Čekání na nezajímavé
Do konce týdne má opozice oznámit, kdy ve Sněmovně vyvolá hlasování o nedůvěře vládě. Hlavním důvodem bude katastrofální zadlužení České republiky. Dokud byly dnešní opoziční strany ve vládě, měly také katastrofální dluh, a tehdejší opozice, když šla do voleb, slibovala, že dluh ještě navýší. Jak se v tom má občan vyznat? Chápe, že tak to zkrátka je a jiné to nebude. Hlasování o nedůvěře neprojde, jak je v této zemi zvykem (povedlo se to jen jednou, a to ještě shodou velmi podivuhodných okolností). Opozice tedy chystá něco, co je předem určeno k neúspěchu a zajímá to jen málokoho.

Ona ani nepředstírá, že by si snad myslela, že uspěje. Chce upozornit na katastrofální počínání vlády Andreje Babiše. Háček je v tom, že takových „upozorňovatelů“ je všude plno. Kam se podíváte, tam někdo varuje. Jenže pak si lidé v neděli pustí Babišovo video, premiér se na něm tlemí a vysvětluje svou hatmatilkou, jak jeho oponenti lžou a že všechno bude dobré. Je to opravdu upatlaná česká politická kaše.

Kontrastuje to s tím, co sledujeme v Německu. Zaujala mě názorná mapka podpory AfD. Hranice bývalé NDR jsou na ní jasně vidět. Jak to, že je to u nás tak strašně jiné než v zemi, která se té naší v mnoha ohledech před čtyřiceti lety podobala? Babišovo ANO opravdu není česká verze AfD. Je to upatlaná sociální demokracie okleštěná od humanistické rétoriky. Je to čistá slibotechna peněz se snahou o pragmatická řešení v mezích zákona. Nechce ani zachraňovat planetu, ani pečovat o osmnácté pohlaví. Dělá to, co má stát dělat, a zaplatí si podporu voličů, aby jí v tom nikdo nepřekážel. Momentálně je v ideální pozici, protože získala dva hromosvody – Motoristy a SPD. Ti schytají hlavní díl kritiky a vláda si může dělat, co chce.

Takže znovu: jak to, že je u sousedů situace tak zásadně jiná? Proč nemáme ani žádnou AfD, ani komunistickou Linke v síle srovnatelné s německými poměry?

Mohl bych tu rozvíjet důmyslné teorie. Možná, že nechuť k extrémům je české specifikum. Pak ale se nabízí otázka: co je lepší – upatlaná kaše, nebo střet extrémů? V Německu volí extrémy, my kaši. Takže nezajímavá opozice spustí nezajímavé hlasování o nedůvěře vládě, která je zajímavá jen tím, jak nestydatě si dovede kupovat hlasy voličů z peněz, jež jdou částečně na dluh a částečně z kapes poplatníků volících někoho jiného.

Koukej vstávat
Měl jsem to rozmyšlené tak, že dokončím redakci Neviditelného psa, půjdu s pejsky na procházku a potom odjedu do města vyřizovat věci. Najím se někde úpo cestě. Až se vrátím, zdřímnu si a pak s pejsky půjdu na třetí rundu. Bylo to dobře vymyšlené, plán bez mezery.

Však taky dopadl na sto procent. Procházka, pak oběd po cestě, vyřizování, návrat. Fakt se mi chtělo spát, byl nějaký tlak, nebo co. Zalezl jsem si na kanape, přetáhl přes sebe deku a přes hlavu jsem si hodil tričko od včerejška. Jsem zvyklý spát s boudou na obličeji.
Zavřel jsem oči, načež bum, čumák v ksichtě. Byla to Garina.
Jsou čtyři, koukej vylézt a jít na procházku!
Ne, pejskové nemají porozumění pro dokonale vymyšlené plány.