Rozsudek na pozadí nevhodné doby
Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Ivana Tichá mimoděk spadla do mimořádně nevhodné doby pro udělení pokuty tří milionů straně SPD za předvolební plakát varující před temnými stránkami migrace. Po skandálu s anglickými policisty, kteří zatýkali umírající oběť, je tu další alarmující případ. Irský Belfast zachvátily nepokoje pogromistického typu jako důsledek obdobného incidentu. Tentokrát šlo o pokus oddělit hlavu od trupu. Pogromy spojené s napadáním nevinných lidí nevyhnutelně povedou k další radikalizaci.

Co s tím? Je třeba oddělovat dvě roviny. Jednak jsou to samotné incidenty, jednak je to postoj státu. K násilnostem dochází a vždycky docházet bude. Každá z nich je vybočení z řádu a je třeba ji řešit individuálně – s obecným cílem uchovat řád v pokud možno rovnovážném stavu. Extrémní násilí má tragické důsledky pro vymezený počet osob, pro mikrosvět oběti i pachatele.

Postoj státu je ale vážnější. Neklid ve společností roste, když stát nehraje rovnou hru. Vezměme si příklad billboardů. Ve funkci ministra vnitra Vít Rakušan nechá vyvěsit na budovu svého ministerstva billboard znázorňující Putina v pytli na mrtvoly. Nechutné. Tomio Okamura nechá na Václaváku vyvěsit nechutný billboard o „chirurzích z dovozu".Jeho partaj dostane třímilionovou pokutu. Jistě že to může u mnoha lidí vyvolat nadšení, jak pěkně soudkyně Tichá s tou fašistickou sviní zametla. Je to ale jasně asymetrický postoj.

Žádné pogromy tu nemáme a mít nebudeme, protože na to nemáme náturu. Ostatně nemáme tolik migrantů, aby to stálo za řeč. Rozsudek soudkyně Tiché výtržnosti nevyvolá. Nicméně je za ním stejný koncept, jaký vede britské policisty, aby za vším viděli „rasismus". My máme jako strašáka všech strašáků „podněcování k nenávisti". Přitom tolerujeme demonstrace vyzývající ke zřízení Palestiny „od řeky k moři", tedy k likvidaci Izraele. To je ale jen příklad z mnohých. Pak najednou se náramně divíme, že je pan Farage populární a že německá AfD je na špici volebních preferencí. Podle posledních průzkumů Okamurově SPD trvale padají preference. Opravdu chceme, aby se to zlomilo? Opravdu chceme mu pomoct vyjít ze suterénu, kde vždycky byl a kam patří?

Bylo to o fous
Na večerní procházku na Prasečák jsme vyšli v obvyklou dobu. Volal David, jak že u nás prší. No, nepršelo. Divil se. V Praze že leje jako v Thajsku, a to je co říct.

Otevřel jsem si na mobilu Windy a podíval se na radarovou mapu. Taková je dnešní doba. Realita není to, co vidíte kolem sebe. Realita je zobrazená na monitoru. A tam to bylo jasné: všude leje, jenom kolem modrého puntíku (to jsem v tom momentě byl já s Gari a Norou) je sucho. Připadal jsem si tak trochu obklíčený, jako Moravan u Hvězdy. Vzali jsme to zrychleným tempem zpátky a vrátili se domů za sucha. Teď už nejsme suchý ostrůvek. Teď jsme v jádru lijáku. Unikli jsme o fous.