Na co všechno si zvykneme
Večer mě na Twitteru zaujala hláška, že v Anglii šla farmářka z pařby a načapala teroristy, kteří chtěli vyhodit do povětří základnu letectva RAF. Myslel jsem si, že je to sranda. Brzy se však ukázalo, že je to zcela vážné a že paní ze sousedství cestou z párty skutečně objevila na silnici zaparkované dodávky. Nedalo jí to, brnkla na policii a už to jelo.

Na Twitteru se celá situace dala sledovat v přímém přenosu – byla to hotová smršť informací. Objevila se fotka, nejdřív rozmazaná, pak ostrá: seděli tam nějací mládenci svlečení do půl těla a kdosi je hlídal. Vypadali jako chirurgové z dovozu, ale čert dneska věř fotce. Jen jedno dovede lhát víc než fotka, totiž video. Brzy se objevila další varianta téhož snímku. Že se mládence už podařilo identifikovat. A kdo jiný by to byl než Beatles. Hned nato začala kolovat další fotka, čistá produkce AI: velký gumový člun plný chirurgů z dovozu, který kromě lidské posádky veze tři bílé dodávky. Přesně ty, které farmářka při návratu z pařby objevila.

Takže všude plno smíchu a žádná známka znepokojení nad tím, že jde o další pokus o teroristický útok. Zvykli jsme si.

Zdá se, že tentokrát je to pravda, opravdu se něco stalo a nějaké komando se skutečně pokusilo napadnout základnu RAF Fairford. Teď je otázkou, kdo za tím stojí – podle toho se totiž celá věc bude hodnotit. Není útok jako útok. Když v červenci Abdul Ballout v Berlíně najel autem do lidí na Berlin Pride, média citovala jednu aktivistku: „Když přišla zpráva, že do průvodu vjelo auto, doufala jsem, že to nebude člověk jiné barvy pleti – doufala jsem, že to bude radikální běloch, křesťan. Ale nebyl. A přesně v tom se opět ukazuje intersekcionalita.“ Kdo tedy bude v hledáčku teď?

Nejlepší by bylo, kdyby šlo o komando Mossadu vyslané Netanjahuem. To by byly plné ulice. Kdyby to byli opravdu Beatles, tedy bílí heteroseuální muži, bylo by to pro narativ také lepší. Že by KGB – pardon, GRU a Putin? Fotce to sice neodpovídá, ale lidi se dají najmout. Uvidíme. Zatím to vypadá na akci řízenou z Íránu, ale to je pouhá spekulace. Nabízí se to, protože ze základny vzlétaly bombardéry na Írán. To se však bude dokazovat těžko a narazí to na problémy. Přece jen, muslimové zasluhují ohleduplnost a stačí málo, abyste narazili na bariéru zranitelnosti. Kdyby měla aféra environmentální podtext a šlo by o aktivisty za záchranu planety, o podezřelých by se ani nemluvilo. Byli by to prostě „zadržení aktivisté“ a následovalo by přísné vyšetřování, kdo je nechal svléknout do půl těla, čímž je v podstatě dehumanizoval a zasáhl jejich lidskou důstojnost.

Jo, jo, na to všechno si zvykneme. Že by se to neopakovalo, o to strach nemám. Víte, kolik je v Evropě armádních letišť?

Mimochodem, já to nevím, ale AI ano: je jich kolem pěti set, z toho stovka v Rusku.

Po obědě
Sedím na terase a piju kafe. Moc hezky svítí sluníčko. Nenechám se tím zviklat. Dnešek je hodně rozkolísaný. Jednou je hezky a za chvilku spustí déšť.
K tomu dojde vzápětí. Prší a já jen přemýšlím, jak dlouho to potrvá a jestli se zvedne vítr. Přiběhne Nora. Štěká. Stáčí čumák stranou. Je mi jasné, co mi chce říct. Někde na ulici je strašné nebezpečí.
"Běž se tam podívat," nabádám ji. Na ulici, toje na druhé straně domu. Prší docela dost.
Nora se na mě podívá.
Taková neodpovědnost, čtu jí v očích. Nejsem hadr na holi, abych v téhle domácnosti všechno zařizovala sama. Vrátí se dovnitř na svůj pelech. Znovu vyjde slunce a já dopíjím svoje kafe.