Kdo je víc, Okamura nebo Babiš?
Bude z něho Bába nebo baba, ptal jsem se včera v úvodníku. Šlo o to, kdo tady bude hrát první housle, jestli ministerský předseda, nebo předseda upadající desetiprocentní strany anebo kaprál z úplného suterénu. Zatím to vypadá na Okamuru a nejspíš to bude trvat do té doby, než sněmovna odhlasuje Babišovi imunitu. Do té doby budeme muset strpět ještě nejednu grotesku a z Babiše bude opička na gumičce. Někomu může přijít zábavné, někdo bude cítit ponížení, protože se Česká republika ocitá v ponižujícím postavení.

Už první Babišův krok v obnovené roli premiéra republiku ztrapnil, když ji úplně zbytečně vyvázal z ručení za čistě pomyslnou „nesplatnost evropského dluhu". Tanec kolem muniční iniciativy už přesahuje hranice situačního humoru. Je to jako v loutkové verzi pohádky o Faustovi s jejím „pidluke, padluke": muniční iniciativa ano, pak přijde espéďák a řekne že ne, načež Zůna prohlásí „a přece bude iniciativa" a Babiš mu to přiklepne. Všechno vzápětí uzavře Okamura, že ne a Zůna mlčky odchází ze scény.

Ano, někdo se může smát, mně je z toho smutno. Jen podotknu, že to bylo očekávatelné. Politika se zvrtla v lidovou zábavu, ve které se hraje o to, kdo na koho ušije víc trestních oznámení neboli „té-óček".

Stranou toho zůstal komediální výjev, kdy se Filip Turek vypravil na Hrad, aby mu tam prezident přirazil dveře ministerské velekanceláře před nosem. Že si ale o to koledoval, když se den před tím naprosto zbytečně zapletl do tahanice kolem prodeje jakýchsi hračiček s hákenkrajci a podobnou nacistickou tématikou.

Idiot?

Ano. To má být ministr.