Hledání pravdy přes okliku
V Praze je teď maďarský premiér Péter Magyar. Nebojte, nebudu zabrušovat do maďarské politiky, vím o ní ještě méně než o české. Jenom mě zaujalo, že pokládal za nutné se navézt do svého předchůdce Viktora Orbána. Ten se nedávno dostal do popředí světového zájmu, když prestižní deník Wall Street Journal přišel s novinou, že ho prezident Trump navrhuje jako kandidáta na příštího generálního tajemníka OSN. Spekulaci doplnily další úvahy, že Orbán v čele světové organizace by nebyl proti mysli ani Putinovi, ani čínskému prezidentovi Siovi.

Osobně si myslím, že je to bohapustá fáma. Orbánovi vadí jedna zásadní kádrová vada. Je to bílý muž. Mandát končí portugalskému politikovi António Guterresovi, a to je s odpuštěním taky bílý muž. Přitom OSN se nepokrytě stalo arénou nenávisti vůči vadnoucí dominanci euro-amerického světa.

Zbyněk Petráček dává v Lidovkách v úvahu, že Orbán je pro část světové veřejnosti atraktivní coby otevřený nepřítel takzvané liberální demokracie. Což bezpochyby je. To je ostatně zdroj fámy deníku WSJ, v postoji k liberálům je si Orbám s Trumpem blízký. S podporou Trumpa, Putina a Sia by se z něho mohl stát v čele OSN těžký antiliberální bombarďák.

Nechci ale spekulovat o míře reálnosti této fámy, jako jsem nezabrousil do maďarské politiky. Dovolte jen o jednu malou poznámku, nebo spíš postřeh.

Orbán v Maďarsku, podobně jako Robert Fico, je antiliberální arcilotr. Jako takový se těší sympatií mnohých odpůrců progresivismu. Kdo má pravdu, čí postoj je správný?

V tomto ohledu se držím pragmatické zásady, že pravda je tam, kde se teze osvědčují. Orbánovo Maďarsko ale nevzkvétalo, stejně jako Ficovo Slovensko není žádný středoevropský hospodářský tygr. Liberalismus nebo konzervativismus, it´s the economy, stupid, připomněl v roce 1992 poradce pro prezidentskou kampaň Billa Clintona. Taky se říká, že volí peněženky. V USA jako u nás. Orbán padl kvůli ekonomice a totéž může potkat Fica. Co Babiš? A jsme v české politice.

Pokud má nějaký názor, Andrej Babiš se spíš přichyluje na Orbánovu nebo Ficovu stranu. Tedy na stranu neliberální. To ho vtáhnlo do totálně absurdní neproduktivní kulturní války kolem České televize a Českého rozhlasu. Budeme v tom žít minimálně do 17. listopadu, kdy veselice vyvrcholí. Úplně stranou toho všeho bublá svým tempem ekonomika. Daří se jí? Stoupáme nebo klesáme, tak zní slavná věta z Vernova Tajuplného ostrova. Odpověď zní, že nevíme. Skutečný osud České republiky je v rukou podnikatelů. Vláda jim nemůže pomoci a proboha, ať se o to nesnaží. Žádná vláda. Měla by přemýšlet, jak jim nepřekážet. Výsledky se projeví až za čas.

Zaznamenal jsem úvahy, že Babišovy šance na opakované vítězství ANO ve volbách 2029 slábnou. Je to pravda? Uvidíme. It´s the economy, stupid, opakuji. Jestli se ekonomice zadaří, Babišovi se zadaří. Jestliže se nezadaří, Babiš půjde k čertu, kam ho poslal Marek Eben. Vše ostatní je bullshit.

Popojdi, stůj
Vracíme se domů. Gari s norou se těší na granule v misce. Musí ale protrpět obřad utírání tlapek.

Nejdřív Garina. Stůj. Popojdi. To je moc! Couvni. Tak, jedna tlapka, druhá. Popojdi!
To už si myslí, že ji fakt buzeruju. Před tím popojdi, pak couvni.
Popojdi! Couvni. Stůj. Tak. Teď pryč a kde je Nora? Stůj. Popojdi…

Než se dostanou k miskám, nemyslí si o mě nic dobrého.