Dvě poznámky k pražskému derby
Na skandálu kolem sobotních výtržností při fotbalovém zápasu Sparta – Slavie mě zaujaly dvě věci, jedna míň, druhá víc.

Fotbal je nejpopulárnější sport. Fandí mu nejvíc lidi a je přirozené, že přitahuje i horké hlavy. Skandály a výtržnosti jsou dnes asi častější než dřív – Karel Poláček ve své knize Muži v ofsajdu věru že nepopisuje nic, co by aspoň vzdáleně připomínalo výjevy ze sobotního derby. Jenže v té době nebyla televize a nebyl internet. Lidi převážně seděli seděli na zadku, což souvisí s jevem zvaným mobilita. Extrémní fanouškovství je prostě vlastnost. Jistě je divné, že pořadatelé připustili vnášení „zábavné pyrotechniky" na stadion, ale to si musí vyříkat bafuňáři a zjednat nápravu. Asi z toho bude pěkná buzerace, něco jako když jdete do O2 arény, ale horší. Na Filipínách v Manile vás buzerují, když si jdete do sámošky koupit chlazenou colu.

Tohle mě tedy tolik nezaujalo, jako reakce. Zjistit, ztrestat, vypovědět, rozehnat. Nikomu nevadí, že tady studenti Filosofické fakulty běhají po městě a přejí si vyhlazení státu Izrael, stejně tak nikomu nevadí, když fanatici za blahovolného policejního dohledu napadnou tichý průvod maminek s kočárky podporující rodinu. Zato mladíky házející čuďák najednou všichni chtějí poslat makat do nejbližšího kamenolomu. To mě ale zaujalo míň, spíš tak jen z klinického zájmu. Lidi chtějí rázná řešení, pokud možno represivního charakteru, pokud jde o někoho jiného. Ale klid, nic takového se nestane a do kamenolomu nikdo nepůjde. Zaznamenal jsem ale jiný nápad, než posílat do kamenolomu: rozpoznávání tváří.

V Číně to mají zavedené už dlouho. Setkal jsem se s tím už před patnácti lety, kdy jsem tam byl. Teď slyším, že by mělo být zavedeno rozpoznávání tváří a kdo že by překročil normu, šel by do kamenolomu nebo aspoň měl zaracha a nesměl na stadion. Tady se mi ježí chlupy na zádech. Někdy čtu, že se to zavede na letišti. I nad tím potahuju obočí. Mám dost zkušeností s chvilkami palpického sexu, coby majitel dvou kyčelních endoprotéz. Ale dejme tomu, letiště. Pusťte tuhle technologii na stadion a jste… jako na Návěsti nebeského klidu. Pak už bude jen další krok a bude stačit projít kolem potratové kliniky bez nadšeného výrazu v tváři a půjdete na převýchovu. Je to nápad, kterého se stát rád chytí. Spočítat děti a dát výsledek do korelace s kapacitou škol neumí, ale hrozně rád ochraňuje a to rozpoznávání tváří by mu v ochraňování hodně pomohlo.
Že přeháním?
Kéž by.

Dvě individuality
Je neděle, den se chýlí ke konci. Byl jsem přes víkend sám doma s pejsky. Uklízím. Kouknu a vidím, že koš na plasty je plný. Vytáhnu ho ze šuplete pod dřezem a nesu ho vysypat do kontejneru žluté barvy. Nora jde se mnou. Je už taková. Jakmile něco dělá, je mi po boku. Takže jde se mnou vynést koš s plasty.

Gari zůstane doma. Nikdy nepomáhá. Vždycky se jde podívat, jestli jsem zapomněl zavřít šuple pod dřezem. Zapomněl. Vrtá se v odpadcích a roztahá papíry od sejra a od másla po pokoji. Je už taková. Když zapomenu zavřít šuple, vždycky to udělá.
Tak tedy uklízím a Nora mi pomáhá.