Červený do vlády, vítězství… čeho
Motoristé navrhnou svého poslance Igora Červeného na post ministra životního prostředí. Na místo až moc známého Filipa Turka se sune do popředí zájmu Igor Červený, o kterém asi jen málo z nás kdy slyšelo třeba jen špitnout. Mizí jedna hloupá nepříjemnost, otravující vzduch. Až dosud Motoristé zastávali názor, že se Turka na ministerstvu (v ministerském křesle) nevzdají a že si raději počkají na prezidentův odchod. Co se stalo, že změnili názor o 180 stupňů? Jejich duchovní vůdce Václav Klaus byl skeptický i vůči jejich vstupu do vlády (on mívá hodně často pravdu) a od Turka držel odstup. V neděli na Primě řekl, že „spor o Turka musí přestat". Uplynulo čtyřiadvacet hodin a je odtroubeno. Bylo by divné, kdyby to nemělo žádnou souvislost, ale taky by bylo divné, kdyby to bylo rozhodující. Ve výsledku je to jedno. Tahanice o Turka je minulostí a na ministerstvo vstoupí řádný ministr, pokud prezident Petr Pavel splní slíbené a Motoristům jejich alternativního kandidáta jmenuje.

V Babišově vládě má ministerstvo obrany strana, která je otevřený kolaborant s mocností hrozící atomovými zbraněmi. Podobnou… dejme tomu výzvou, když už se chceme vyvarovat slovu „provokace", je ministerstvo životního prostředí ovládané stranou, která má odpor vůči zelenismu v názvu. Toto je ale jenom konstatování něčeho, co je patrné na první pohled. O panu Červeném a jeho záměrech nevíme nic. Dokud „spor o Turka" zuřil naplno, uvažovalo se, že do křesla usedne jakýsi avatar nebo maňásek, ovládaný greendealovým pověřencem. Možná dokonce, že ta představa dosud trvá, ale znáte to. Člověka dělají nejenom šaty, ale funkce. Maňásek se nemůže ovládající ruce vzepřít, ale ministr může pana pověřence poslat do háje. Uvidíme.

V každém případě platí, že ministerstvo životního prostředí není žádné klidné místo. Zdánlivě nedobytné hradby zelené ideologie dostávají trhliny. Dosavadní bašta zelenismu Německo se zmítá v politické i ekonomické nejistotě. Klimaticko-byrokratický komplex rdousí celou Evropu jako obrovská zelená chobotnice, ale ubývá mu sil. Takříkajíc „prohráno" ale zdaleka nemá. Ve hře jsou stovky miliard zisků, lukrativní politické a hospodářské pozice. Čekají nás neklidné doby.

Nicméně časy se přece jen mění a nadvláda spolků typu Greenpeace a Děti země už není tak silná. Filip Turek jen tak zkusmo zahájil zápas proti lobby prosazující monstrózní větrné elektrárny, slibující ekonomickou návratnost za 10 – 15 let při deklarované životnosti 25 let. Také tato akvizice slibuje velký byznys, ustavení větrných baronů vedle solárních baronů. Uvádím jen jeden směr útoků, jimž bude ministr životního prostředí vystaven přímo - i nepřímo z jiných institucí, včetně ministerstev vlastní vlády. Dá se tedy čekat, že dosud neznámý jakýsi pan Červený brzy vstoupí do všeobecného povědomí jak v dobrém, tak ve zlém – podle míry vztahu k zelené ideologii.

O ekonomice nemá smysl uvažovat od doby, kdy se zeleným podařilo ochromit rozvoj jaderné energetiky u nás i celoevropsky (s malými ostrůvky pozitivní deviace).

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Záhada hlavolamu
Je toho hodně, čemu nerozumím a některým věcem vůbec nerozumím. Například tomu, jak je možné, že si pejskové neurvou při drbání ucho – zvlášť pejskové s tak jemnýma visacíma ušima, jaké mají Gari s Norou.

Ty jejich tlapy vypadají elegantně, jsou štíhlé a tenké, dokonce částečně průsvitné, když se pejskové postaví do protisvětla. Ovšem na jejich drápech nic jemného není a v tlapách mají takovou sílu, že je při běhu uvedou do pohybu rychlostí do padesáti kilometrů za hodinu. Jak tedy sakra je možné, že si ta zatracená ušiska neutrhnou, když se drbají podle odhadu stokrát denně?!