Vystavte zeď proti fanatismu
Je už to tak zařízeno, že mnohé lidské vlastnosti a činnosti jsou pozitivní, pokud se drží v rozumné míře. Jakmile přejdou do extrému, škodí a v krajním případě dělají strašnou paseku. Tak třeba vlastenectví vede ke společenské soudržnosti a podporuje spolupráci. Běda, když se z něho stane nacionalismus nebo dokonce šovinismus. Náboženská víra zušlechťuje mravy. V krajní poloze se z ní stane fanatismus. Vidíte? To už jsou pojmy politické. Ochrana přírody je navýsost pozitivní činnost. Co se ale stane, když se jí zmocní extremisté a udělají z ní svůj byznys? Zde už jsme v politice po uši, dokonce na celoplanetární úrovni.

Hnutí ANO Andreje Babiše dává najevo nedůvěru ke krajním polohám politického enviromentalismu. Soustavně vystupuje proti konceptu Green Dealu a snaží se aspoň zmírnit jeho devastující dopady na evropskou ekonomiku: v dlouhodobé perspektivě je to také „ochrana přírody", jelikož zdevastovaná ekonomika nebude schopna přírodu chránit. Na naší domácí půdě se pokouší bojovat s extremistickým enviromentalismem strana Motoristů. Zatím bohužel nechápe, jak politicky citlivá je to věc a chová se jak slon v porcelánu, ale uvidíme.

Rád bych si v této souvislosti všiml jednoho mikroproblému. Podobně jako ochrana přírody, má sklony k extremismu ochrana památkového dědictví. Ukázkou je debata kolem pražského železničního mostu na Výtoni. Psal jsem o něm několikrát, docela nedávno, ale i loni v listopadu : tenkrát totiž tehdejší ministr dopravy Martin Kupka naprosto zešílel, podlehl tlaku památkářských extremistů a přiklonil se k nápadu, že se starý železniční most rozebere do posledního nýtu a každý kousek se zrenovuje a most se poskládá zase dohromady, aby byl po sto letech jako nový. Po Kupkovi řídí rezort dopravy Ivan Bednárik. Také bude respektovat jakousi petici a dá zapravdu levičácky zdivočelým miliardářům oproti mínění odborníků ze sektorů dopravy, stavařiny a nakonec i ochrany památek?

V současné vřavě vyvolané pubertální nezralostí předáků Motoristů zapomínáme na to, že postoje ANO jsou převážně umírněné – v souladu s míněním 35 % voličského kádru, který dlouhodobě Babišovo hnutí podporuje. Pro mě jako pro občana bylo obrovským zklamáním loňské sehnutí Martina Kupky, dnes předsedy kdysi realistické ODS. V tomto případě má vláda možnost vyslat vůči veřejnosti signál, že zvůle aktivistických skupin nemá neomezený prostor, jak tomu bylo za Fialovy vlády, z nepochopitelných důvodů označované za pravicovou.

Rozebírat rezavý železniční most nýt po nýtu a máchat v kyselinách a vyvařovat trhliny po korozi, to může napadnout jen fanatika. Ať už proboha někdo přijde a řekne „dost bylo blbnutí", dost bylo „blanketních stížností", dost bylo žabiček blokujících rozestavěnou dálnici. Stane se to?

Jako každý rok
Bylo horko, pak lilo… Ve čtvrtek už nebylo nic, na co bych se měl vymlouvat. Musel jsem vzít zahradní nůžky a pustil jsem se do keřového javoru. Nebudu to rozvádět do epické šíře. Jen připomenu, že kdyby to byla zábavná povznášející práce, nevymlouval bych se na horko a déšť a bylo by to už dávno hotové.

Je to tak každý rok.
Výsledek? Okudlaný keřový javor a hromada větviček. Je jich asi milión. Mám na to plachtu. Naházím větvičky do plachty a odvleču do auta a broukám si u toho dětské říkadlo „běží liška k Táboru, nese pytel zázvoru; ježek za ní pospíchá, že jí pytel rozpíchá".
Jako každý rok.

Rozestřu plachtu, načež přichází Nora a ulehne na plachtu. Strašně ráda leží na plachtě. Myslí, že jsem ji rozestřel pro ni.
Jako každý rok.