Celá země je MBY
V debatě o stavění či nestavění větrných elektráren se často používá anglická zkratka NIMBY, Not In My BackYard. Jde o zamítavý postoj vyjádřený jako ne za mým plotem. Stavět ano, ale jinde. Postoj NIMBY je projev sobectví, projev pohrdání veřejným zájmem. Často se připomínají případy, jako odpor proti stavbě domova pro seniory (kdo se má na báby a dědky koukat).

Někdy ale je MBY celá země. Čtvrtkilometrové větrné elektrárny opravdu zničí celou krajinu. Jadernou elektrárnu jsme odložili k ledu, před patnácti lety nám dvě stě miliard připadalo moc. Takže jsme vynaložili čtyři sta miliard na soláry, které dávají 6,6 % elektrické energie. Fajn, aspoň nejsou tak hnusné jako větrníky. Stavět se budou. Kdybychom je nestavěli, Evropská unie by nám neposílala dotace, které jsou nutné, aby se větrníky postavily a provozovaly. Co dalšího bude v MBY?

Že prý se bude stavět Středočeský okruh, familiárně zvaný Dálnice 99. Trasa Plzeň, Písek, Tábor, Humpolec, Poděbrady, Mělník, Řevničov, Plzeň. Křížení s vysokorychlostní železnicí se jistě nějak vyřeší. Zbude ale něco v MBY?

Mě už to pod drnem trápit nebude, ale dokud pod drnem nejsem, musím se ptát: je tohle opravdu nutné?

Bylo to o fous
Na večerní procházku na Prasečák jsme vyšli v obvyklou dobu. Volal David, jak že u nás prší. No, nepršelo. Divil se. V Praze že leje jako v Thajsku, a to je co říct.

Otevřel jsem si na mobilu Windy a podíval se na radarovou mapu. Taková je dnešní doba. Realita není to, co vidíte kolem sebe. Realita je zobrazená na monitoru. A tam to bylo jasné: všude leje, jenom kolem modrého puntíku (to jsem v tom momentě byl já s Gari a Norou) je sucho. Připadal jsem si tak trochu obklíčený, jako Moravan u Hvězdy. Vzali jsme to zrychleným tempem zpátky a vrátili se domů za sucha. Teď už nejsme suchý ostrůvek. Teď jsme v jádru lijáku. Unikli jsme o fous.