![]()
![]() Těch bylo povícero, ale zjevně nejúspěšněji si vedl spolek Milión chvilek pro demokracii. Třicet let po Listopadu dostal na pražskou Letnou čtvrt miliónu lidí a měl velký podíl na tom, že vnikly dvě koalice, které pak ve volbách porazily Babiše. Charakteristické rysy: spolek věděl, co chce, po organizační i technické stránce vše připravil a měl zcela jasno, koho pustí na pódium a co tam kdo bude povídat. Traktoroví demonstranti mají jednu nespornou zásluhu, neudělali bordel v Praze, jak se mnozí domnívali, chovali se ukázněně, kvůli nim nevázly sanitky a policejní vozy, jak se to děje protestujícím lepičům k vozovce. V čem udělali chybu: neohlídali si, kdo bude mluvit jejich jménem. Když chtějí vést dialog s vládou, nemůžou roli mluvčího svěřit člověku, který bájí o zrušení demokratického systému a nahrazení vlády skupinou jakýchsi odborníků, které obratem dodá. Chyběla odvaha postavit někoho z jejich středu a převládla snaha dát důvěru „pánovi z televize". A už vůbec neměli připustit, aby se na protest přilepili mašíblové, kteří kolují Prahou a protestují jednou proti rouškám a očkování, podruhé proti Ukrajině a Izraeli a teď přišli provolávat slávu Putinovi na zemědělský protest. Nakonec to dopadlo tak, že ministr zemědělství Marek Výborný chtěl s nimi mluvit, ale místo zemědělců měl proti sobě stádo, které mu nadávalo. Tak holt šel zpátky na ministerstvo a zemědělci nastartovali traktory a jeli domů. Samozřejmě že tím nic nekončí a občané si pohled na dlouhé řady traktorů vtiskli do paměti. Je sice komické a paradoxní, že pondělní protest sice dostal punc fiaska, ale vizuální a emoční dojem zůstal – jako zatím nejsilnější protest proti hujerským výstřelkům Zeleného údělu. Komické a paradoxní na tom je to, že zemědělství zaměstnává 1,8 % pracovní síly, kdežto v likvidovaném automobilovém průmyslu pracuje 180 tisíc lidí a zatím je ticho po pěšině. Ale všeho do času, hrozba Detroitem je za dveřmi a zásady jsou univerzálně platné. Po vzoru úspěšných: důvěryhodné lidi do čela, jasné požadavky a mašíbly a dezoláty poslat za plot.
Což o to, taky nemiluju bláto a už vůbec nemiluju sprchování zablácených psů, ale co je to platné, povinnost je povinnost. Vydali jsme se tedy alejkou na pravidelný okruh. V alejce žádné bláto. Pokračujeme na místo zvané U dubu. Žádné bláto. Pak na křižovatku k Markovičkám. Žádné bláto.
|