Opravdu nejsem hrozný, to je pan Macinka, já vím. Jsem jenom komický, protože půjdu na Národní třídu a projdu Korzo, tedy zúčastním se slavnosti, jíž se tolik lidí posmívá. Nebudu vás otravovat hlubokomyslnými úvahami, nemám to ve zvyku. Omezím se jednu poznámku a krátkou úvahu. Letos se obejdeme bez trapností kolem přítomnosti nebo nepřítomnosti Andreje Babiše. Kdyby přišel, nadávali by mu, protože nepřijde, nadávají mu. Přitom je to jasný příklad komunikačního selhání. V naší zemi je jen málo lidí, kteří by tak profitovali z pádu komunistického režimu, jako Andrej Babiš. Kdyby režim zůstal, on by pracoval do penze v podniku zahraničního obchodu. Už dvanáct let by byl v důchodu. Měl by ho pěkný, bral by možná pět šest tisíc i víc, takže by si mohl postavit v Průhonicích chatu. Sousedi by mu záviděli dovozovou houpačku a žigulíka z Tuzexu. U piva na houpačce by mohl dostat bláznivý sen o miliardáři v roli ministerského předsedy. Neodvážil by se svěřit s takovou pitomostí své ženě, takže by sen rychle pustil z hlavy. Ale vážně, je opravdu škoda, že nenávist vůči pádu režimu včlenil do základů svého postoje (neříkám „ideologie", protože žádnou nemá). Udělal to, je to tak, takže se opravdu nelze divit, že to Korzo takzvaně patří sluníčkářům. Nemuselo to být, na Národní může přijít každej! Jednu úvahu si ale neodpustím. Studenti, dobrý. Disidenti, v pořádku. Režim ale odpískali Rusové, protože si jejich věrchuška myslela, že se jim podaří naskočit do vlaku západní prosperity. Věrchuška ale zapomněla na to, o čem odjakživa psali všichni klasikové ruské literatury, že totiž vládne beznadějnému národu, ve kterém je každý něčí otrok a něčí otrokář, a že sen o prosperitě se rozkrade a rozmlží v opojení lacinou vodkou. Špatně si to spočítali. Teď se Putin pokouší slepit to, co Gorbačov a po něm Jelcin rozbili. O tom to všechno je a proto na Korzo půjdu. Nemyslím si, že něčemu zlému zabráním a dobrému pomůžu. Jen si trochu popřemýšlím a to je činnost, kterou doporučuju, zvláště těm, kdo se o ni ještě nepokusili. Při druhém okruhu jsme se už vraceli. Je to pohodlné, okruh je po asfaltové vozovce, dokonce jsou tam pouliční lampy. Za plotem je les. Uviděl jsem dva světelné zdroje. Ano, samozřejmě, nějakému zvířeti svítily oči. Mockrát jsem viděl svítit zvířatům oči. Ale tohle byla taková intenzita, že mě to zviklalo a šel jsem se podívat. Blížil jsem se k tomu, byl jsem od toho dva metry a začal jsem si myslet, že je to nějaké technické zařízení, zatoulaný radiomodel nebo tak něco…
|