Blamáž s yperitem a islamokomunista Mamdani v Brně
Pravidelné přehledy voličských preferencí už patří ke společenskému folklóru. Není to moc zábavné, ale vypadá to ušlechtile – asi jako kdysi Nedělní chvilka poezie. No… Nedělní chvilku poezie dnes supluje nedělní video Andreje Babiše. S tím rozdílem, že v televizi dávali pokaždé něco jiného, kdežto od Babiše se pokaždé dozvíme, že to dělá skvěle a že Seznam Zprávy lžou.

To, že ANO maličko klesá, Rakušan je vůdcem opozice a Motoristé spadli pod hranici volitelnosti, už připomíná přeskakující jehlu na gramofonové desce (mladí, nechte si vysvětlit, co to bylo).

V ohlédnutí za uplynulým týdnem jsou jen dvě drobnosti, které stojí za zmínku. O jedné jsem tu už psal: jde o blamáž s yperitem na Šumavě, ze které se vyklubala zakázka bez výběrového řízení pro klan Motoristů – sanace 200 sudů za dvě stě milionů korun. Jde o odbornou věc, kterou nelze jednoduše komentovat. Jestli ale bude stejný humbuk kolem každé ze 7 000 kontaminovaných skládek na území České republiky, máme se na co těšit.

Zajímavější je ale druhý případ.

Do nadcházejících voleb jde ODS spolu s TOP 09. Možná vám to připomene eurovolby, kdy pod jednou značkou kandidovali Alexandr Vondra a Luděk Niedermayer. Volební lídryní tohoto slepence v Brně je Kamila Zlatušková (je nezávislá; ODS připustila, aby ji v moravské metropoli reprezentovala nezávislá soudružka). Podle ní je problém Brna v tom, že po něm jezdí moc aut. Hodlá se zasadit o to, aby se tu jezdilo na kole nebo chodilo pěšky, a chce se řídit příkladem nového starosty New Yorku Zohrana Mamdaniho. Jestli paní Zlatušková přestoupí na islám, známo není, ale s dopravou bude chtít pořádně zamávat.

Ano, i takové koncepty existují a za svého života v komunistickém režimu jsem jich poznal hodně. Jen nechápu, proč u toho musí ODS svítit. Osvětluje to však důvod, proč ODS vůči STAN ztrácí pozici. Když už volič chce progresivistu, půjde raději ke kováři než ke kováříčkovi. To je snad přirozené, ne?

Nora mučednice
V neděli odpoledne jsem se chystal zajet do hobbymarketu koupit nějaké zbytečnosti, na kterých si ověřím, že jsem levej jak šavle a všechno zvorám. Vycítila to Nora. Držela se mě jako stín a na slova „mazej domů" odpověděla pohledem tak zoufalým, že mi nezbylo než ji naložit do auta a vzít s sebou.

Celou dobu, co jsem nakupoval zbytečnosti, prochrápala. Vrátili jsme se a Gari nás čekala před barákem. Nevím, co si povídaly, ale předpokládám, že jí Nora řekla toto:
"Je to strašnej život. I v neděli se s ním musím harcovat po těch jeho horoucích peklech!"