O tom našem zbrojení
Vláda Andreje Babiše – jak to ostatně dělala už prve – osekala armádní rozpočet v době, kdy máme za humny dvě války. Prezident Petr Pavel apeloval ve sněmovně na poslance, aby cítili vůči obraně vlasti větší odpovědnost. Na to reagoval ministr zahraničí Petr Macinka,že si za zády promlouvajícího prezidenta četl Rudé právo. Krátce nato vystoupil ve vybrané společnosti Nicholas Merrick a mnohem naléhavěji, než to říkal před tím prezident, apeloval na zvýšen pozornosti armádě a její síly.

Po vzoru Milana Mikuleckého se pokouším hovořit na poušti… promlouvat k hluchým uším. Opakovaně upozorňuji, že je v našem národním zájmu zabránit rozvalu Ukrajiny. Což je zjevně toužebné přání Tomia Okamury. Teď tu máme další válku. Dotýká se tisíců Čechů, kteří zkejsli ve vzdálených cizinách. Někdo jim vytýká, proč lezli do rizikové oblasti. Oni ale necestovali do Íránu, ale – dejme tomu – do Dubaje, a koho by napadlo, že se toto středisko luxusu stane bojištěm?

Co tím chci říct? Že riziko není nic abstraktního, co se nás netýká.

Připomenu v této souvislosti dávnou historii, skoro dvacet let starou. Pamatujete na radar v Brdech? Za vlády George W. Bushe ho chtěli postavit Američané se souhlasem a podporou vlády Mirka Topolánka. Radar v Brdech měl být součástí systému GMD (Ground-based Midcourse Defense) a měl umožnit včasné odhalení startu rakety z Blízkého východu a předat data bojovým prostředkům (v té době hlavně na Aljašce a v Kalifornii, později plánované i v Polsku). Systém nebyl namířen proti Rusku, ale měl chránit Evropu (včetně ČR) a část Severní Ameriky před malým počtem raket z „nepřátelských států“. Radar měl pokrývat oblast, kterou tehdejší radary v USA a na Grónsku nedokázaly spolehlivě sledovat. Rusko navíc bylo tehdy vnímáno když ne jako spojenec, tak jistě ne jako soupeř. Uvažovalo se dokonce o jeho připojení k NATO. Už před těmi dvaceti lety měl Írán svoje rakety a už tehdy to byl darebácký stát, vedený fanatiky (instalovanými s podporou pokrokové levice).
Takže znovu… radar v Brdech, chystaný proti íránským raketám? Cítí při té vzpomínce ve světle posledních událostí stud lidé jako Jan Kavan nebo Lubomír Zaorálek, nejvýraznější tváře „protiradarového hnutí"?
Pochybuji.

Ti, co bagatelizují ruskou hrozbu, by ale měli brát vážně hrozbu z jihu. Tím spíš, že do tohoto tábora patří zmíněný Tomio Okamura,který zrovna vyvázl z aféry kolem „chirurgů z dovozu". Jenž ti importéři nemají jen nože, oni opravdu mají rakety a mohli by o nich vyprávět i čeští občané, až se vrátí z prázdnin domů.

Závěrem už zcela vážně. O nezbytnosti budovat armádu už jako prostředek teritoriální obrany není pochyb. Kritici ale také mají svoji pravdu, kdy poukazují na špatnou komunikaci a neprůhlednost. Veřejnost by uvítala, kdyby se zásadně budovala obrana proti dronům: nejspíš by bylo nutné zřídit nějaký výkonný radar v Brdech… Protidronová obrana očividně není ofenzivní. Drony jsou jasná, reálná hrozba a jejich účinnost roste. Takže věřím, že protidronovou obranu veřejnost přijme s mnohem větším porozuměním, než nákupy obstarožních tanků Leopard.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Jó, za mlada…
Za mlada to bylo všechno jiné. Platí to pro mě i pro Gari s Norou. Jdeme takhle pěkně ráno na procházku. Svítí sluníčko. Ještě je ale chladno, obě mají kabátky. Gari něco objevuje ve křoví, Nora se motá kolem mě a dává mi najevo, že by už se vším ráda praštila a lehla si do pelechu.

Jsme v půli cesty a najednou koukám, na cestě před námi srnka. Foťák s sebou netahám, jen mobil… takže se mi poprvé podařilo v jednom záběru vyfotit Noru a také srnku. Obě v klidu. Nora o srnce nevěděla, srnka o Noře ano. Moc dobře věděla, že jí od té staré dámy v červeném kabátku nic nehrozí.

Noře jsem fotku neukázal. Jen vám.