Před odletem na summit dal premiér Andrej Babiš najevo, že přece jen není takový hadr, aby se s ním nechalo mávat. Utnul debatu o ministerské rošádě, zklidnil drobným ústupkem Motoristy, vyděšené volebním fiaskem, aby ho mohli vydávat za úspěch, a se zachmuřeným čelem nastoupil do letadla. Měl důvody ke chmurám. Doma utrpěl v komunálních volbách ponižující nevýhru a další ho nejspíš čeká v druhém kole senátních voleb. Už v komunálních zafungovala Národní fronta demokratické opozice a totéž se čeká i tentokrát. Podle předpovědí ANO obhájí křeslo v Karviné, kde kandiduje Lenka Brzyszkowská, jinde to ale pro babišovce vypadá bledě. Ovlivňuje to Babišovu pohodu, nikoli jednání v Bruselu. Horší je oživená kauza konfliktu zájmů. Vždyť jsme to tu psali mockrát, jedině prodej Agrofertu by mohl tuto výtku utnout. Babiš ale teď Agrofert ani prodat nemůže, když ho strčil do svěřenského fondu. Musí cítit trpkost při pomyšlení na Trumpův střet zájmů. Tento prezident vesele investuje a dává při tom povely ve stylu „pal – nepal", a nakupuje a prodává podle toho, kam jeho armáda zrovna hází nebo nehází bomby. Co je ale dovoleno Jovovi… však to znáte. Smysl fungování v Bruselu na jakékoli úrovni je v tom, kdo je či není s danou osobou ochoten se bavit. Babiš se ohání vazbou na Giorgiu Meloni. To je nepochybně úctyhodná dáma a v evropské politice má svoji váhu. Na jednání půjde především o rozpočet do roku 2034. Mimochodem, je to projev optimismu, že se Unie do té doby nerozpadne. Utkají se tu „Frugals" s „přáteli koheze", tedy blok šesti států v čele s Německem proti 17 státům vedeným Itálií, odmítajícím navrhované škrty ve výši 900 miliard eur. Tam tedy stojí Meloni s Babišem v pozadí. Na arbitra by si ráda zahrála Macronova Francie a přichází s nápadem, že by mohly být vyšší daně. Že dojde k dohodě, na to bych nevsadil ani utržené víčko z euroflašky. K přijetí rozpočtu je třeba jednomyslného souhlasu všech 27 států. Ano, to je právo veta. Už vidíte, co by znamenalo jeho zrušení, vy, kteří jste volili lidi typu Luďka Niedermayera do Evropského parlamentu?
"Tak poběž, pojď mě přivítat," lákala ji Ljuba. Nora stála dál. No ovšem. Stála u kufru v naději, že uvnitř je nákup a že z něho kápne něco k snědku. |