Nastal čas pro Divoký západ
Někde se objevil dron s výbušninou, tam zase hoří Molotovův koktejl. Dmitrij Medveděv střídavě vyhrožuje atomovými bombami a dalekonosnými raketami. Čeští vlastenci na svých platformách rozprávějí o tom, že továrna na drony v Česku je legitimní cíl pro ruskou odvetu.

Co s tím? Nic, zatím přihlížíme. Česko brzdí v protidronové obraně zkostnatělá legislativa, čteme na Novinkách. Nad tím našinec jen pokrčí rameny. Legislativa brzdí všechno, proč by tedy měla být obrana proti dronům výjimkou? Nicméně ministerstva vnitra a dopravy chystají změny zákonů. Právo na obranu by neměli mít jenom policisté a vojáci, ale také vyškolení zaměstnanci vybraných společností strategického významu. Něco se tedy přece jen děje, chystaná změna v zákonech je určitě krok správným směrem.

Zmínka o Divokém západu má své opodstatnění. Máme u nás ve vsi novou vodárnu, těsně před dokončením. Měl by mít náš pan starosta právo sestřelit brokovnicí dron, kdyby se nad ní ochomejtal? Každá vodárna je přece strategický objet od doby, kdy si nepřátelé vzájemně trávili studny. Starosta to právo samozřejmě nemá. Vzdušný prostor nepatří majiteli pozemku pod ním. Divoký západ, kde by si každý bránil své nebe palbou z malorážek a brokovnic, by nevyhnutelně vedl k tragédiím – padající broky a neřízené trosky dronů by ohrožovaly sousedy mnohem více než samotná přítomnost kamery. Můj titulek je tedy zavádějící clickbait, lákadlo na čtenáře. Ale ne úplně zavádějící.

Divoký západ nikdy neexistoval v té podobě, jak ho známe z westernů. Kolty přicházely ke slovu až úplně naposled, pokud vůbec. Jeho podstata byla v odhodlání hájit to svoje, sebevědomí autority. Nám chybí něco i vzdáleně podobného. Jde o duchovní nastavení. Vlažnost je luxus, který si už nemůžeme dál dovolit. Sem patří i benevolentní přístup k extremistické levici. Tihle lidé zničili ve zbrojním závodě v britském Filtonu čtyřicet vojenských dronů, incident tohoto typu v Mnichově je zcela čerstvý. Mudrujeme, kdo stál za dronovými hrozbami na letišti v Lipsku. Přestávám věřit, že vyšetřování teroristického útoku skupiny Earthquake Faction letos v dubnu bude mít nějaký výsledek. Vždyť ti chlapci a dívky měli dobré úmysly, mysleli, že firma pracuje pro Židy! Co všechno se ještě musí stát, aby opravdu nastal – už ne jenom budíček, ale pořádný alarm?

Chybná předpověď
Byl to rušný den, zvlášť pro Ljubu. Natírala dřevěné obložení té části našeho domu, které říkáme vznešeně ateliér. Můj historický úkol spočíval v odhánění psů. Gari s Norou se velmi zajímají o plechovku s barvou, zvlášť když je otevřená.

Oba jsme úkol splnili, ona ateliér natřela, já psy udržel v bezpečné vzdálenosti. Slunce zapadlo, přišel večer a plynule se proměnil v noc. Nezbylo než dát psy vyčůrat, půjde se spát.
Jenže potvory neposlechly povel „vyčůrat a spát" a zůstaly mezi dveřmi a civěly do tmy. Šel jsem na to přísně a pak jsem zjistil, že venku prší. Přitom předpověď byla nesrážková celou středu i čtvrtek! Proto se Ljuba odhodlala k natírání.

Ono pršelo a zvedl se vítr a hádejte, kterou ze čtyř stran zvolil. Tu, aby mířil svými kapkami na čerstvý nátěr.