![]()
![]() Jedno i druhé je bezpochyby pravda. První pravda je nám platná jako mrtvému zimník. Předků bylo málo a ceny pozemků nehnaly lidi do oblastí blízko zlobivých toků. Jezdívám obcí Jarov mezi Zbraslaví a Vraném. Kolikrát už byla vyplavena? Co ale s tím mají místní lidé dělat, odstěhovat se? Jak a kam? Pokud jde o protipovodňová opatření, o záchytu vody v krajině a mokřadech a polderech slyším, co moje paměť sahá. Ale zase na druhou stranu – není pravda, že by se nic nedělalo. Zase osobní zkušenost: v naší nejbližší metropoli na Zbraslavi instalovali protipovodňový systém, jaký mají v Praze. Letos nebylo nutné ho použít, ale mají ho přichystaný. Jinde už taky leccos pozitivního udělali. Drhne to – v tomto vydání N.P. najdete článek o potížích, jaké jsou v zátopových oblastech kolem Malše v Jižních Čechách. Je to poučné čtení. Nabízí odpověď, proč například ve smutně proslulých Troubkách dodnes dostatečnou ochranu nemají. Je to u nás takové, že postavit se u nás nedá v podstatě nic. Ani hráz proti povodni. Kdyby s tím chtěl někdo něco udělat, musel by obrátit státní aparát naruby. Zatím se nikdo ochotný a schopný nenašel. Pochmurnou útěchou nám budiž zjištění, že jinde to není o nic lepší.
Vyrazíme konečně do deště. A zase rozdílný přístup. Nora mi jde u nohy a kouká po mě vyzývavě, abych už konečně s tím deštěm něco udělal. Gari, ta běží vředu a volí cestu podél zahradních zídek: přece jen tu a tam keře zasahují vvn a poslouží na chvilku jako maličký deštník. Já jdu neohroženě jako Golem. Vím, že déšť je déšť a ničím ho ani neuprosím, ani nepřechytračím. |