Pane vrchní, panáky pro parlamentní kutily!
Centrum pro výzkum veřejného mínění CVVM se tentokrát zaměřilo na institut prezidenta. Správný výzkum ve správnou chvíli. Zrovna v těchto dnech se právní kutilové ve sněmovně pokoušejí vyzkoumat, jak zasadit ústavě další kopanec jejím „vylepšením". K tomu se ale dostaneme, jak se dnes často říká. Nejdřív se věnujme výsledkům zkoumání.

Přímou volbu prezidenta schvaluje 82 % respondentů, původní volbu parlamentem osm %. Je to zjištění v jistém smyslu komické. Mnozí lidé politicky uvažující (řadím se mezi ně) varovali před přímou volbou. Když pak byla schválena (právními kutily), nezbývá než říct: a máte to. Vykoledovali jste nám Zemana – a současný prezident Petr Pavel má sice podporu 53 %, nicméně skoro třetina voličů mu nedůvěřuje. Přímá volba vedla a jistě nadále povede k polarizaci. Ve volbě už vždycky zvítězí osobnosti schopné takzvaně zaujmout. Třeba to příště bude Filip Turek a to bude zase Letná plná…

Další zjištění CVVM: 37 % odpovídá, že chce prezidenta nestraníka a dalších 9 % člověka, který nebyl nikdy v politice. Straníka by rádi viděla na Hradě jen tři procenta. Pěkné. A taky logické, přejeme si mít nestranného panovníka, v našem vnímání jde o restauraci monarchie… a připomenu, že vládci bývali volení, dědičnost je poměrně novodobý vynález. Takže chceme volit sami a pokud možno nepolitika.

Zvolíme si tedy společnými silami nepolitika. Co od něho chceme? 58 % lidí si přeje, aby „v omezené míře" zasahovat do vlády a 8 % by rádo vidělo, kdyby ji přímo řídil. S tím souvisí přáním 60 %, aby prezident hlásal… vládní zahraniční politiku a jen 25 % by souhlasilo, kdyby vystupoval podle vlastního uvážení.

Jako finále si nechme už poněkud vychladlou aktualitu. 57 % lidí si myslí, že má jmenovat ministry na doporučení vlády (což je v podstatě aktuální ústavní stav), ale 28 % by si přálo, aby ministry jmenoval podle vlastního uvážení. Jak ale je to s odmítnutím? 17 % lidí mu právo odmítnout absolutně odmítá, avšak 65 % připouští, že ve výjimečných případech by prezident měl mít právo navrženého ministra odmítnout. Z toho mi vychází, že rozhodující nadpoloviční většina je srozuměna se současným stavem. Ústava totiž předpokládá, že prezident navržené ministry navrhne, ale má v sobě cosi jako pružnost, nechá se prezidentem ohnout a umožní mu exota odmítnout – za cenu docela drsné vřavy (té vřavě se říká politická diskuse).

Rozebíral jsem to skoro před měsícem v úvodníku Není jasné, proč by mělo být jasno. Ta „nejasnost" je pružnost. Lidem zvolený prezident se silným mandátem má díky pružnosti zakódované v ústavě možnost vyvolat politický spor. Konkrétně: kdyby se Filip Turek nechoval jako trotl a získal by na svoji stranu veřejnost, vysloužilý voják Petr Pavel by srazil kufry a dekret by podepsal.

Bůh nás chraň před právními kutily! Vymysleli přímou volbu prezidenta a vymysleli nedědičného monarchu. Teď mu chtějí uříznout koule. Proboha, vyhlaste slevu ve výčepu parlamentní restaurace, ať je od nich pokoj!

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Báli jsme se
Jen si to představte. Chladno, mlha jako na blatech, jak ji popisuje Doyle ve Psu baskervillském. Mineme osadu Hůrkovo pole, taky bych si dovedl představit horor tady situovaný. Musel by ale být celý v mlze. Jdeme dál, necháváme osadu zombies za sebou… a z lesa se ozve přerývaný ryk.

Pejskové neutekli. Jen se zastavili na cestě a hleděli ve směru, odkud zvuky přicházely. Báli se. Bylo mi jasné, co to je. Řval tam srnec a jeho ryk znamenal, jako když mladý muž signalizuje: mám nabité konto ve třech bankách a před barákem jaguára. Znělo to hodně zblízka. Napadlo mě, že kdybych se přiblížil, třeba bych toho chlapáka uviděl.

Uhnul jsem tři kroky z cesty a ztichlo to.
Chlapák se bál.