![]()
![]() Odhodlání bránit se je těžké (nemožné) tipovat dopředu. Odhodlání bránit republiku projevili občané při obou mobilizacích v roce 1938 – znám je z vyprávění otce, který rukoval do obou. Armáda by jistě tehdy bojovala – s výsledkem o němž nemá smysl spekulovat. Je pravděpodobné, že bych tu neseděl a nepral tento úvodník. Nemá ani valný smysl si lámat hlavu, co by se stalo, kdyby „někdo" napadl naši zemi. V roce 1938, kdy to dopadlo jak to dopadlo, bylo povoláno 180 tisíc vojáků. Všichni měli za sebou výcvik povinné vojenské služby. Dnešní profi armáda má 28 tisíc mužů plus 4 tisíce rezervistů, co dodat na okraj debaty, jak dlouho bychom vzdorovali eventuálnímu útoku. Smyslem branného snažení musí být odstrašení: u v našem případě je založeno na příslušnosti k obranné alianci NATO. Naším úkolem v rámci NATO pak musí být odhodlání přispět svým dílem k budování odstrašující síly: to je úkol dlouhodobý a nekončící. Nikdy nenastane okamžik, kdy bude možno říct, je hotovo, svobodný svět je v bezpečí. S tím souvisí i aktuální debata o akvizici letounů F35. Bude to náš příspěvek k výstavbě kontinentálního leteckého krytí. Mudrování o tom, zdali je F35 zbraň obranná nebo útočná je pošetilé. Zbraň je prostě zbraň – a jak by mohla někoho odstrašit, kdyby neměla být schopna útočit? Zpátky k dnes zveřejněným výsledkům výzkumu. Nedělejme si iluze, že bychom byli schopni tak zásadního nasazení, jaké projevují Ukrajinci. Chybí nám i nacionální zápal Poláků. K bojovnosti patří i díl fanatismu a k němu sklony povětšinou nemáme. To jsou faktory, které žádný výzkum neodhalí. Obnovení povinné vojenské služby není na pořadu dne – branná povinnost ovšem trvá, na té se nic nezměnilo. Přesto můžeme mít silnou a respektovanou armádu, schopnost se zapojit do kolektivní obrany. No a samozřejmě základ věrohodného odstrašení je i kompatibilita výzbroje, selsky řečeno aby všichni měli stejnou, pokud možno tu nejlepší co je k mání. Což jsou kupříkladu letouny F35.
|