Válka jinými prostředky
Co se to děje? Na Ruzyni sedla ve čtvrtek čtyři letadla kvůli hrozbě bombou. Ve stejné době mimořádně přistává z téhož důvodu airbus na francouzské letecké základně. Taky bomba. V minulých dnech se to navíc dělo na různých místech Evropy. Vzpomněl jsem si při tom na raná devadesátá léta. Měli jsme tenkrát redakci Mladé fronty Dnes na Poříčí s výhledem na obchodní dům Bílá labuť. Pracovní den začínal rutinou. Přišli jsme do práce, kolega Karel Pacner zavolal na policii, že naproti u Labutě jsou podvodníci skořápkáři. Nezávisle na tom za půl hodiny dorazila policie s tím, že je v redakci nahlášena bomba a máme vyklidit prostory. Jenže tenkrát byla policie ještě vyděšená z převratu a nechala si líbit náš odpor. Nikam nepůjdeme, řekli jsme. Policajti odešli, my zůstali. Ach jo, kde je vám konec, zlatá devadesátá!

Je jasné, že dnes nikdo nemůže na hlášku „máte na palubě bombu“ reagovat slovy „trhni si nohou, letíme dál“. Letadlo musí dolů. Tímto způsobem můžete civilní leteckou flotilu z oblohy doslova sundat. Podle toho, co čtu v médiích, se něco podobného právě děje. Říkáme tomu hybridní válka. Co to ale vlastně je?

Před dvěma sty lety napsal pruský generál Carl von Clausewitz, že válka je pokračováním politiky jinými prostředky. Jaké jsou ale cíle války? Obsazení území? To se podaří zřídka, pořádně se to povedlo naposledy v roce 1945. Mistr Sun-c’ napsal v díle Umění války, že nejvyšší formou vítězství je pokoření nepřítele bez boje. O tom přesně hybridní válka je.

Klasická válka byla vedená hrubou silou, hybridní válka důvtipem. Dnes dokonce ani nutně nepotřebujete často citované „agenty na jedno použití“. Postačí hodit do placu vtipný nápad. Zavolat na aerolinku, že mají bombu na palubě – vždyť je to zábavné! Podobných taškařic bude přibývat. Navíc je to asymetrické. Dovedu si představit, že kapitán ruského letadla odpoví na hlášku o bombě „chuj s toboj“, kdežto kapitán francouzského letadla spustí „mayday, mayday“. Máme to u nás na Západě složitější, protože naše společnost je křehčí a citlivější.

Na druhou stranu ale může mít hybridní válka i pozitivní efekt. Zapůsobí jako budíček. Uspíší procitnutí Šípkové Růženky ze spánku na jejím hradě s zdánlivě nedobytnými hradbami. Připomene nám, že venku vládne drsné počasí, fouká vítr a že může přijít hodně silná bouřka.

Štěkání na nepravý strom
Ano, mám ten výrok z jakési kovbojky, četl jsem ji jako kluk: Štěkáte na nepravý strom, šerife, praví pistolník. Jako obvykle, použiju tu sentenci neoprávněně. Nejde ani o šerifa, ani o strom…

Zkrátka, jdeme s pejsky lesní silnicí, která spojuje Zvoli se sousední Březovou. Na mapě ji najdete, ale nezkoušejte ji projet autem. Tři sta metrů od Březové je závora a museli byste se vrátit. Nicméně jezdí tudy auta, protože odbočka směřuje k osadě Hůrkovo pole. Kudy jezdí auta, tam bývají výmoly. To je běžné. V Hůrkových polích ale bydlí pán, který jednou za tři, čtyři měsíce vytáhne čtyřkolku, připojí k ní valník, na něj navrší jakousi směs štěrku a všeho možného a silnici projede a díry vyspraví. Obdivuhodné. Vždy s ním zapřádám hovor a chválím.

Pejskové to vidí jinak. Je to pán, který jim šeredí s jejich silnicí a zaslouží tudíž pokárání. Štěkají na něho. Už chápete spojení? Je to opravdu nepravý strom, ten obětavý pán!