Jak dopadne válka o televizi
Je to válka o Českou televizi a Český rozhlas. Je ovšem jasné, že dnešní koalici a dřívější opozici ležela v žaludcích především televize. Jak spor dopadne? Koalice má silnou většinu v parlamentě, takže má šanci záměr slíbený voličům prosadit po ukrutném zápase po desítkách, možná stovkách hodin strávených obstrukcemi. Určitě to bude přes nesouhlas senátu a pravděpodobně i prezidenta. Jednu i druhou instituci bude nutno zase překonat urputným zápasem. Ať se přihlásí ten, kdo se na to těší.

Poražená bude především Česká televize. Ostatně byla poražená už v okamžiku, kdy radní vypíchali z generálské kanceláře Petra Dvořáka. I kdyby to dopadlo v parlamentě jakousi plichtou, začne „diskuse o veřejnoprávních médiích". Kolik děr, tolik syslů… říká staré české přísloví a pak je taky související rčení „příliš mnoho kuchařů". Obě média jsou zavedené, fungující organismy a zvenčí ordinované chirurgické řezy z nich udělají kriply. Možná tomu šlo předejít, kdyby pánové generální ředitelé, jak ČT, tak ČRo, včas nasadili reformní kurz. Mediální krajina se opravdu zásadně proměnila, jak technicky, tak obsahově. Jedna i druhá instituce se ale řídily „my chceme taky"… více stanic, více kanálů, internet, podcasty. Šly do toho s blaženým vědomím, že jim lidé experimenty zaplatí. K dovršení neštěstí do toho vstoupila Fialova vláda ve volebním roce. Absurdním způsobem rozšířila povinnost platit v dětinské naději, že spřátelená média budou ještě spřátelenější. Vzniklo z toho to, co prožíváme teď.

Je to válka zbytečná, hloupá, k ničemu dobrému neposlouží. Prognózu jsem už formuloval, koalice změnu prosadí. Obe média se promění k horšímu. Příkop v politické krajině se ještě prohloubí. Nicméně, jestli jsem na něco zvědav, tak na neformální hlasování: jak válku bude vnímat veřejnost. Před pětadvaceti lety jednoznačně dominovali odpůrci Bobovize podporovaní Václavem Havlem. Opticky to tenkrát vypadalo, že „veřejnost stojí za vzbouřenými zaměstnanci ČT". Bude se to opakovat? Já si myslím, že ne. K tomu ale dodám třetí české úsloví: „mysliti si znamená ho*no věděti". Slušně řečeno, uvidíme.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Kost smíš
Na ranní procházce našla Gari kost. Všichni víme, že kost psovi sluší. Kdo jsem já, abych bral psovi kost? Měj si svoji kost, rozhodl jsem.

Po pěti minutách jsem se ohlédl a vidím, Gari má tlamu prázdnou, kost nikde. Vysvětlení je nabíledni. Ztratila kouzlo zakázaného ovoce.