Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjartó reagoval na poznámku prezidenta Petra Pavla, že by Česko mělo zvážit (přehodnotit, řečeno novořečí) své vztahy s Maďarskem. Vpálil prezidentovi jeho komunistickou minulost. Hrad udělal dobře, že na provokaci od Putinova a Lavrovova poskoka nereagoval. Komunistickou minulost je jistě nepříjemná, jenže komunismus dnes málokoho zajímá. Dnešní hrozby jsou dvě a obě mají své páté kolony vrostlé do společnosti: stále agresivnější progresivistická levice a imperiální Rusko, které by chtělo hrubou silou aspoň částečně obnovit svoji moc. Tu moc, kterou získalo za druhé světové války a postupně ji prošustrovalo. Jak se k tomu všemu postaví Andrej Babiš? Zatím se mu dařilo proplouvat jak úhoř. Byl zadobře s progresivisty v Bruselu a chodil naproti dezolátům, to vše pod hlavičkou catch-all-party, strany pro všechny anebo strany všech azimutů". Orbánovo azimutění do Putinovy zadnice ale překročilo únosné hranice. Babiš se nebude moct navěky tvářit, že na to nemá názor. Momentálně má klid, protože Maďaři jdou k urnám od neděle za týden a je záhodno se držet stranou. Pokud Orbán prohraje, napětí se zmírní (nezmizí, on ten Magyar je taky pěkné číslo). Babiš si bude moct oddychnout. Co když ale vyhraje?
Jak se na to dívám?
Takže, jak říká panímáma Alena Schillerová: uvidíme.
Napadlo mě jediné. Při posledním mazání (něco jiného než poslední pomazání, jděte a vysvětlete to Maorovi, který se učí česky) jsem macešku nechal ležet na lince. Gari nikdy neopomene zkoumat… zkrátka, podezření padlo na ni. Pochopitelně bez následků pro Gari, protože eventuální sprdunk musí následovat bezprostředně po činu.
|