokoli četníka. Částečnou odpověď se dozvíme brzy – až budou jasné důsledky avízovaného úderu na drogově mafiánskou Venezuelu. V logice současného nastavení nálad ve světě by se dala čekat „vlna solidarity s napadeným venezuelským lidem". Politické Česko chválabohu spí, jen aféra kolem generála Zůny dál pobublává. Vede se zcela nesmyslná debata o „svobodě slova", o tom, jestli ministr obrany má právo říkat veřejně svůj názor, anebo zda je povinen se přísně držet stranické linky. O svobodu slova tu přece nejde! Jde o bezpečnostní politiku státu. Andrej Babiš je fatálně oslabený deset let trvajícím soudním sporem, který nebyla naše justice přesvědčivě řešit, pokud za řešení nepovažujeme výnos Vrchního soudu. Proč tedy máme soudní systém, když je to Vrchní soud, který všechno ví a má absolutní autoritu? Mohl Babiše prohlásit za zločince před deseti lety a byl by pokoj. To ale jsem jen odbočil, částečně na vysvětlenou, proč je Babiš tak oslabený a proč se stalo, že bezpečnostní politikou státu diktuje pan Okamura zezadu popichovaný ještě radikálnějším Rajchlem. Okamura stojí v čele chabnoucí partaje a Rajchl se dostal do parlamentu jen díky tomu, že zákonodárné kouzelnictví okořeněné stupiditou fakticky zrušilo pětiprocentní laťku pro vstup do sněmovny, takže se tam může dostat každý hulvát. Tihle lidé, horlivě podporující imperiální choutky Ruska, tedy mají v rukou obranu státu. Nikoli záměry, ale výsledky jsou podstatné a tento výsledek práce celé naší politické scény je k vzteku, k pláči nebo úšklebku (poslední variantu volil Zelenskyj, když slyšel Trumpa blábolit o rekonstrukci Ukrajiny ze strany Moskvy). |