![]()
![]() Kdyby to mělo fungovat takhle, tak potěš pánbu. Plastovou legitku prostě ukážu. Například na poště, když vyzvedávám doporučenou zásilku. Paní vedoucí mě sice osobně zná, ale potřebuje si opsat číslo. Bude taky šermovat svým mobilem nebo úředním mobilem nebo čímkoli jiným, jako je to na videu? Připadalo by mi to hodně na hlavu padlé, ale zase na druhou stranu – biletářka v kině taky načítá můj e-lístek jakousi čtečkou a speciálními čtečkami se načítají zákaznické karty v obchodech. Neobvyklé to tedy není. Líbilo by se mi, kdybych legitku nepotřeboval, jenže v jistém smyslu bychom se takto ocitli v orwellovském světě dohledu. Dálniční známku taky už nemám na skle, ale čtou mě kamery a „něco" ví, jestli jsem zaplatil. Od Nového roku nemusím vozit v autě řidičák – policajti vědí, jestli ho mám nebo nemám. Ona tedy i ta e-občanka je orwellovská. Ale co je toto všechno proti mobilnímu telefonu! Systém doslova sleduje každý můj krok a s přesností doslova na metry ví, kde se právě nalézám. Všechno jsou to jen technické hříčky, dokud je stát nezačne zneužívat. Nebezpečí hrozí vždycky a časem se to stupňuje. Stát si zvykl na myšlenku, že jeho hlavní funkcí je lidi „chránit", a co horšího, lidi to po něm chtějí. Stát ví, co je pro nás dobré a zatím nás vede za ruku jen nepřímo, vychovatelsky, například brutálním zdaněním kouření a alkoholu. Takže je dobře být před ním na pozoru, i když nabízí něco na pohled užitečného, jako je elektronická občanka.
Zato večer… Ono se psalo už ráno, že bude náledí, ale nechtělo se mi tomu věřit, protože bylo celý den teplo a dokonce jsem s Gari a Norou vyšel jen nalehko, já ve vestě, jim jsem nedal kabátky! Náledí ale bylo tak pekelné, že jsem se proplížil jen kolem bloku a šťastný, že jsem celý, se vrátil domů.
|