O co jde v bitvě o poplatky
Poplatky jsou to poslední, o co v bitvě o poplatky jde. Než se k nim dostanu, musím se vyrovnat s jedním šokem. V neděli večer jsem otevřel iDnes a četl hlavní titulek dne: „Cumlejte si lízátko a nechte mě domluvit, pustil se do Turka v debatě Grolich“. Víte, já nastoupil do Mladé fronty na jaře roku 1990. Měl jsem to štěstí a čest být v týmu tehdejšího šéfredaktora, dnes bohužel zesnulého Libora Ševčíka, který připravoval start moderního zpravodajského deníku MF Dnes. Dodnes žijí pamětníci, kteří v tomto týmu byli – jistě budete znát významné žurnalisty Petra Šabatu a Martina Komárka. Hrom ať mě bací, jestli by kohokoli z nás tenkrát napadlo, že po pětatřiceti letech bude na titulní stránce novin tak podbízivě imbecilní titulek.

Věděli jsme tehdy, že je u nás marné brát si vzor z listů, jako byl Le Monde nebo The Times. Nechtěli jsme stavět deník pro elity. Naším vzorem byl USA Today – nestranný, politický, zpravodajský celostátní orgán. Proto se to jmenuje Dnes. Tento historický exkurz končím povzdechem, kam jsme to klesli.

Předmětný článek se týkal debaty představitele strany Motoristů a „nového lidovce“ Jana Grolicha o poplatcích. Jaká debata, takový titulek. Grolich se pokusil Turkovi zavřít ústa. Naštěstí lízátkem, ne pěstí. Možná na to ale taky dojde. Je to epizoda, střípek z ošklivé mozaiky.

Ohromné názorové rozjitření vzniklo z toho, že Andrej Babiš dlouhodobě a soustavně napadá takzvaná mainstreamová média. Veřejnoprávní televize a rozhlas mezi ně bezpochyby patří. Je to u něho až posedlost. Může od rána do večera opakovat, že jde jen o poplatky a že to ve většině států EU mají tak, jak navrhuje vládní koalice. Šlo by mu to uvěřit, kdyby nebylo té mnohaleté otevřené nenávisti. Je mnoho důvodů k podezření, že chce obě média zničit.

Politická hra rozjetá v pátek a vrcholící hlasováním ve 4:36 ráno je kaskadérství, nikoli seriózní jednání. Navíc dva takzvaní koaliční partneři ANO si naprosto neberou servítky. Co si třeba myslet o tom, že Okamura obviňuje televizi z práce „proti zájmům České republiky a jejího národa“? Kdo něco ví o médiích, vám potvrdí, že stačí vyměnit pár řídících pracovníků, vystrnadit nejvýraznější tváře a médium se změní k nepoznání. Tak jako se změnila MF Dnes od té doby, co ji koupil Andrej Babiš – a trvá to dodnes, kdy už ani není jasné, kdo vlastně stojí v pozadí.

Na tom všem je nejhorší, že Andrej Babiš se zřejmě ocitl ve vleku svých „partnerů“. Vítězem voleb je přece on a jeho ANO, nikoli SPD s nalepenými partajičkami pod rozlišovací schopností nebo Motoristé na hranici volitelnosti. Zatím ke „kauze poplatky“ přistupoval opatrně. Nechtěl rozkymácet loď. Má před sebou rok bez voleb a do parlamentních voleb zbývají tři roky. Mohl by v klidu realizovat své záměry. Rozumně zametal „poplatky“ pod koberec. Měl v tom pokračovat.

Místo klidu má však bouři. Nechal si ji vnutit a ve vleku SPD a Motoristů jí nedokázal zabránit. Místo aby se věnoval vážné práci, teď telefonuje jednotlivým občanům a snaží se jim vysvětlit, že o svoji televizi nepřijdou. To je strašné. Je to stejná groteska jako Grolichova hra s lízátkem. Zabýváme se nesmysly, zatímco se svět kolem nás rozpadá a stoupající voda už nám dosahuje skoro k nosním dírkám.

Popojdi, stůj
Vracíme se domů. Gari s norou se těší na granule v misce. Musí ale protrpět obřad utírání tlapek.

Nejdřív Garina. Stůj. Popojdi. To je moc! Couvni. Tak, jedna tlapka, druhá. Popojdi!
To už si myslí, že ji fakt buzeruju. Před tím popojdi, pak couvni.
Popojdi! Couvni. Stůj. Tak. Teď pryč a kde je Nora? Stůj. Popojdi…

Než se dostanou k miskám, nemyslí si o mě nic dobrého.