Opozice ve stínu prezidenta
Politika se změnila v politainement. Kdysi jsem nazval sekci úvodníků Neviditelného psa Politický cirkus. Byla to nadsázka. Dnes je to naprosto všední, až trapně popisné označení skutečnosti. Chceme se bavit jak v cirkuse. O správě veřejných věcí se nikdo nebaví. Cesta k brutálnímu zadlužení prošla bez zájmu. Schválení stavebního zákona se jen tak tak dostalo do zpráv. Teď žijeme divokou jízdou Filipa Turka a sledujeme, že Jaroslav Foldyna má policejně zakázáno jít domů.

Můžeme to kritizovat, můžeme nad tím bědovat. Asi je pravda, že za to mohou sociální sítě a internet jako takový. Už televize v polovině minulého století změnila politickou krajinu a vedla k banalizaci politiky. Rozhlas usnadnil nástup nacismu a víme, jaký význam přikládal Lenin filmu jako prostředku propagace. Internet se od dosavadních médií liší tím, že ho nikdo nemá pod palcem. Nepatří nikomu a je všech. Stal se veřejným prostorem a umí průběžně sledovat a dokonce měřist sympatie a antipatie. Vede to k absurdním situacím.

Teď se hodnotí summit NATO v Ankaře. Byl naprosto standardní. Nejenže se tam nestalo nic mimořádného – nestalo se tam vůbec nic. Anddrej Babiš ho ale líčí jako obrovskou ostudu České republiky zaviněnou prezidentem, kdežto podleprezidenta Pala to bylo diplomatické fiasko způsobené Andrejem Babišem. Je zřejmé, že obě strany se rozhodly přestat hrát hru na serióznost a odhodily rukavice. Aréna bouří, dělají se průzkumy,sledujeme grfy s procenty. Věcně je too naprostý nesmysl. Jediný význam je v zábavnosti. Sledujeme to jako fotbal, ovšem s tím rozdílem, že fanděním se cítíme být ve hře. Kdo fandí je aktér.

Co se bude dít dál? Prezident se zřejmě smířil s nálepkou „vůdce opozice“. Úplně nejméně nadšená by z toho měla být sama opozice. K nejčastějším slovním spojením v politických komentářích patří floskule „bezzubá opozice“. Jak „bezzubá“? Co jiného má opozice dělat, než vystupovat v parlamentu a v médiích a snažit se o nejužší kontakt s voliči, aby v příštích volbách dostala šanci. Toto vše opozice dělá a přesto se píše, jak je bezzubá. Je to důsledek toho, že konceptem“antibabiš“ se podařilo ze směšného oligarchického tlachala udělat démona. Všichni mluví jenom o něm. Divadlo jednoho herce je ale divácky málo zajímavé. Podařilo se z prezidenta vytvořit druhou polarizující figuru. Všimněte si, že je to stejný proces jako s Babišem. Negativní kampaň. Útoky. Urážky, zesměšňování. Před aférou „Ankara“ byl prezident neškodný sympaťák na motorce. Po ankaře je to „vůdce opozice“. Díky politice „antipavel“ jsou na jevišti dva protihráči.

Těžko soudit, jaké to bude mít důsledky. Jedno je zřejmé: pozornost na sebe poutá „vůdce opozice“, takže opozice se bude krčit v jeho stínu.