O německých volbách, ale hlavně o Česku
Výsledky německých voleb v sousední spolkové zemi Sasko-Anhaltsko dokonce předčily prognózy. V neděli večer to vypadá na 44 procent, to by byl vzestup za pět let o 23 procent. Drtivá je porážka CDU jako druhé straně na pásce, 16 procent oproti sedmatřiceti. Vize jednobarevné vlády v zemském sněmu jí podle dosavadních výsledků uniká o jedno křeslo, může se to měnit.

Co si vzít z předběžných výsledků? Vyčkejme na úplné a po nich na další vývoj. Znalci německých poměrů nám jistě dají kvalifikované rozbory. V Neviditelném psu máme předběžnou analýzu už dnes. V komentářích se velmi často používá pojem „požární zeď“, tedy princip, že AfD je nedotknutelná a nikdo se s ní nesmí spojit. Z tohoto „tabu“ pak plyne nutnost šílených koalic konzervativců s progresivisty a komunisty.

U nás máme podobný princip. Relativní střízlivost (někdo by to mohl kvalifikovat jako vlažnost) českého voliče zatím brání tomu, aby docházelo k extrémům, jaké pozorujeme v Německu nebo ve Francii. SPD si přibrala nevolitelné přívěsky, aby získala na jakési váze. Slabinou Motoristů není ani tak jejich program (pokud existuje), jako spíš absolutní nekompetence a dětinské výstřelky jejich předáků. Na druhé straně spektra vidíme absolutně marginalizované Zelené a komunisty; progresivističtí Piráti také nemají podstatný význam. Pokud bychom měli situaci nahlížet programově, mezi hlavními hráči – tedy ANO, STAN a SPOLU (které se dříve či později obnoví) – nejsou tak zásadní rozdíly. K pragmatickému jednání a spolupráci přesto nedochází, takže „požární zeď“ existuje i zde.

Jeden důvod je věcný. Souvisí s jevem, kterému se v našem politickém žargonu říká „vysávání“. ANO vysálo sociální demokraty, a STAN respektive SPOLU se obávají stejného osudu. Obávají se oprávněně. Jakmile politický subjekt postaví svoji existenci na absolutně nezodpovědném drancování státní kasy a rozdávání peněz voličům, lze tomu těžko zabránit. I kdyby se našel rozpočtově odpovědný koaliční partner, nic proti hlavní síle nezmůže. V těchto dnech to pozorujeme na chabých pokusech MOTO a SPD ovlivnit rozpočet. Insideři tipují, že uhrají maximálně 20 miliard. Proti skoro čtyřem stovkám miliard to není nic.

Druhý důvod je politicko-praktický. Vláda má povinné výdaje ve výši 97 procent. Když si uvědomíte, co to znamená, musíte vážně uvažovat o tom, zda má cenu chodit k volbám. Vždyť vidíme, že rozdíl mezi Babišovou a Fialovou vládou je jenom v míře nezodpovědnosti vůči státním financím. Je to jako zápas v bahně: kdo ze soupeřů je víc zprasený? K volbám chodíme jen proto, že fandíme jedné či druhé straně. Přitom je to fandění čím dál obtížnější úkol.

Nicméně si přes to všechno troufám podotknout, že je to u nás pořád ještě mnohem lepší než aktuálně v Německu – a to se nemusíme dívat jenom na Sasko-Anhaltsko.

Už je tma, nejdeme
Stalo se po dlouhé době poprvé, že Gari s Norou odmítly jít na třetí, tedy večerní procházku. Kupodivu Nora by možná šla, nechala by se přemluvit, ale jindy tolik akční Gari dala najevo, že ne a basta fidli, nikam se nepůjde, jenom na pelech.

Že by to bylo tmou? Stalo se to v sobotu. Teď píšu tyto řádky taky večer. Taky je tma. Přece jen Gari s Norou s Ljubou šly. Co to do nich v sobotu vjelo?
Třeba se rozhodly držet šábes.