Nejkratší mise generála Pavla
Prezident Petr Pavel napochodoval do Strakovy akademie, aby se tam zúčastnil zasedání vlády. Židli tam nestačil ani ohřát. Opět vypochodoval po pěti minutách, aby oznámil dychtivým novinářům, že na Valné shromáždění OSN pojede, kdežto o cestě do Ankary není ještě rozhodnuto.

V sobotu přinesl deník Echo24 rozhovor s někdejším protokolářem a dnešním poradcem MZV Jindřichem Forejtem. Tedy přesněji: rozhovor s člověkem z blízkého okolí Petra Macinky, který vyhlásil prezidentovi obstrukční válku tak silnou, že „vejde do učebnic politologie". Forejt tu vykreslil prezidentův úmysl přijít na schůzi vlády v nejčernějších barvách. Novinář Dominik Stein mu přičinlivě nahrával otázky tak návodné, že by mu Xaver Veselý mohl závidět. Rozhovor byl opravdu jednostranný už tím, že se v něm zamlčelo, že v minulosti se summitů NATO účastnili jak premiér, tak prezident. Nicméně titulek obsahoval výstižnou myšlenku. Protokolář Forejt nechápe, proč Pavel bude v pondělí na jednání vlády. Návštěvu máme za sebou, opar nechápání zůstal. Proč tam prezident vůbec chodil, aby po pěti minutách vypadl?

Je těžké si představit, že tam vstoupil, zařval „kompetenční žaloba nebo opušťák" a Babiš mu dovolení letět do New Yorku třesoucí se rukou podepsal, načež prezident vítězně odkráčel. Tak to jistě nebylo. Jak to tey bylo a hlavně, proč to bylo, když cesta do New Yorku byla jistě dohodnutá už předem? Nevíme.

Každopádně to ale není vítězství pomstychtivého ministra zahraničí Petra Macinky. Prezident nezůstává přilepený ke křeslu ve své hradní pracovně a bude plnit svoji ústavní povinnost zahraniční reprezentace republiky. Jistě o tom nerozhodl Macinka ale Babiš, takže mstitel ostrouhal. Proces ztrapňování garnitury přilepených subjektů pokračuje. Nicméně kvůli tomu se prezident nemusel osobně obtěžovat do Strakovy akademie chodit.

Co bude s kompetenční žalobou? Visí pořád ve vzduchu. Můj tichý hlásek radí: nedělejte to. Ale týž hlásek před časem taky radil, jmenujte Turka ministrem, ať si toho nýmanda Babiš vyžere. S Turkem to dopadlo, jak dopadlo. Jak to bude s kompetenční žalobou uvidíme, až Babiš po pátém rozhodovacím kotrmelci a ukrývání před problémem definitivně rozhodne: do Ankary pojedu sám, abych se tam dal seřvat Donaldem Trumpem za neplnění aliančních závazků. Popřejeme šťastnou cestu a příjemný pobyt.

Už i Garinka
Párkrát jsem se tu zmiňoval, že Gari už nevyskočí do auta. Pořád ještě dosáhne předními tlapkami na okraj sedadla , ale musím jí pomoct, sama by tam nevylezla. Začíná ale brkat na schodech a dnes jsem ji poprvé viděl klouznout na dlaždičkách.

Je o – skoro – dva roky mladší než Nora. Navíc, má naštěstí v pořádku páteř takže dokáže běhat normálně psím způsobem, kdežto Nora se při chůzi (o běhu se nedá mluvit) ladně vlní a klade nohy přes nohu, jako modelka na předváděcím molu. Budu ji taky muset nosit po schodech? Zatím to tak nevypadá. To je dobře. Užívejme každého dne, kdy jsme zdraví. Psi i člověkové.