Pozor, motorová pila kouše
Motorová pila patří do seznamu nejnebezpečnějších kusů nářadí. Dokáže udělat hromadu práce, ale nešikovnost trestá. Mohl bych to dokumentovat jizvami na prostředníčku a prsteníčku mé levé ruky, naštěstí to zůstalo na povrchu. Argentinský prezident Javier Milei zařadil motorovou pilu do politického slovníku. Podle jeho příkladu by se nejeden borec chopil motorové pily, aby „zbavil stát balastu". Že je balastu v každém státě plno, o tom snad nepochybuje nikdo. Proto tolik lidí kvituje s potěšením snahy nové Babišovy vlády se zbavit „parazitů". Deklamoval to už Filip Turek, výsledky jeho snad jaksi nejsou zatím vidět. Nyní sledujeme bizarní divadlo stěhování jakýchsi poradních orgánů z úřadu vlády pod rezortní ministerstva.

Dostáváme se tím k jádru věci. Motorová pila je nástroj hlučný. Také administrativní zásahy dovedou vyvolat povyk. Všelijaké ty poradní orgány a zmocněnci samozřejmě spustí povyk, když se nad nimi odklopí kámen a je na ně najednou vidět.

Vždyť přece každý z nich je nezbytný. Má za sebou svoji historii. Někdo musel jeho vznik probojovat a stálo ho to nemalé úsilí, aby se ke státnímu penězovodu dostal. Vždycky je víc králíčků než kapustičky. Takže když už se králíček ke kapustičce dostane, bude křičet ze všech sil.

Konec podobenství. Na brouky pod kamenem platí jenom ostré světlo. Postižení se brání prostřednictvím médií – však taky orgány tohoto typu často vznikají mediálním tlakem, tudíž mají v médiích své stoupence. Kdo by chtěl osekávat rezort po vzoru Javiera Mileie, musel by si na svoji stranu nejdřív získat veřejnost. Nestačí nadávat, nestačí dávat nálepky typu „paraziti". Vysvětlit, kolik to stojí státní kasu, co to dělá a jaké jsou výsledky, tak by práce s politickou motorovkou měla začít. Další akt řezání bude i pak provázen křikem, ale ten bude mít mnohem menší účinnost.

Jenže to dá práci. Nadávat je snazší.

Obezřetnost
Pejskové mají různé podivné chutě. Tak třeba Gordon (původní Neviditelný pes) miloval meloun. Vyzkoušel jsem Noru. Bude jí chutnat kolečko banánu?

Kolečko nezabralo. Zkusil jsem ho zahrabat do granulí. Granule odhrabány, kolečko zůstalo. Přišla Gari, abys se podívala, čím to tam rachotíme v misce. Když zjistila, že je to banán, obezřetně odvrátila hlavu a odešla zpátky na pelech.

Chápu. Banán jim nejede. Tak co sakra tak strašně vyčmuchávají na jednom jediném místě v areálu někdejšího Prasečáku, kde nic, ale vůbec nic není?
Ony vědí...