Armáda jako důvěryhodná instituce
Podle agentury STEM klesla důvěra Čechů v armádu ze 78 procent na 62. Čísla jsou to zajímavá. Už ten první fakt – pokles – vyvolává nepříjemné pocity. Rok 2020 a 2024 se liší především v tom, že v roce 2022 vypukla válka. Rusko dalo najevo, že chce revidovat vývoj po roce 1989, kdy padla železná opona, a nevzdalo se nároků na celou oblast svého někdejšího impéria, kterému panovalo skoro půl století, podvakrát doslova železnou rukou – krvavě v Maďarsku a o patnáct let později nekrvavě v Československu. Svoje hrozby stupňuje. Člověk se musí bezděky ptát, co dalšího by mělo naznačit, aby ho Václav Klaus za hrozbu považoval – vyhrožování atomovou zbraní je mu málo?

Naše armáda se od převratu proměnila – spolu s policií - možná nejvíc ze všech státních institucí. Proměna to byla nepochybně k lepšímu. Kdyby celý „státní stroj" prošel takovou transformací (včetně brutálního zeštíhlení), Česko je dnes úplně jinde a mohli bychom na sebe s Dány nebo Holanďany hledět se stejnou sebedůvěrou. Proměna pokračuje, už to není expediční sbor určený k řešení problémů ve světě, ale stává se součástí kontinentální obrany vševojskového typu. Poslední zprávy o nákupu tanků Leopard trend potvrzují. Proč tedy pokles důvěry?

STAN dodává podrobnosti. Armádě věří 81 procent voličů ODS, 78 procent Pirátů, ale jen 58 procent sympatizantů ANO a 36 procent lidí, kteří preferují SPD. Hned je to jasnější. Čím více chcimírismu, tím menší důvěra, to je jeden (jistě ne jediný) faktor. Upřímně, po Babišově řečnických výkonech, po jeho prohlášení, že by jím vedené Česko nešlo Polsku na pomoc a zesměšňování muniční iniciativy, znamená výsledek 58 procent pro armádu příjemné překvapení. Totéž ale platí i o výsledku 36 procent pro SPD, když uvážíme, jak důsledně Okamura kopíruje ruskou propagandu a je za to v Rusku chválen.

Výsledky budou v dalších létech mít svoji dynamiku, obávám se, že spíše do mínusu než do plusu. A kdyby myšlenky na obnovu vojenské služby dospěly v jakékoli podobě k realizaci, nastal by sešup. Nejen u nás – ani v sousedním Německu s jeho slavnou i neslavnou vojenskou tradicí to není jiné.

Bude nás víc…

Ne, není to tak, že Gari a Nora dostanou společníka nebo společnici. Je to nerozborná dvojka a nikoho třetího by nesnesly. Ale Anna s Patrikem do toho takzvaně praštili a výsledkem je střední kníračka Marly barvy hnědé. S naší dvojkou se Marly zatím potkala jen jednou na seznamovací procházce. Vše proběhlo bez incidentu, zřejmě Nora nepokládá malého parchanta za partnera a Gari projevila jen malý zájem. Kdyby se Marly až moc, Gari by udělala svoje výchovné „vrrr" a byl by pokoj.
Naše zvyklosti se nemění, ale co je to platné. Marly tu je, v sousední vesnici 800 metrů vzdálené, barák od baráku.