Silný soud, slabá politika
Summit NATO v Ankaře se pomaličku noří na obzoru, Petr Macinka trvá na svém dětinském pojetí kohabitace (permanentní hádka vlády s prezidentem) a prezident opět vytáhl kartu kompetenční žaloby. Ústavní soud že by měl vymezit doposud volně definovanou ústavní povinnost „reprezentovat stát navenek". Na jednu stranu uváženo, pro prezidenta je to vlastně jediná páka k nátlaku na vládu, aby mu přestala bránit v ústavních povinnostech. Na druhou stranu ale se opakuje tolikrát kritizovaná situace, kdy se po Ústavním soudu žádá zásah, který by měl být navýsost politický.

Obvykle je to nešvar parlamentní praxe – dovolávání soudu, který se tím stává „třetí komorou parlamentu". V tom je aktuální případ odlišný, tady nejde o konflikt stranických bloků, jak to bylo mockrát v minulosti, ale dvou institucí. Dokonce jen části instituce (vlády) s prezidentem.

K čemu to je, případně k čemu to bude dobré? Na takovou otázku se dá jednoduše odpovědět: k ničemu.

Ústavní soud samozřejmě nezajistí prezidentovi sedadlo ve vládním speciálu do Ankary. Z logiky věci by ji prezident měl podat až potom, až zbabělý Babiš vyhoví Macinkově dětinské pomstychtivosti. Prezident zůstane doma (tím vznikne malinká ostuda), anebo pojede do Ankary na vlastní pěst (z toho bude větší haló, ale svět se taky nezboří). Žalobu tedy případně podá až potom. Nevíme, jak je formulovaná a co se od soudu chce. Mluví se o „vyjasnění". Co to je? Už teď v ústavě jasně stojí, že prezident reprezentuje. To vyjasnění se tudíž nutně musí týkat podrobnějších specifikací… jaké reprezentace, kde, proč, kdo a jak rozhoduje. Ve výsledku bude jeden i druhý účastník sporu buď posílen, nebo oslaben. Kdyby měl být prezident oslaben, proč tedy to divadlo s přímou volbou a silným mandátem? Ke kladení věnců nepotřebujete tři miliony hlasů. Když prezidenta soud posílí, nenaroste mu hřebínek? Svéhlavost jsme zažili od všech tří předchozích pánů Hradu. V tomto konkrétním případě summitu v Ankaře jasně prezident říká, že se bude držet vládní linie, nebude se do exekutivní sféry plést a zúčastní se neformálních koncepčních debat. Kdyby ale měl mít volnou ruku v zahraniční politice, nebude příští kohabitace s nějakým příštím prezidentem spíš vypadat jako občanská válka?

Za těch třicet let co tu skromně glosuji politický život jsem mockrát varoval. Před přímou volbou prezidenta opakovaně! Mockrát před referendem a před iluzí o přímé demokracii. Teď varuju: nešťourejte do pravomocí, nechte politiky dusit ve vlastní šťávě. Příští prezident si třeba rozmyslí,jestli jmenovat nebo nejmenovat pitomce ministrem a příští premiér si třeba bude rozmýšlet, jestli dá prezidentovi hausarest,jestli následná mela stála za to a přinesla něco dobrého (v tomto případě opravdu nepřinesla). Nechte je vydusit. Nic jim nenařizujte, protože se nedá předvídat, co zlého z toho může povstat.

Když je hic
V poledne se ven nechodí, komu by se chtělo? Však taky Gari s Norou nenaléhaly. Kolem druhé mě obvykle tahají na procházku, dneska nic. Říkal jsem si, no jo, pes má problémy s chlazením, všichni víme, proč vyplazuje jazyk. Ještě štěstí, že naši pejskové jsou ohaři, mají dlouhé čumáky a to taky přispívá k chlazení.

Takto jsem přemýšlel, až mě napadlo se podívat, co dělají.
Gari ležela dole v obýváku v křesílku. Kde ale je Nora?
Našel jsem ji venku před barákem, rozvalenou na největším úpalu. Neměla vyplazený jazyk. Velmi spokojeně spala. Opatrně jsem se vzdálil, abych ji neprobudil. Nechtěl jsem riskovat bláznivé nápady. Vím, že by mi vyplazování jazyka nepomohlo.