Začíná to jako anekdota: sejdou se Američan, Číňan a Rus… Mohlo by to pokračovat: umyjí si ruce od krve a pak by to skončilo „sepíší Mírovou deklaraci", načež následuje bouřlivý smích. Realita je ale prostší. V čínském Šen-čenu se skutečně setkali ti tři, Donald Trump, Si Ťin-pching a Vladimír Putin. Ruce si pravděpodobně myli, jsou to kultivovaní lidé. S krví ale nemají přímý kontakt. Trump a Putin nechávají krvácet jiné a Si vraždění jenom připravuje, nebo jím přinejmenším hrozí. Mírová deklarace z toho vzešla jako jediný nepopiratelně komický výsledek. Smát se můžeme, ale veselí nebudeme. Naposledy se velkohubě hovořilo o zabránění jaderné válce v lednu 2022. Společné prohlášení vydalo pět stálých členů Rady bezpečnosti, tedy USA, Rusko, Čína, Francie a Velká Británie. Načež zlom a Rusko porušilo osmdesát let trvající zásadu, že se v Evropě neválčí a když válčí, tak jen na Balkáně. Máme se bát šeredného překvapení? K základním vlastnostem překvapení patří nepředvídatelnost, takže strach ničemu nepomůže a ničemu nezabrání. Jaksi předem se mluvilo o „nové Jaltě". Psal jsem o tom minulou středu. Žádná „Jaltská dohoda" nebyla. Kam dojely tanky jedněch a druhých, tam se udělala čára a více méně v původní podobě z roku 1945 vydržela dalších pětačtyřicet let. O žádné „nové Jaltě" tedy nemůže být řeč. Jednání trojice válečníků a taky jednání Trumpa a Si Ťin-pchinga budou rozebírat znalci světové politiky. Nicméně i prostého pozorovatele zaujme jeden moment. Trojka napadla ve své deklaraci Mezinárodní trestní soud ICC. Varovaly před „zneužíváním jeho pravomocí a jurisdikce“ a zdůraznily nezbytnost respektovat imunitu státních představitelů. Jmenovitě položily důraz na imunitu státních představitelů. Bodejť by ne, vždyť právě ICC vydal na Putina v roce 2023 zatykač. Trump ještě před jednáním řekl, že se ICC vymkl jakékoli kontrole. Podstata soudů spočívá v tom, že jsou mimo jakoukoli kontrolu a když jsou pod kontrolou, tak to přestávají být soudy hodné toho označení. Co tedy s tím? Popud ke vzniku instituce vzešel v roce 1998 od OSN. Ustavila se v roce 2002, Česko ratifikovalo smlouvu v roce 2009 (Klaus se kroutil, ale podepsal). Čína byla proti od roku 1998, Rusko a USA podepsaly, ale podpis odvolaly. Co že se teď do ICC společně navezly? Všímejme si, že Evropská komise okamžitě reagovala, že „ICC je základní pilíř mezinárodního řádu založeného na pravidlech" a že podporuje „jak tento soud, tak Organizaci spojených národů". Hleďme, hleďme. ICC přece není součástí struktury OSN, proč se tedy mluvčí Evropské komise Wigand o ní zmiňuje? Odstrčená nepozvaná Evropa najednou hájí jak OSN, tak její trestající ruku ICC? Třeba je to pokus o poslouchání růstu trávy. Nicméně, ty tři státy, ať si o nich myslíme cokoli, jsou v globálním měřítku nositeli nejbrutálnější síly. V jakési Mírové deklaraci upozornily, že ji mají. Je to jako v té středověké legendě, jak ten rytíř položil na stůl meč před zkoprnělou společností a řekl: „Dej Bůh, abych tě nemusel použít". Odkazem na ICC daly najevo, že si nehodlají nechat foukat do polívky. Od nikoho, od ICC, ale ani od OSN. Háček je v tom, že časem se z Nory stala zarputilá stařena, kdežto Gari s věkem pochopila, že nemá smysl si stavět hlavu a dělat potíže. Je s ní teď lepší pořízení, s ní, čertovskou Gari, než s andělskou Norou. Co ale s tím? Mám snad měnit obojky? Neudělám to. Zvyknu si na novou tradici. Červená je andělská a modrá patří čertovi. Zarputilému. |