Kdo je tu vláda
Nedělní diskusní pořad Terezie Tománkové na Primě je bezesporu nejvýraznější mediální platforma tohoto typu od té doby, co se podařilo zlikvidovat Otázky Václava Moravce (v rámci probíhající likvidace České televize). Co tam se řekne, opravdu budí pozornost. Perlou dnešního dne je výrok ministra zahraničí Petra Macinky, že prezident republiky Petr Pavel je „lampasák v záloze". On tedy je vrchní velitel branné moci, takže úplně v záloze není, ale to nechme stranou. V podobných případech bývá zvykem užívat srovnání. Tak třeba „tohle by nebylo možné ani v Bangladéši". Což si opravdu myslím, že by nebylo možné v Bangladéši, aby ministr zahraničí veřejně ponížil hlavu státu. Já si dokonce myslím, že by to nebylo možné vůbec nikde, jen v Česku, toho času řízeném Andrejem Babišem.

Jak dlouho to bude Andrej Babiš trpět?

Věci došly tak daleko, že nejen Andrej Babiš, ale i Tomio Okamura vychází ve srovnání s dvojicí klaunů Petr Macinka a Filip Turek jako etalon moudrosti, slušnosti a rozvahy. V pátek se Babiš zmínil o nepřijatelnosti takového chování – v reakci na Turkovu exhibici o parazitech na úřadech. Pikantní je Babišova úvaha o tom, že kdyby byl Turek ministrem, musel by ho vyhodit. No, práci mu ulehčil „lampasák v záloze", který toho primitiva do ministerské funkce nepustil, ale místo něho jmenoval jiného primitiva.

Uvažujme ale o tom všem vážně. Babiš si zavařil svou touhou získat nadpoloviční většinu v parlamentu a otevřel náruč každému, kdo by mu mohl dát hlas. Výsledek? Naše poměry se opravdu začínají povážlivě podobat tomu, čemu jsme se smáli na Slovensku. Groteskní figury se tu dohadují o pitomostech. Je Babiš opravdu takový slaboch, že to bude tolerovat napořád?

Klaun Macinka se ohání tvrzením, že je vláda. On není vláda. On je v čele partaje pod hranicí volitelnosti. Vláda je premiér a ten by měl říct „a dost". Že si „pozve" Macinku a Turka je pěkné, podstatné bude, co z toho vzejde. Zatím vždycky jenom ostuda.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Nora měla narozeniny
Kolik že jí v sobotu bylo? Patnáct! Říká se, že jeden rok psa se rovná sedmi lidským, bylo by jí tedy 105 a těm dvěma americkým stoletým veteránům by mohla říkat „ahoj, kluci". Přitom jsme ji získali zbídačelou, hned musela na veterinu na na kapačky. Veterinář zjistil, že prodělala psinku a věštil, že se dožije tak asi pěti let. Geneticky je problematická, má nepředpisově hnutý ocásek. Když pak jí v roce 2020 lupla plotýnka, pan doktor přemýšlel, jestli není moc stará na operaci. Šmajdá jako Charlie Chaplin. Ale ujde osm kilometrů v kuse jen to fikne, vidí zatoulanou granuli a slyší, když otevřu ledničku.

Mohl bych teď nadhodit, že prozradím, jakými granulemi ji krmíme… ale my ji krmíme hlavně tím, že je to takový náš človíček, jako jsme s Ljubou a celou famélií kolem dohromady. S Gari samozřejmě taky.