Za mírného zájmu médii se o víkendu konal sjezd strany KDU-ČSL, obecně známé pod názvem lidovci. Na post předsedy bez protivníka kandidoval úspěšný jihomoravský hejtman Jan Grolich. Získal pěkných 233 z 266 hlasů. Úspěch to bezesporu je. Teď aby následoval úspěch v komunálních a posléze v parlamentních volbách. V současnosti lidovci mají 16 mandátů. Prostinkými počty bez ohledu na finesy našeho volebního zákona to odpovídá plus mínus osmiprocentnímu volebnímu výsledku. Dosáhli toho včasným nástupem do autobusu linky SPOLU s Petrem Fialou u volantu. Mezi námi, autobus SPOLU je teď odstavený v garáži, ale řidič Fiala se o něj vzorně stará, nafukuje gumy a maže klouby a je připraven zase vyrazit do voleb, aby zachránil demokracii. Zatím ale se jak ODS, tak lidovci tváří, že chtějí vyhrát sami vlastní pílí. Pokud jde o TOP 09, není známo, jestli opravdu existují a nikdo se po nich neshání. Jan Grolich nechal změnit partajní barvy, z ukrajinské modrožluté přešel ke starorakouské černožluté. Vyhlásil tlustou čáru za minulostí, avšak ujistil, že tradiční lidovecké hodnoty zůstanou zachovány. Zasvěcení pozorovatelé se shodují, že Grolich spoléhá na moderní dynamický marketing.
To spoléhají všichni. S devadesátiprocentním podílem mandatorních výdajů na státním rozpočtu se zkamenělou byrokracií a pokrokářským soudnictvím v zádech opravdu nezbývá než dělat marketing, což v praxi znamená na plné kolo ječet. O čemkoli. O zlodějích a korupci, o rozdmýchávání války nebo o zavlékání na Východ, o ohrožených demokratických hodnotách anebo – to teď frčí – že přijdou sudeťáci a všechno nám seberou a začnou s tím v Brně. Jan Grolich ani nenaznačil, kterou z těchto osvědčených cest by chtěl jít anebo že má v rukávu nějaké další reklamní heslo. Opatrně se spekuluje, že by eventuálně podpořil Babiše. Na to ale dnes nestačí ani s těmi svými šestnácti poslanci, kteří mají podporu … 2 až 3 % voličů. Třeba ho inspiruje Donald Trump, který na sebe bere roli Ježíše uzdravujícího nemocné.
Druhý den ji našla Nora. Přišla ke mně s kostí v tlamě. Hele, kost, tak jasnou zprávu dovedu číst. No a co, já na to.
|