Bilance tažení do Íránu
Válka v Íránu začala 28. února. Hned v prvních hodinách jsem reagoval na tomto místě. Napsal jsem: Je to válka s cílem svrhnout režim ajatolláhů. Buď se to povede nebo nepovede. Pokud se to povede, bude to skvělý výsledek. Pokud ne, výsledek bude špatný.

Už po týdnu bylo jasné, že „povedlo se" není ta reálná varianta a pak už den ode dne je to horší. Momentálně to vypadá na to, že si Trump může podat s Putinem ruce: zatáhli svoje země do války s nedozírnými důsledky.

Pro USA jsou možná ještě horší. Rusko se zachovalo k Ukrajině gangstersky, jak má vůči sousedům ve zvyku. USA si ale zahrály na světového četníka, to je jeden rozdíl. Rusko krvácí v oblasti, která je stranou obecného světového zájmu, kdežto Blízký východ je světový neuralgický bod. Navíc, z Afghánistánu mohli Američané odtáhnout jako spráskaní psi. Afghánistán je… taky jaksi daleko, stranou. Z Blízkého východu sice USA odtáhnout mohou, ale zanechají tam rozzuřené hnízdo sršňů a navíc, Izrael se z Blízkého východu neodstěhuje.

Primární závěr: s americkým „ochranným deštníkem" se počítat nedá. Trump požádal evropskou větev NATO o pomoc a nedostalo je mu jí: „my jsme to nezavinili". Ale to první a druhou světovou válku Amerika taky nezavinila a na pomoc šla. Tohle selhání se nedá zapomenout. Takže znovu, článek pět si můžou v premiérských kancelářích dát za rámeček jako vzpomínku na časy, které se už nikdy nevrátí.

Dá se čekat vlna teroru s následnou politickou radikalizací na obou stranách „podkovy", na levici i na pravici – za situace, kdy střed je ochromený kulturními válkami, záchranou planety pomocí papírových brček a osmnácti pohlavími. Připravit se na to nelze, jen si držet čepici, protože to bude fičák.

Ruské i americké fiasko má zjevně i technologické příčiny.

Monumentální tažení troskotají na bleskově pohyblivých zbraních a malých skupinách bojovníků. Na Ukrajině možná Rusové frontu prolomí, ale gerilu budou mít ještě celá léta (ostatně, měli ji po skončení druhé světové taky, ale tehdejší protisovětští partyzáni neměli takovou palebnou sílu, jako mohou mít gerilové skupiny současnosti. Pokud jde o Írán, tady Američané ani nevědí, kdo je jejich protivník – údajný vůdce Chameneí jr. je někde v Moskvě na kapačkách a devadesátimilionový stát třikrát větší než Francie ovládají bezejmenní velitelé, schopní rozsévat smrt na tisíce kilometrů daleko. Neomezeně dlouho.

Proto se postavme vojensky na nohy. Učme se bojovat. A postavme konečně ten radar v Brdech.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Chudák jeden důvěřivá
Dorazili jsme do míst zvaných (námi) Chaloupky. Je to několik domků stranou od Zvole, spíš volná osada. Gari tam má vyhlídnutou usedlost, kde rádi nechávají otevřená vrata. Vběhne dovnitř, zkoumá a pak zase vyběhne a jdeme dál.

Tak bylo i dnes. Vběhla, vyběhla a už z dálky vidím, že něco nese. Radostný postoj. Hlava vztyčená. Gari peláší ke mně, nadšená, chce mi to ukázat. N jo. Čtvrtka chleba, plesnivá tak, jak jen zahozená čtvrtka chleba dokáže být.
Chválím Garinku, jak to pěkně ulovila, seberu jí chleba… ale o s ním? Pes mě sleduje bedlivým okem. Nakonec jsem ho vklínil do rozsochy větví ve křoví. Jdu dál, ohlédnu se a Gari skáče ve křoví a samozřejmě že chleba shodila. No, nakonec jsem je oba oddělil, plesnivinu i Garinku. Ukáže mi to příště, až zase něco uloví?
Ukáže. Je to pejsek.