Bylo 21 malých černoušků a zbylo jich jen 9
Vnitro zmasakrovalo pole adeptů na prezidentský úřad, takže jich prošlo jen devět. Kromě v průzkumech vedoucích Andreje Babiše, Danuše Nerudové a Petra Pavla je to abecedně poslanec SPD Jaroslav Bašta, senátoři Pavel Fischer a Marek Hilšer, odborový předák Josef Středula, bývalý rektor Tomáš Zima a prezidentka České asociace povinných Denisa Rohanová. Tato poslední dáma je kuriozitou sestavy, do výběru se dostala sbírkou politických podpisů a má i podpisy exposlanců ČSSD a KSČM, tedy stran které nejsou už ve sněmovně, pokud jde o komunisty, tak chválabohu. Ještě jedna kuriozita: u původní jednadvacítky úředníci zjistili špatně vyplněná lejstra: někdo chce být prezident a neumí si přečíst zadání, co všechno se má vyplnit a podat. Skutečně pikantní to jev. Tomáš Březina, Karel Diviš a Karel Janeček ostrouhali, protože jim vnitro neuznalo plný počet do minima padesáti tisíc podpisů. Další kuriozita, Rohanové stačí v podstatě mrtvé duše na to, aby prohrála ve volbách, kdežto zmíněná trojka se pachtila a najala si agenturu a vyplácela podpisovné za každý podpis a ono nic, zřejmě agenturou najatí sběrači podpisů si usnadnili práci. Budou odvolání, takže ta devítka nemusí být definitivní. Petr Pavel na twitteru gratuloval všem, kdo prošli a popřál, ať všichni vše zvládnou v klidu. Příjemné gesto.

Definitivního se nedá o věci samé říci nic. Babiš dělá svoji kampaň mezi lidmi, jelikož usoudil, že lístky do urny budou házet lidé… Ostatní se to snaží dělat také a hlavně, třesou se na televizní besedy, které budou jen pro mimořádně otrlé posluchače a diváky. Je to tak trochu jako bývaly zápasy v aréně, diváci se nejvíc těšili na padoucha, který bojoval nečestně, švindloval – ale bavil. O tohle přijdeme, Babiš do arény nechodí, baví babičky v Kotěhůlkách a počítá, že jich je hodně. Počítá líp než Janeček podpisy podporovatelů.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Má se chodit jedním směrem

V poslední době jsem dosáhl maximální racionalizace procházek. Mám denní penzum deseti kilometrů. Ráno jsem si vypracoval okruh, který má cca 4,3, odpoledne je zkrácený, takže to vyjde dohromady na 8 a večer, s pejsky se svítícími obojky, doklepneme zbývající dvojku.

Jenže on ten okruh není úplný okruh, spíš je to smyčka: jdeme z domova na místo A, pak nastupujeme skutečný okruh, dojdeme zase k bodu A a od něho se vracíme domů. V tom je ten, dá se říci, problém. Nora našla petflašku. Vždycky najde petflašku. Už jsme z volného prostoru nanosili do odpadu vagón petflašek. Jenže tahle petflaška není na okruhové části, ale na té lineární, z domova do A a pak z A domů. Chápete? Nošení petflašky ji baví jen deset, patnáct minut, ale to ji dopravíme o dejme tomu osm set petrů. Takže po třech procházkách je v tříděném odpadu. Normálně. Ale v novém režimu?

Neseme sem... neseme tam... neseme sem...
Dlouhý, předlouhý je poločas rozpadu petflašky...