Jedním slovem prasárna… a více slovy?
Martin Kupka zhodnotil páteční, respektive sobotní hlasování ve 4:36 jediným slovem. „Je to prasárna," napsal na Twitteru (X). Ústavní právník docent Marek Antoš v dnešním vydání Psa hlasování střízlivě posuzuje z právního hlediska. Vládní koalice využila všechny možnosti upraveného jednacího řádu a jela i na hranu (snad za hranu) zvyklostí a slušnosti. Rukavice jsou odhozeny, jedná se na sílu. Jednací řád platí a také v budoucnosti se může převaha většiny podobně projevit. Je dobré to mít na paměti. Na sílu se ovšem politika dělala i v minulosti. Připomenu, že zákon o církevních restitucích byl schválen většinou o jeden hlas větší, než povinné minimum. Václav Havel byl zvolen prezidentem také těsnou většinou poté, co bylo třeba Miroslava Sládka zavřít do basy kvůli politickému projevu. Taky by se hodilo slovo „prasárna".

Jadrným slovem si ulevíme, ale rozhled po politické krajině se nevyjasní.

Novelu čeká ještě další projednávání a procedury. Zatím věc vypadá tak, že jde o převedení financování ČT a ČRo do rozpočtu. Zákony o médiích veřejné služby zůstávají beze změny. Naprosto tedy nejde o zestátnění. Jde o systémovou změnu, s jakou v minulosti souhlasila i ODS a Piráti. Však taky se tím ANO ohání. Částky médiím určené budou mandatorní, ze zákona stanovené. Zákon může změnit jen parlament, nikoli vláda.

Během dalšího procesu se ovšem na návrh mohou přilepit dodatky, které by ve výsledku mohly z obou médií opravdu hlásnou troubu udělat. Bude tedy třeba velké obezřetnosti. Tím spíš, že tato vláda by k podobné proměně měla velkou chuť.

To je totiž druhá stránka věci. Nejde o nevinnou změnu plátce v duchu „je jedno, zda platíme přímo, nebo srze daně". Všechny tři vládní strany se netají nenávistí k veřejnoprávním médiím. Na jejich svatouškovské řeči naletí jenom naivka nebo je bude papouškovat jejich stoupenec. Od začátku to byl útok. Byla to pomsta a prasácké provedení parlamentní procedury do konceptu pomsty spadá.

Co bude dál?

Nezbývá než spekulovat. Byl jsem naivní a spoléhal jsem na politickou soudnost Andreje Babiše. Mnohá politická témata jsou za horizontem pochopení většinového občana. Zato „televizi" rozumí každý. Změna se stane tématem číslo jedna. Se změnou souvisí osekání financí. ČT i ČRo budou nutně ochuzené, tudíž horší. Odejdou z ní špičkoví lidé, proces ostatně už nastal. Toto vše vedlo Babiše, jak jsem se domníval, ke zdrženlivosti a téma dlouho bylo pod kobercem.

Vyskočilo jak čertík ze škatulky po posledních – pro koalici – neúspěšných volbách. Na sněmovní hurá akci tlačily oba Babišovy přívěsky. Akci režíroval Okamura a Babiš se jí osobně ani neúčastnil. Babiš zřejmě ustoupil tlaku obou poražených spojenců. Tak se nechová silný vůdce.

Nezbývá než položit otázku, která se v poslední době často vkrádá na mysl. Stálo to za to? Přinejmenším ekonomicky nás ohrožují dvě války. Dva nejsilnější státy Evropy jsou ohrožené levicovými extremisty a islámskými fanatiky. Rodí se málo dětí. Ceny rostou. Je to ta ideální chvíle, kdy šťourat do vosího hnízda a rozdělit společnost už tak dost rozdělenou? Velmi správně nabádá prezident Pavel ke klidu. Že je to správné, neznamená, že jeho výzva bude mít nějaký efekt. Příležitost ke rvačce je příliš lákavá.

Popojdi, stůj
Vracíme se domů. Gari s norou se těší na granule v misce. Musí ale protrpět obřad utírání tlapek.

Nejdřív Garina. Stůj. Popojdi. To je moc! Couvni. Tak, jedna tlapka, druhá. Popojdi!
To už si myslí, že ji fakt buzeruju. Před tím popojdi, pak couvni.
Popojdi! Couvni. Stůj. Tak. Teď pryč a kde je Nora? Stůj. Popojdi…

Než se dostanou k miskám, nemyslí si o mě nic dobrého.