Co by zkazilo Babišovi spánek
Zatímco ve fotbale nám to moc dobře nejde, přinejmenším na Mistrovství světa, ve sportovní disciplíně rektálního alpinismu jsme svědky skvělých výkonů. Před týdnem podala skupina poslanců vládních stran poslanecký návrh na novelu zákona o střetu zájmů. V čele skupiny Radek Vondráček v dresu ANO a Filip Turek za Motoristy. Smysl návrhu je zřetelný: usnadnit spaní Andreje Babiše v těch několika málo hodinách, jež velikán české politiky spánku věnuje. Má oslabit Lex Babiš (zákon č. 14 z roku 2017), který zakazuje firmám se čtvrtinovým a vyšším podílem člena vlády účastnit se veřejných zakázek a čerpat nenárokové dotace, plus zákaz vlastnictví médií.

Účelovost zákona Lex Babiš bije do očí, však se mu kvůli tomu tak říká. Efekt neměl žádný. Babišův Agrofert vesele čerpal dotace dál, vláda Petra Fialy mu v tom nedokázala zabránit. Nejen to. Třebaže různé soudy, zejména Nejvyšší správní soud a Ústavní soud potvrdily kolizi se zákonem o střetu zájmů, sedm slavnostně ohlášených miliard se z Agrofertu vymačkat nepodařilo. Celý Lex Babiš tedy spadá do sbírky velkolepých signálů, vyslaných vládou Petra Fialy do světa – bez praktického dopadu.

Andrej Babiš by tedy mohl klidně spát, když náhodou spí, ale jeho věrní přispěchali a vymysleli novelu. Obsahuje komické prvky. Omezení zákazu čerpat dotace a podnikat za státní peníze by se týkalo jen ministrů, nikoli premiéra. Babiš (a všichni další premiéři, samozřejmě) by z toho byl venku. Ale pozor: týkalo by se to jen oblasti rezortu zmíněného ministra. Konkrétně, Andrej Babiš by musel být ministr zemědělství, aby se ho novelizovaný zákon dotkl… a stejně by se ho nedotkl. Jak přece známo, Babiš žádný Agrofert nevlastní, dal ho do fondu, stejně jako nevlastní média.

Co bude dál? Vládní koalice má tak pohodlnou většinu, jako ji měla vláda předchozí. Novela tedy má šanci projít. Efekt nebude mít žádný, stejně jako ho neměl stávající Lex Babiš.

Co by bylo podstatné?

Kdyby DG Regio – generální ředitelství pro regionální a městskou politiku opravdu zatrhlo Agrofertu tipec. Tahle instituce, o níž nemá většina našich občanů tušení, rozděluje třetinu rozpočtu Unie. Za programové období to dělá 600 miliard eur. Momentálně zkoumá, zdali Babišův svěřenský fond RSVP Trust není jenom podfuk. Kdyby k takovému poznání došla, Babiš by měl kruhy pod očima.

Ještě podstatnější by bylo, kdyby voličům začalo vadit, že kormidlo drží majitel potravinářského kolosu za situace, kdy u sousedů mají potraviny levnější než u nás. Zatím to třetině českých voličů nevadí, takže všechny protesty a zvláštní schůze parlamentu a žalování v Bruselu mají efekt jen rekreační. Prostě, abychom se bavili.

Konečně, co ten rektální alpinismus? K čemu slouží, když je úplně jedno, jestli je Lex Babiš takový nebo makový? Možná, že horlivý tým dostane od principála pochvalu. Jisté to ale není. Principálovi jsou lhostejní. Jeho zajímá jen to, že má trvalou podporu Čechů a Češek ochotných volit.

Bylo to o fous
Na večerní procházku na Prasečák jsme vyšli v obvyklou dobu. Volal David, jak že u nás prší. No, nepršelo. Divil se. V Praze že leje jako v Thajsku, a to je co říct.

Otevřel jsem si na mobilu Windy a podíval se na radarovou mapu. Taková je dnešní doba. Realita není to, co vidíte kolem sebe. Realita je zobrazená na monitoru. A tam to bylo jasné: všude leje, jenom kolem modrého puntíku (to jsem v tom momentě byl já s Gari a Norou) je sucho. Připadal jsem si tak trochu obklíčený, jako Moravan u Hvězdy. Vzali jsme to zrychleným tempem zpátky a vrátili se domů za sucha. Teď už nejsme suchý ostrůvek. Teď jsme v jádru lijáku. Unikli jsme o fous.