Státní svátek a metalizace
Patřím ke generaci, pro kterou má 28. říjen pořád ještě citový význam. Československá republika zanikla, máme Českou republiku a Slováci taky svoji a tak je to správné. Existuje něco jako svátek české státnosti, ale pochybuji, že ho někdo prožívá se slzou v oku a rozbušeným srdcem. O to víc mnozí z nás prožívají 17. listopad, ten den, kdy se „oni" začali pakovat a během krátké doby se jejich zdánlivě neotřesitelné panství rozpadlo.

Ono ale i to mocnářství bylo zdánlivě neotřesitelné. Dokud žil laskavý stařičký mocnář, Rakousko usilovně mučilo a popravovalo. Pozorně čtete Švejka, nejsou tam jen legrace o hostinském Palivcovi a cestování do Putimi. Ke změně došlo až za císaře Karla, ale byla to taky taková perestrojka a pak to všechno řachlo.

Bůh ví, jestli by se z 28. října nestal jen další volný den a pokyn k vyzvednutí dvou dnů dovolené, aby vznikl příjemný pětidenní prodloužený víkend. Naštěstí tu máme udílení státních vyznamenání, takzvanou metalizaci. To je vždycky příležitost k dohadům a často k posměškům a jistě tomu bude i letos.

Na serveru Aktuálně mají pěkný tipopvací článek o tom, kdo letos metalizován bude. Své jisté mají drazí zesnulí. Snad se dočká i Milan Kundera, ve světě bez konkurence nejvýše ceněný český autor. Za života dostal v roce 1995 od Václava Havla medaili Za zásluhy. Pak se planě debatovalo, zda má dostat Bílého lva nebo Řád TGM. Miloš Zeman ocenil Jiřinu Bohdalovou a Karla Gotta, Kunderovi se jeho úspěch nedal odpustit. Byl to prý odrodilec a psal francouzsky! V Praze má pomníky Franz Kafka. Sice psal německy, ale je mrtvý, takže je mu odpuštěno. Jak rozhodne prezident Petr Pavel? Odpustí Kunderovi francouzštinu? Loni dal Bílého lva Zdeňku Svěrákovi. Ve středu večer uvidíme.

Tipaři navrhují i některé vynikající sportovce. Ti bývají metalizováni bez problémů. Horší je to s politiky. V tomto smyslu je na stole brambor s nejvyšší temperaturou. Jako kandidát Miloš Zeman. Prezident je nositel Bílého lva jaksi z titulu své funkce, po skončení mandátu musí mu být řád znovu udělen. Václav Havel byl nejvyšším vyznamenáním poctěn oběma komorami parlamentu a Václava Klause dekoroval Miloš Zeman. Takříkajíc pro klid v rodině by bylo slušné, kdyby Petr Pavel nakonec Bílého lva Zemanovi udělil. Byl hlavou státu deset let a dvakrát byl zvolen přesvědčivou většinou. Pikantní je, že Zeman na slavnost na Hradě ostentativně nechodí. Bylo by pěkné, kdyby v análech řádu stálo: udělen prostřednictvím dodávkové služby PPL. Myslím si ale, že se to nestane.

Lidé hádají různá jména z různých oborů. Mě ovšem zajímá oblast umění a dlouhodobě čekám, kdy budou ocenění dva umělci. Oba mají obrovské světové renomé a doma se o nich píše s přídomkem „kontroverzní". Vždycky mě to rozhněvá. WTF, co je na sochařovi Davidu Černému a herním tvůrci Danielovi Vávrovi kontroverzního? Že jdou svou cestou a oficióznímu kumštu se smějí do ksichtu? To se u kumštýřů vysoce cení v monografiích dlouho potom, až umřou. Za života nemají šanci. Ale tak tomu bylo vždy a všude. Jsem si jist, že ani jednoho, ani druhého mezi dekorovanými neuvidím. Kdybych je potkal na chodníku, uctivě před nimi smeknu.

Popojdi, stůj
Vracíme se domů. Gari s norou se těší na granule v misce. Musí ale protrpět obřad utírání tlapek.

Nejdřív Garina. Stůj. Popojdi. To je moc! Couvni. Tak, jedna tlapka, druhá. Popojdi!
To už si myslí, že ji fakt buzeruju. Před tím popojdi, pak couvni.
Popojdi! Couvni. Stůj. Tak. Teď pryč a kde je Nora? Stůj. Popojdi…

Než se dostanou k miskám, nemyslí si o mě nic dobrého.